Brendanův příběh

Tátův stadion

Brendan a Elisha se probudili až po poledni. Golbatovy Hypnovlny byly hodně silné. „Co se tu včera stalo?“ zeptala se zmateně Elisha. „Sám nevím,“ odpověděl Brendan, „není támhle u Regirocka tvůj Relicanth?“ a ukázal na Pokéball, který dosud vězel ve zkamenělém Pokémonovi. „Máš pravdu, je to on,“ řekla Elisha a připnula si ho k pásku, „proč si ho taky nevzali?“. „Asi odsud rychle chvátali, a teď zkouší najít zbylé dva díly mapy,“ řekl Brendan. „Teď bychom ale měli jít dál, za chvíli už bychom měli být v Petalburgu.“

***

Po několika minutách chůze uviděli Brendan a Elisha konečně první domy města Petalburg. „Tak tady má svůj stadion můj táta,“ řekl Brendan a rozběhl se po cestě. „Jdu ho porazit!“. Elisha se musela rozběhnout za ním. Po chvíli doběhli před velkou, prostornou budovu, na které byl nápis PETALBURGSKÝ STADION. Před ním byla cedule, kde stálo: „Hlavní vedoucí – Norman. Připravte se na tvrdý zápas s Pokémony normálního typu.“ Brendan se usmál a vyběhl po schodech až ke vchodu. Vstoupili dovnitř a sedli si ke stolu. Za několik vteřin se objevil Brendanův otec Norman. „No tedy, není to náhodou můj Brendan s nějakou mladou slečnou?“ zeptal se. Brendan se začervenal a řekl: „No ano, tati, jsem to já a tohle je moje kamarádka Elisha. Přišel jsem tě vyzvat k zápasu o odznak!“. „Ale, ale,“ zasmál se Norman, „tak ty se mnou chceš zápasit o můj odznak. Nebude to tak jednoduché. Neuraz se, ale zápasím jenom se silnými trenéry. Až budeš mít čtyři odznaky, přijď a dáme si zápas. První získáš u Roxanne v Rustboro City. A teď mi radši ukaž, jaké máš Pokémony.“

Brendan, zklamán na nejvyšší míru, vytáhl tři Pokébally a pustil ven Torchica, Silcoona a Wingulla. Elisha pustila ven Relicantha a Mudkipa. „Nádherní Pokémoni,“ ohodnotil je Norman. „Ty, Brendane, by ses měl věnovat víc Wingullovi a Torchicovi, aby se taky vyvinuli. A ty, Elisho, kde si vzala toho Relicantha? Já myslel, že vyhynuli už dávno!“ zeptal se. „Chytila jsem ho na zřícenině mezi Oldale a Petalburgem,“ řekla Elisha a podívala se na Brendana. Ten přikývl. „Zažili jsme něco neuvěřitelného, tati,“ řekl Brendan. „Byli jsme v té zřícenině a tam jsme našli nějakého chlápka jménem Zack v bezvědomí. Za chvíli se probral a řekl ...“

Když Brendan domluvil, zavládlo ticho. „Tak tým Magma, povídáte,“ řekl Norman a zamyslel se. „Slyšel jsem, že tým Magma a tým Aqua spolu soupeří už odedávna a každý z nich jde po jednom z legendárních Pokémonů – Aquaťáci po Kyorgovi a Magmaťáci po Groudonovi. Tady v Hoennu se vypráví legenda o tom, jak spolu Groudon – strážce pevniny a ohně a Kyorga – strážce vody a ovzduší spolu zápasili a po dlouhém, nerozhodném zápasu vzniknul Hoenn. Potom se objevil obrovský dračí Pokémon, který ty dva uspal a odnesl do podmořské jeskyně. Zakreslil prý její polohu na mapu, kterou roztrhl na tři díly a po dílu odnesl každému z vládců jednoho elementu – ledu, kamení a oceli. Aby to nebylo tak jednoduché, stvořil Červený a Modrý grál, do každého uzavřel sílu jednoho z Pokémonů a grály pak odnesl na vrcholek hory Mt. Pyre. Sám se pak usadil na vrchu nejvyšší Hoennské hory někde v moři a usnul.“. Norman dopovídal. „A co když je to pravda?“ zeptal se Brendan. „Nevěřím tomu,“ řekl Norman, „je to povídačka pro malé děti. A teď byste se měli jít pořádně vyspat.“ Vyšli ze stadionu a šli do Normanova služebního bytu. Tam každý zalezl do jedné postele a hned usnuli. Vzbudili se druhý den ráno. Na stole byla připravená snídaně a vzkaz od Normana: „Najezte se a pak pokračujte dál ve své cestě. Přeju vám mnoho úspěchů a Brendane – až budeš mít čtyři odznaky, zastav se tady. Tvůj táta, Norman.“

