Brendanův příběh

Les plný zápasů

Brendan a Elisha měli namířeno po cestě číslo 104 do Petalburgských lesů, za kterými se rozkládalo Rustboro City. Jak tak šli, Elisha řekla: „Ty, Brendane, ještě jsme si spolu nedali zápas. Co bys na to řekl?“. „Tvou výzvu přijímám,“ řekl Brendan a zaujal bojový postoj. Elisha vyprskla smíchy a řekla: „Tak já si tedy volím Marshtompa!“ a hodila Pokéball. Z něj vyskočil její nedávno vyvinutý Marshtomp. „A já si tedy volím Wingulla,“ řekl Brendan a hodil Wingullův Pokéball.

„Wingulle,“ řekl Brendan, „použij Křídlový útok!“ Wingull se rozmáchl a vyslal na Marshtompa malé tornádo. Marshtompovi se zatočila hlava, ale nic se mu nestalo. „Marshtompe,“ přikázala Elisha, „teď použij Bahnivý šleh!“. Marshtomp otevřel tlamu a vyslal z ní hnědý, vlnící se pruh přímo na Wingulla. Ten se zřítil přímo do mechu a nejevil žádné známky vědomí. „Wingulle, vrať se,“ řekl zachmuřeně Brendan a zamračil se. Elisha k němu přistoupila a objala ho kolem ramen. Řekla: „Brendane, přece nemůžeš vyhrát všechny zápasy, tak nebuď smutný! I Šampionovi se občas něco nepovede.“. Zmínka o Šampionovi Brendanovi připomněla, že by měl pokračovat do Rustboro City pro svůj první odznak a tak se od ní odtrhl a rozběhl se po cestě mezi stromy do lesa. Elisha opět běžela za ním a volala: „Počkej na mě, Brendane!“. Brendan tedy zastavil a počkal na ní. Když přiběhla, zaječela: „Co je zase tohle?“. Brendan vytáhl Pokédex a ten řekl: „Seedot. Travní Pokémon. Nachází se pouze v Petalburgských lesích a pouze přes den.“

„Tak s tím zápas vyhraju,“ řekl Brendan a hodil Pokéball. „Torchicu, leť!“. V záblesku bílého světla se objevil Torchic, připravený zápasit. „Torchicu,“ řekl Brendan, „použij Plamenomet!“. Torchic rozevřel zobáček a vypustil na Seedota

vír plamenů. Seedot zůstal ležet na zemi úplně mimo. Torchic se připravoval k tomu, aby ho dorazil, ale tu najednou vystoupila z křoví dívka, stará asi jako Brendan. „Ty zápasíš s mým Seedotem, jo?“ zeptala se. „Tak si dej zápas i s mými ostatními Pokémony, co říkáš?“ řekla dívka. „Já jsem totiž lovkyně hmyzích a travních Pokémonů,“ řekla a vytáhla Pokéball. „Cascoone, leť!“ zavolala a hodila Pokéball. Z něj vyskočil Pokémon neobyčejně podobný Brendanovu Silcoonovi. „Já si volím Wingulla,“ zakřičel Brendan a také vrhl svůj Pokéball vpřed. „Cascoone,“ přikázala svému Pokémonovi dívka, „použij Clonu!“. Cascoon kolem sebe vytvořil neprůhlednou mlhu. „Wingulle, rozežeň tu mlhu Křídlovým útokem,“ řekl Brendan a Wingull na jeho příkaz začal rychle mávat křídly, až se vytvořilo malé tornádo. To odfouklo mlhu i s Casoonem, který byl nalepený na blízkém stromě a odmítal dál zápasit. Dívka se zamračila a řekla: „Cascoone, vrať se! Teď si volím Beautiflyho!“. Hodila Pokéball. Z něj vyskočil Pokémon, podobný nádhernému, duhově zbarvenému motýlovi. Brendan vytáhl Pokédex, naskenoval Beautiflyho a Pokédex řekl: „Beautifly. Nejvyšší vývojové stádium Silcoona. Stává se častým vítězem Pokémonních Soutěží v odvětví Krása.“

„Wingulle, použij Klovnutí,“ řekl nejistě Brendan. Wingull se rozletěl přímo na Beautiflyho, ale než stačil cokoliv udělat, Beautifly ho zasypal Spacím Práškem. „Dobře, Beautifly,“ zaradovala se dívka, ale Brendan řekl: „Ne tak rychle, ještě mám jednoho Pokémona! Silcoone, leť!“. Z jeho Pokéballu vyskočil Silcoon. Dívka se hlasitě rozesmála. „Myslíš,“ řekla, „že nižší vývojové stádium Pokémona má vůbec nějakou šanci proti vyššímu?“. „Uvidíme,“ řekl Brendan a zamyslel se. Kdyby Silcoon musel použít Zatvrzení, nikdo by s ním nic nezmohl a zápas by se musel prohlásit za ukončený. „Silcoone,“ zavelel, „použij Zatvrzení!“. Silcoon zatvrdil svou kuklu na maximum a dívka řekla: „Beautifly, vrať se! Se Zatvrzením nemůžu nic dělat a nehodlám tu být do půlnoci.“. Usmála se. „Díky za dobrý zápas,“ řekla a odešla. Brendan s Elishou se za ní překvapeně podívali a pak se vydali dál. Po půl hodině klidné chůze uviděli před sebou člověka, oblečeného v zeleném saku, který k nim rychle utíkal a volal: „Pomozte mi, prosím!“.

