Brendanův příběh

Bobule a Beautifly

Je ráno a oba naši hrdinové se právě loučí se Suzan. „Díky za všechno, Suzan,“ řekla Elisha. „Nemáte zač,“ řekla Suzan a dodala: „Teď jste na konci Petalburgských lesů. Po chvíli cesty dorazíte ke Květinovému Obchodu. Je to obchod s dekoracemi pro vaší Tajnou základnu a s různými potřebami ohledně Bobulí.“. „Tajná základna?“ zeptal se Brendan. „Bobule?“ zeptala se Elisha. „Uvidíte, tam vám to všechno vysvětlí,“ řekl Suzan.

***

Po asi půl hodině chůze skrz stále řídnoucí les naši hrdinové dorazili k velkému rybníku a uviděli budovu. Kolem bylo plno květin a po straně byl jakýsi čtvercový záhon s poněkud tmavší půdou, na kterém byly čtyři stejné rostliny. Na budově bylo napsáno Květinový Obchod. Brendan a Elisha prošli skrz skleněné otáčecí dveře a uviděli mladou dívku, která stála za pultem. „Ahoj,“ řekla dívka, „tak co byste si přáli?“. „Prý nám tu vysvětlí, co jsou Bobule,“ řekl Brendan a podíval se na dívku. „Vy jste ještě neslyšeli o Bobulích?“ podivila se dívka. „Tak dobře. Ve světě Hoenn, zatím jako v jediném, se podařilo rozšířit různé květiny, jež velmi rychle rostou a nesou od jednoho po šest plodů, kterým se říká Bobule a většinou mají buď nějaké využití při zápasech (obnovují životy, léčí zmatení, spánek atd.) nebo se z nich dají vyrábět takzvané PokéBlocky. Ty se dají využít v Pokémonních Soutěžích, ale v tom já se moc nevyznám. Vysvětlí vám to v Soutěžní Hale ve městě Slateport.“

„A kde se vezmou ty Bobule?“ zeptala se Elisha. „Třeba tady před naším obchodem máme záhon s Leppa Bobulemi, klidně si je otrhejte,“ řekla dívka. Vyšla s nimi před obchod a ukázala na čtvercový záhon, kterého si Brendan s Elishou všimli už předtím. „Tak tohle jsou Leppa Bobule,“ řekla dívka, „jak vidím, jsou tu dvě. Tak si každý jednu vemte.“. Brendan a Elisha si každý jednu vzali, poděkovali a dívka povídala dál: „Bobule si můžete i sami vypěstovat. Stačí, když kdekoliv v Hoennu najdete takovýhle prázdný záhonek a zasadíte si do něj jednu jakoukoliv Bobuli. Vyroste vám z ní jedna až šest dalších. Musíte je však zalévat, a k tomu vám poslouží tohle Wailmeří Vědro. Tumáte,“ řekla a podala Brendanovi konévku ve tvaru Pokémona Wailmera. Brendan znovu poděkoval a dal si Vědro do batohu.

***

Když se rozloučili s dívkou, vydali se znovu na cestu. Nešli ani deset minut a najednou uviděli veliký rybník, přes který vedl široký, starý a dřevěný most. Na něm stály dvě malé holčičky.

„Stát!“ řekla jedna, když kolem Brendan s Elishou chtěli projít. „Dáte si s námi zápas dva-na-dva,“ řekla druhá. „A co to ten zápas dva-na-dva vlastně je?“ zeptal se Brendan. „To je zápas, kde zápasí čtyři trenéři najednou, každý proti každému, ale můžou se spojit i tři na jednoho, dva na dva a tak,“ řekla první dívka. „Já si volím Lotada,“ řekla jedna a hodila Pokéball. „A já si volím Seedota,“ řekla druhá. „Tak to já si volím Silcoona,“ řekl Brendan a Elisha dodala: „Můj Pokémon bude Marshtomp.“