***

Brendan a Elisha uposlechli Normanovu radu a hned po snídani se vydali dál. Za posledními domy Petalburgu je však

zastavil malý chlapec. „Nechcete si dát zápas?“ zeptal se. „Ale ano,“ souhlasili Brendan a Elisha. „Tak kdo začne?“ zeptal se chlapec. „Dámy mají přednost,“ řekl Brendan a ustoupil stranou. „Tak dobře,“ řekl Elisha a vrhla před sebe Pokéball. „Já si volím Mudkipa!“ vykřikla. „A já si volím Zigzagoona!“ zakřičel chlapec a z jeho Pokéballu vyskočil medvídkovi podobný Pokémon, který měl po těle hnědo – béžové klikaté pruhy. „Zigzagoon,“ řekl Pokédex. „Normální typ. Je nejběžnější Pokémon Hoennu. Má schopnost hledat ztracené předměty.“

„Mudkipe, použij Nárazový útok,“ řekla Elisha. Mudkip se rozběhla proti Zigzagoonovi a narazil do něj hlavou. Zigzagoon o kousek poodletěl, ale nic vážného se mu nestalo. „Zigzagoone, oplať mu to Hlavovým nárazem,“ zavelel chlapec a Zigzagoon narazil vší silou do hlavy Mudkipa, který se zapotácel, ale vědomí neztratil. „Mudkipe, použij Vodní dělo,“ zakřičela Elisha a Mudkip otevřel tlamičku, ze které vyrazil silný a rychlý proud vody. Takový nápor Zigzagoon nevydržel a svalil se na zem bez známek života. Chlapec ho povolal zpátky a řekl: „Byl jsi dobrý, Zigzagoone. A teď si volím Mightyenu!“. Hodil Pokéball a z něj vyskočil Pokémon podobný Poochyenovi, akorát o hodně větší. Brendan znovu vytáhl Pokédex a ten řekl: „Mightyena. Vyšší vývojové stádium Poochyeny. Je velmi rychlá a má speciální schopnost zastrašit slabé Pokémony.“

„Tak to já si volím Silcoona,“ řekl Brendan a vrhnul Pokéball na zápasiště. Chlapcovi zacukalo v koutcích, ale ovládl se a řekl: „Mightyeno, použij Pokousání!“. „Silcoone, honem se zatvrď,“ přikázal svému Pokémonovi Brendan. Silcoon kolem sebe vytvořil zrcadlící se kouli. Pak se stalo něco zvláštního. Mightyena se uviděla v zrcadlící se Silcoonově kukle a leknutím ztratila vědomí. Chlapec se zarazil a řekl: „Tak to bylo rychlé. Díky vám oběma za zápas. Mějte se!“ zamával jim a zmizel ve městě. „Pěkný zápas, Silcoone,“ pochválil svého Pokémona Brendan a povolal ho zpátky do Pokéballu. Silcoon se však doplazil k místu, kde předtím stál chlapcův Zigzagoon a zůstal tam stát. „Co se děje, Silcoone?“ zeptal se zmateně

Brendan a shlédl dolů. Tam ležel malý bonbon v červeném papírku a na něm bylo napsáno Urychlovací pochoutka. „No jo, Pokédex přece říkal, že Zigzagoon umí hledat předměty,“ řekla Elisha a sebrala bonbon. Podala ho Brendanovi, ale ten zavrtěl hlavou. „Nech si ho ty a dej ho některému z tvých Pokémonů,“ řekl. Elisha poděkovala, rozbalila bonbon a podala ho Mudkipovi. Ten ho spolkl a najednou se stalo něco hodně divného. Mudkipa zalilo bílé, neprůhledné světlo a Mudkip začal měnit tvar. Vytáhl se trochu do výšky i do šířky. Světlo pohaslo a na Mudkipově místě stál úplně jiný Pokémon.

„Marshtomp,“ řekl Pokédex a dodal: „Vyšší vývoj Mudkipa. Není už vodní typ, je vodní a zemní, takže na něj neplatí elektrické útoky.“

„No to je super, viď, Marshtompe,“ zaradovala se Elisha, vrátila Marshtompa do jeho Pokéballu, který si připnula k opasku. Brendan se taky usmíval, byl však smutný a trochu Elishe záviděl. Jemu se ještě jeho Torchic nevyvinul.

Brendan a Elisha se konečně zvedli a vykročili do nového dne po cestě s označením 104. Zamířili (podle směrovky u cesty) do Petalburgských lesů, přes které měli namířeno do Rustboro City.