Brendanův příběh

Šokující zápas

Byl to Combusken. „Combusken. Druhý vývojový stupeň Torchica. Po evoluci se naučí i některé bojové útoky, jako jsou třeba Dvojtý kop nebo Soustředění,“ řekl Pokédex.

„Páni,“ řekla Elisha, „ten je nádherný!“. Brendan nic neříkal, věděl jen, že se mu konečně podařilo vyvinout svého nejlepšího přítele a prvního Pokémona, Torchica. Ale do jeho rozradostněné mysli vplul obláček obav: Bude Combusken stejný, jako byl Torchic? Bude ho poslouchat? Bude ho vůbec mít rád? Odpověď na tyhle a další otázky přinese čas, pomyslel si Brendan a řekl: „Combuskene, vrať se!“. Combuskena zasáhl červený paprsek z Brendanova Pokéballu a vtáhl ho do sebe.

May řekla: „Teď se nám třem vyvinuli naši první Pokémoni – mě Treecko v Grovyleho, tobě, Elisho, tvůj Mudkip v Marshtompa a tobě, Brendane, Torchic do Combuskena. Tím to ale nekončí – všichni tři mají ještě jeden vývojový stupeň. Uvidíte. Zatím čau,“ řekla, nasedla na kolo a zmizela v dálce.

***

Při chůzi Brendan a Elisha uviděli záhon s Bobulemi, který zřejmě nikomu nepatřil. Brendan se k nim přiblížil a najednou se z jeho PokéNavu ozval mechanický hlas, ne nepodobný Pokédexu. „Tohle jsou Nanab Bobule. Dají se z nich vyrobit Hnědé PokéBlocky. Nanab Bobule vyrostou za dva dny.“.

„Tak PokéNav dokáže rozeznat i Bobule,“ řekla Elisha a dvě z Nanabů si utrhla. Brendan si vzal zbylé dvě.

***

Po několika dalších minutách chůze uviděli bránu města. Na ceduli, která stála při cestě, stálo: „Mauwille City“.

„Jsme tady,“ řekl Brendan. „Jdeme do Střediska a pak na Stadion, co ty na to?“ zeptal se Elishy. Elisha přikývla a tak se vydali najít místní Středisko. Netrvalo jim to dlouho, Středisko stálo přímo na malém náměstíčku. Vešli dovnitř a přivítala je, jak jinak, růžovovlasá sestřička Joy. „Vítejte,“ řekla, „jak vám můžu pomoct?“ zeptala se. „Chtěli bychom, prosím vás, vyléčit Pokémony,“ řekl Brendan. „Ale jistě,“ řekla Joy a dodala: „Podejte mi své Pokébally a počkejte si chvilku.“.

Vzala do rukou šest Pokéballů a položila je do šesti otvorů v desce přístroje, který stál vedle ní. Zmáčkla dvě, tři tlačítka a přístroj zabzučel. Pokébally zazářily a sestřička je vyndala a podala jim je zpátky. „Díky,“ poděkovali oba najednou a zamířili ke dveřím.

U dveří k nim přistoupila mladá dívka a řekla: „Měli byste si popovídat támhle s tím mužem,“ a odběhla ven ze Střediska.

Brendan s Elishou přistoupili k muži, který měl vlasy obarvené na jasně červeno. Muž řekl: „Já jsem Měnič předmětů. Vyměním vám svoje čtyři Oran Bobule za dva jakékoliv Pokébally,“ dodal. „Berete?“ zeptal se a Brendan s Elishou přikývli. Každý z nich vytáhl z kapsy jeden Pokéball a podal jej Měničovi. Za něj každý dostal dvě Oran Bobule, které si hned oba uložili do batohů. „Díky,“ řekli a Měnič odpověděl: „Ne, to já vám děkuju. Až budete mít cestu kolem, stavte se tu zas. Ahoj,“ dodal a Brendan s Elishou odešli. Zamířili na Stadion.

***

Ani Stadion nemuseli dlouho hledat. Stál kousek od Střediska. Před ním stála cedule s nápisem: „Stadion v Mauwille City. Vládce je zde Wattson. Má elektrické Pokémony, jako jsou Electrike nebo Magnemite.“. „Jdem na to,“ řekl Brendan a Elisha přikývla.