Silcoon a Marshtomp se postavili proti Seedotovi a Lotadovi. Do nenadálého ticha zazněly čtyři rozkazy: „Marshtompe, Blátivý šleh na Seedota! Lotade, Vodní dělo na Silcoona! Seedote, Listovou břitvu na Marshtompa! Silcoone, Jedovaté žihadlo na Lotada!“. Jako první se vzpamatoval Silcoon. Otevřel své ostny a začal vystřelovat otrávená žihadla na Lotada. Ten odpověděl slaboučkým Vodním dělem. Mezitím vedle odpadli najednou Marshtomp i Seedot, protože Blátivý šleh i Listová břitva byly moc silné. Silcoon mezitím střílel žihadla na Lotada, který to nevydržel a brzy omdlel. „Páni,“ řekly obě dívky najednou. „Takovýhle zápas jsem ještě neviděla,“ řekla první. Druhá chtěla ještě něco dodat, ale když uviděla, jak Silcoona zalila bílá záře, zmlkla. Tohle byl významný okamžik. Brendanův Silcoon se vyvíjel. Jeho kukla pukla a z ní vyletěl nádherný motýl, kterého už Brendan znal. Beautifly. Několikrát se proletěl kolem a vytvořil za sebou oslnivou duhu barev. Všichni čtyři trenéři se dívali vzhůru s otevřenými ústy. Po chvíli se však vzpamatovali a rozloučili se.

***

Když přešli most, uviděli před sebou záhon s Bobulemi. Nikomu nepatřil, tak si z něj utrhli každý jednu Cheri Bobuli, jak se dozvěděli od staré ženy poblíž a dali si je do batohů. Znovu se vydali dál a po chvíli už konečně uviděli svůj dlouho očekávaný cíl – Rustboro City. Jelikož byli jejich Pokémoni i oni sami unavení, zamířili nejprve do Pokémonského Střediska. Přivítala je tam růžovovlasá sestřička Joy. Vzala si od nich jejich Pokémony a odešla je vyléčit. Brendan a Elisha se zatím pořádně najedli a po jídle si Brendan všiml plakátu na stěně, kde stálo: „Jste trenéři Pokémonů a chtěli byste zažít úžasné dobrodružství? Vydejte se na svou Pokémonní Cestu! Začněte zde, na našem stadionu v Rustboro, kterému vládne Roxanne a její kamenní Pokémoni! Získejte zde svůj první odznak! Vaše Hoennská Konfederace.“.

„To je pěkné,“ řekl Brendan, „ale teď bych spíš měl zatelefonovat matce a profesoru Birchovi. Přešel k videofonům, do jednoho hodil minci a zvedl sluchátko. Vytočil profesorovo číslo a když se na obrazovce objevila profesorova tvář, řekl: „Dobrý den, profesore, tak jak se máte?“. „Já se mám dobře, Brendane, a co ty? Kde jsi a jaké máš Pokémony?“ zeptal se profesor Birch. „Právě jsem dorazil do Pokémonního Střediska v Rustboro City a chystám se na zdejší stadion. Chytil jsem si Wurmpla, ten se vyvinul na Silcoona a na Beautiflyho a taky jsem si chytil Wingulla. Moje kamarádka Elisha má Marshtompa a Relicantha,“ řekl Brendan. „Cože? Relicantha? Všichni vědci dosud věřili, že Relicanthi už nežijí. Pustil bys prosím tě tu svojí kamarádku k obrazovce?“ zeptal se profesor. „Dobrý den, profesore Birchi, já jsem Elisha,“ představila se a profesor přikývl. „Elisho, prosím tě, poslala by jsi mi tvého Relicantha na zkoumání? Můžu ti za něj dát Poochyenu, Cacneu nebo taky Raltse,“ řekl a ukázal na plakát za sebe, kde byli všichni tři nabízení Pokémoni vyfoceni. „Dobře,“ řekla Elisha, „vyměním vám ho, profesore, je to pro vědecké účely. Pošlete mi, prosím vás, toho nejlepšího z těch tří, díky.“. Než stačila domluvit, připravil si už profesor nádrž s vodou a řekl: „Polož tvůj Pokéball na místo vedle počítače a zmáčkni tlačítko Přenos.“. Elisha tak udělala a její Pokéball zmizel. Za chviličku se na jeho místě objevil jiný. Elisha ho vzala a otevřela. Vyskočil z něj Pokémon, který vypadal jako maličký panáček se zelenou helmou na hlavě. Přes ní byly červené rohy.

Brendan vytáhl Pokédex a zeptal se ho, co to je za Pokémona. Pokédex odpověděl: „Ralts. Psychický Pokémon. Je velmi vzácný a dá se chytit jen v okolí Oldale. Umí vysílat mocné psychické útoky.“.

***

Uteklo pár minut a před dveřmi Rustborského Stadionu, přímo před očima Brendana a Elishy, proběhli jejich dva známí z Petalburgských lesů. Brendan pokrčil rameny a vzal za kliku dveří od Stadionu.