Brendanův příběh

Na moři

Protože se už stmívalo, Brendan a Elisha zůstali přespat v Rustborském Středisku. Byli tak unavení, že si ani nepovídali a rovnou usnuli.

***

Když se Brendan ráno probudil, Elisha právě vcházela do dveří jeho pokoje. „Vstávej, ty ospalče,“ zasmála se, „už je skoro devět! Hele, prohlížela jsem si ten PokéNav a jsou tam kromě mapy i užitečné informace o Pokémonních Soutěžích. První je ve Slateportu, takže to máme při cestě.“. „Bezva,“ zamručel Brendan. „A ještě něco,“ pokračovala Elisha, „na Dewfordském ostrově je další Stadion.“. „Bezva!“ zakřičel, teď už dokonale probuzený, Brendan. Do minuty stál u dveří, sbalený a umytý a čekal na Elishu. „Tak jdem,“ řekla a zavřela dveře pokoje.

***

Právě přecházeli přes most, na kterém včera stála dvojčata, která zápasila dva-na-dva, když se najednou ozvalo: „Ahoj Brendane.“. Byla to May, Brendanova sousedka z Littleroot Town. „Tak jak se ti daří?“ zeptala se. „Dobře, mám už jeden odznak a právě jdeme s Elishou za námořníkem Britneyem, aby nás...“. „S Elishou, říkal jsi?“ zeptala se May a podívala se na Elishu. „Sestřenko,“ vyhrkly obě dvě najednou a objaly se. Daly se do povídání a po půl hodině si Brendan odkašlal. „A co třeba dát si zápas, May?“ zeptal se. „Promiň, Brendane, byla jsem v Petalburgských lesích a mám unavené Pokémony. Jdu si je nechat vyléčit.“. „Tak nic,“ řekl Brendan. „Tak já jdu,“ řekla May, „zase se uvidíme!“

***

„Tak proto znáš profesora Birche, je to tvůj strýček,“ řekl Brendan a Elisha přikývla. „To on mi dal mojeho Mudkipa, abych se mohla i já vydat na cestu,“ řekla Elisha.

Když procházeli kolem Květinového Obchodu, pozdravili se s prodavačkou a když šli kolem Suzaniny chatky, zastavili se i tam. „Ahoj Suzan,“ řekl Brendan a Suz odpověděla: „Proč se tak najednou vracíte?“. „Vyhrál jsem Kamenný odznak a teď jdeme za panem Britneyem, ten nás odveze na Dewfordský ostrov a do Slateport City,“ řekl Brendan. „Tak to jo,“ řekla Suzan a znovu se rozloučili.

***

„Konečně,“ řekla Elisha, „jsme tady!“. Stáli na písečné pláži u mola. Byla tam i chatka, na níž byl namalován obrovský Wingull. Brendan a Elisha vešli dovnitř a málem se srazili se starým námořníkem, který právě chtěl jít ven. „Dobrý den,“ pozdravil Brendan, „tak jsme tady. Potřebovali bychom odvézt na Dewfordský ostrov.“. „Pro vás, stateční zachránci,“ řekl pan Britney, „pro vás udělám cokoliv. Takže nastupovat, vážení, vyrážíme!“.