Vstoupili dovnitř a uviděli žluté stěny a oranžový strop. Ušli několik kroků po zdánlivě prázdném Stadionu, ale najednou se Brendan zastavil. Ucítil totiž slabou elektrickou ránu. „Tak tudy asi nepůjdeme,“ řekl a obešel podivný sloup.

Po půl hodině bloudění mezi sloupy a dostávání elektrických ran (slabých i silných) se konečně dostali k zadní stěně.

Tam stál starý, malý muž s bílými vousy a v hnědé kožené bundě. Na rukávech měl dva blesky. „Hahaha,“ zasmál se, „já se jmenuju Wattson a jsem vedoucím zdejšího Stadionu,“ řekl a znovu se zasmál. „Chtěl bych vás vyzvat k zápasu,“ řekl Brendan a vytáhl Pokéball. „Dobře,“ řekl Wattson. „Každý si můžeme zvolit dva Pokémony. Pokud mě porazíš, dostaneš Dynamový odznak. Můžeme začít,“ řekl a hodil doprostřed zápasiště svůj Pokéball. „Magnemite, leť!“ řekl.

„A já si volím Wingulla,“ řekl Brendan. Z Wattsonova Pokéballu vyskočil ven šedivý Pokémon, který vypadal jako koule s jedním okem a dvěma podkovami. „Magnemite,“ řekl Pokédex. „Dá se chytit v okolí Mauwille. Byl do Hoennu přivezen z Kanto.“.

„Magnemite, použij Bleskovou Vlnu,“ řekl Wattson a Magnemitovi začaly z podkov sršet drobné jiskřičky. Ty přešly v prudký výboj elektřiny. Wingull neměl nejmenší šanci. „Létající Pokémoni jsou proti elektrickým slabí, tos nevěděl?“ zeptal se Wattson. „Už ti zbývá jen jeden Pokémon, Brendane,“ řekla Elisha od postranní čáry a Brendan ji ignoroval. Mozek mu horečně pracoval. Který z jeho Pokémonů má proti elektrickým výhodu? Jako odpověď mu v mysli vytanula slova Pokédexu. Combusken umí i bojové útoky...

Tím se vše rozhodlo. „Combuskene, leť!“ řekl Brendan a hodil Combuskenův Pokéball na plochu. Vyskočil z něj Combusken, připravený zápasit. „Combuskene, Dvojitý kop!“ řekl Brendan a Combusken se vrhnul na Magnemita. Začal do něj kopat tak dlouho, dokud Magnemite nespadl v bezvědomí na zem.

„To je špatné,“ řekl Wattson a hodil Pokéball. „Můj poslední Pokémon bude Manectric!“.

„Manectric. Vyšší vývojové stádium Electrika. Umí velice účinně zparalyzovat soupeře,“ dozvěděl se Brendan od Pokédexu.

„Tak jo,“ řekl Wattson, „Manectricu, použij Bleskovou pěst!“. Manectric skočil na Combuskena a začal do něj bušit předními tlapami. Při každém zásahu dostal Combusken elektrickou ránu. „Combuskene, znovu Dvojitý kop,“ řekl Brendan nervózně. Combusken se zvedl ze země a začal kopat do Manectrica. „Manectricu, teď Bleskový útok,“ řekl Wattson, ale Manectric už neměl sílu jakkoliv zaútočit. Omdlel. Byl konec. Brendan porazil třetího Vůdce Stadionu. Získává Dynamový odznak.

Wattson povolal svého Manectrica zpátky do jeho Pokéballu a přešel po zápasící ploše k Brendanovi. Natáhl ruku a podal mu žlutý, kulatý odznak. Brendan otevřel krabičku na odznaky a Dynamový odznak vložil do dalšího prázdného políčka. „Díky, Wattsone,“ řekl Brendan. „Nemáš zač,“ odpověděl trenér. „Další odznak si můžeš zkusit vybojovat ve městě Lavaridge. Ptej se tam po Flannery. Ahoj,“ rozloučil se s nimi Wattson a oni odešli do Střediska.

***

„Sestro Joy, jak se dostaneme do Lavaridge?“ zeptal se Brendan zdravotní sestry ve Středisku. „Jděte na sever odsud až k lanovce,“ řekla sestřička u usmála se.