Doběhl k nim a schoval se za Elishu. Několik vteřin poté se objevil starší chlapec, vypadající jako námořník, na hlavě měl

šátek a na prsou velké písmeno A. „Dej sem ten Devonský plán, nebo bude zle!“ volal na muže, který se schovával za Elishou. „Tak moment,“ vložil se do toho Brendan. „Tady se nic nikomu brát nebude!“. „Ale, a jak mi v tom zabráníte?“ vztekle se zasmál chlapec. „Třeba takhle,“ zavolal Elisha a hodila před sebe Pokéball se slovy: „Marshtompe, použij na něj Vodní dělo!“. „Ne tak rychle,“ ozval se chlapec, „Poochyeno, leť!“ a hodil Pokéball. Z něj vyskočil vlčí Pokémon. „Pokousání,“ velel chlapec a ukázal na Marshtompa. Poochyena se rozběhl, rozevřel tlamu a zakousl se do Marshtompovy pravé paže. Ten se jenom zasmál a mrsknul paží dopředu. Překvapený Poochyena se lekl a pustil se. Naletěl přímo do stromu. Byl mimo.

Mezitím se muž v zeleném saku obrátil k Brendanovi a podal mu dva modré Pokébally. „Díky za záchranu,“ řekl a zmizel. Sotva to chlapec uviděl, odvolal Poochyenu zpátky a rozběhl se za ním. Elisha vrátil svého Marshtompa zpět do jeho Pokéballu a řekla: „Co to bylo zač?“. „To byl zaměstnanec společnosti Devon s.r.o., mám od nich tyhle Rychlobotky,“ řekl Brendan a ukázal si na nohy. „A kde jsi vzal ty dva Great Bally, které držíš?“ zeptala se. „Ty tu nechal ten chlápek, jako odměnu pro nás,“ řekl Brendan a jeden jí podal. Druhý si dal do batohu.

„A kdo byl vůbec ten druhý?“ zeptal se Brendan Elishy. „To teď neřeš,“ řekl Brendan a dodal: „Za chvíli bude tma, tak bychom si měli najít nějaké místo na přespání.“. „Zapomeň na to,“ řekla Elisha, „já tady mezi tím hmyzem spát nebudu, musíme najít nějaký dům, kde nás nechají přespat!“

Rychle se tedy rozběhli po pěšině a najednou uviděli mezi posledními stromy lesa dřevěnou chatku. U ní seděla dívka, jen o něco málo starší, než Brendan s Elishou a hrála si s malým modrým Pokémonem, který měl na hlavě něco jako velký zelený list. „Ahoj,“ řekla dívka, „co byste potřebovali?“. „Chtěli jsme se zeptat, jestli bys nás tu nechala přespat,“ řekla Elisha. „Nechám,“ řekla dívka, „ale pod jednou podmínkou – musíte porazit mě a mého Lotada v zápasu.“

Brendan vytáhl Pokédex a ten oznámil: „Lotad. Obvykle se vyskytuje u vodních toků v okolí Petalburgských Lesů. Je vodní a travní typ.“. „Tak kdo si se mnou dáte zápas?“ zeptala se dívka. „Já,“ řekla Elisha a šla s dívkou za chatku. Tam bylo malé jezírko, upravené jako zápasiště pro vodní Pokémony. „Já si volím Relicantha,“ zvolala Elisha a hodila před sebe svůj Pokéball. „A já si volím Lotada,“ řekla dívka a její Lotad skočil do vody. „Lotade, použij Vodní dělo,“ přikázala dívka Pokémonovi a ten nasál vodu a vyprskl ji proti Elishinu Relicanthovi. Tomu se však nic moc nestalo. „Relicanthe, použij Kamennou smršť,“ řekla Elisha a na Lotada odněkad shora spadla hora kamenů. Úplně ho zavalila. Dívka se zamračila a zavolala ho zpátky do Pokéballu.

Dlouho do večera potom Brendan, Elisha a dívka, která se jmenovala Suzan, seděli u jezírka a dívali se na hrající si Pokémony. Byli tu Lotadi, Oddishové a Mudkipové. Brendan si chtěl jednoho Mudkipa chytit, ale Suzan mu to nedovolila. Prý, že je má na starost a musí je uhlídat před pytláky.

Když už ulehli, byla tma a Brendan poprosil dívku, aby je vzbudila brzy ráno, protože se chtějí vydat dál do Rustboro City.