Vyšli před chatu a nastoupili do motorového člunu. Pan Britney vytáhl kotvu a dal jí dovnitř. „Jak dlouho pojedeme?“ zeptala se Elisha. „Tak za hodinu tam budeme,“ řekl pan Britney a sedl si do kapitánského křesla. Brendan s Elishou si sedli na palubu a zírali na nádhernou scenérii ranního moře. Viděli několik otužilých plavců, jak se vozí na vodních Pokémonech, viděli i hrající si divoké Mudkipy, Lotady a Marshtompy. „To musí vidět i naši Pokémoni,“ rozhodli se oba a vytáhli své Pokébally. „Torchicu, Beautifly a Wingulle, pojďte ven!“ řekl Brendan a pustil Pokémony ven z Pokéballů. „Vy taky, Marshtompe a Raltsi!“ řekla Elisha. Bylo nádherné dopoledne, svěží mořský vzduch a sledování Pokémonů, jak si spolu hrají. Ale něco pořád lezlo Brendanovi do myšlenek. „Proč chtěli tým Aqua ukrást ty plány a proč si chtějí postavit ponorku?“ zeptal se Elishy. „Teď na to nemysli,“ řekla, „jsem si jistá, že to nemá nic společného s Groudonem a Kyorgou.“. „A co si myslíš, že je v tom dopise? Není zalepený!“ řekl Brendan a vyndal obálku z batohu. „Ale Brendane,“ řekla Elisha, ale to už Brendan vytahoval list papíru, popsaný drobounkým písmem. „Milý Stevene,“ začínal dopis, „jsem velmi znepokojen tím, co se děje. Týmy Aqua a Magma o sobě najednou dávají nějak až moc vědět. Tým Aqua mi chtěl dokonce ukrást plány na stavbu ponorky. Prý tým Magma také jednu sestavuje. Ať už se děje cokoliv, jsem si jist, že to má souvislost s Groudonem a Kyorgou. Co nejdřív se za mnou zastav a probereme to. Táta.“.

„Takže si měl pravdu,“ řekla zděšeně Elisha a podívala se na Brendana, který uklízel obálku v původním stavu do batohu. „Co budeme dělat?“ zeptala se. „Nic,“ řekl Brendan, „nesmíme dát najevo, že jsme ten dopis četli. Počkáme a časem se uvidí.“. „Ale co když jeden z týmů už složil tu mapu a zrovna teď se vydává chytit Groudona nebo Kyorgu?“ zeptala se Elisha. „Neboj, to už bychom dávno věděli. Uvidíme časem,“ zopakoval Brendan a natáhl se vyhřátou palubu. Elisha pokrčila rameny.

***

„Vstávat, vy lenoši! Za chvíli přistaneme na Dewfordu,“ volal pan Britney. Elisha i Brendan leželi natažení na palubě a spali. Jejich Pokémoni taky. „Teda to jsou lenoši,“ zasmál se sám pro sebe pan Britney a zatřásl s nimi. „Vstávat!“. „No jo, no jo, už vstáváme!“ řekli oba a uklidili své Pokémony zpátky do jejich Pokéballů. „Přistáváme!“ zavolal pan Britney a vyhodil kotvu. Vystrčil z lodi na molo žebřík a Brendan s Elishou po něm slezli. „Až si vyřídíte svoje záležitosti tady, pojedeme dál,“ volal za nimi pan Britney.

***

Brendan s Elishou si nejprve pořádně prohlédli město. Když se tak procházeli, vrazil do nich nějaký rybář. „A dost! Já končím!“ křičel a držel si předloktí. „Ten Tentacool, co jsem chytil, mě pořádně popálil!“ volal. Otočil se na Brendana, podal mu udici a řekl: „Tumáš! Už jí nechci ani vidět!“. „Díky,“ řekl Brendan, ale to už rybář mizel v dálce. „Nepůjdeme jí zkusit?“ zeptala se Elisha. „Můžeme,“ řekl Brendan, přišli ke břehu moře a nahodili udici do vody. Neseděli u ní ani minutu a udice se začala škubat. Brendan jí vytáhl a na jejím konci byl podivný Pokémon, který vypadal jako tmavě modrá koule se světlým břichem. „Wailmer,“ řekl Pokédex. „Tento vodní Pokémon se vyskytuje jenom u Sootopolis City a mořský proud ho vzácně zanese ke břehům Dewfordu. Je dobrý k cestování po moři.“.

„Tak to si ho teda chytím,“ zavolal Brendan. „Great Balle, leť!“ zavolal. Great Ball dopadl na vodního Pokémona a vcucl ho do sebe. Přistál na písku a několikrát se zavrtěl. Pak se uklidnil.

„Super!“ zakřičel Brendan, „chytil jsem si Wailmera!“. Znovu se ozval Pokédex: „Chycen další Pokémon.“.

„Brendane,“ ozvala se Elisha, „neměli bychom doručit ten dopis?“. „No jasně,“ řekl Brendan, „a potom se jde na Stadion!“.