Brendanův příběh

Po úpatí sopky

Brendan a Elisha vyrazili, podle rady sestry Joy, k lanovce. Když procházeli kolem posledního domu města Mauwille, zastavil je mladý muž v zelené uniformě. „Já jsem Správce tadyhle té oblasti,“ řekl, „dáte si se mnou zápas?“. „Já ano,“ řekla Elisha a vytáhla Pokéball. „Marshtompe, leť!“ řekla. „Můj Pokémon bude Numel,“ řekl Správce a pustil Pokémona ven.

„Numele, použij Dupnutí,“ řekl Správce. Numel se rozběhl a skočil na Marshtompa. Při dopadu mu dal pořádný kopanec do hrudi. „Marshtompe, zaútoč Vodním dělem,“ řekla Elisha a Marshtomp na její příkaz vychrlil proud vody na ohnivého Numela. Z toho začala stoupat pára. „Zastav,“ zakřičel Správce a Marshtomp přestal. „Numele, vrať se,“ řekl Správce a natáhl ruku s Pokéballem. Zamračil se a řekl: „Vyhrála jsi, co se dá dělat. Za odměnu ode mě přijmi tuhle Pomůcku číslo 6. Je to Rozbíječ Kamení,“ a podal jí malý bonbón, na kterém byla namalovaná šestka. Elisha ho dala spolknout Marshtompovi a pokračovali dál.

***

Jak tak šli, krajina se postupně začínala měnit v hornatější a hornatější. Nikde už nebyla ani jedna rostlinka, jenom suché keře. Sem tam kolem cesty přeběhlo stádo Numelů, někde nad jejich hlavami zapískal Taillow.

Elisha se najednou zastavila a podívala se před sebe. Tam ležel podivný kámen, který vypadal, jako když je v něm červený plamínek. Na dotek byl však chladný. „Ten si vezmu,“ řekla Elisha a dala si ho do batohu.

***

Konečně přišli ke stanici lanovky, která byla obehnána vysokým plotem. Bylo tu nesmírné horku, a když Elisha s Brendanem vzhlédli vzhůru, uviděli v dálce sopku, chrlící oheň.

Elisha vytáhla svůj PokéNav a přečetla z obrazovky: „Hora Komín. Kdysi to bývala činná sopka, ale teď je oheň na jejím vrcholku neškodný. Dokonce ani nepálí.“

Když obešli stanici lanovky kolem dokola, uviděli vchod dovnitř. Jenže, k jejich velké smůle, vevnitř stáli dva Aquaťáci. „Nikam nepůjdete,“ řekl jeden z nich. „Jestli chcete dál, jděte přes Ohnivou jeskyni,“ řekl druhý a zabouchl dveře.

Co jiného jim tedy zbývalo? Kousek od stanice byl vchod do Ohnivé jeskyně. Napřed se Brendan s pomocí PokéNavu ujistil, že průchod jeskyní je bezpečný a pak vstoupili dovnitř. Uvnitř bylo horko, ale ne takové, aby se nedalo vydržet. Ze stěn občas vyšlehly plamínky, které nepálily. Průchod jeskyní jim zabral asi hodinu, a když se konečně dostali ven, byla už tma.

Šli ještě asi půl hodiny a pak uviděli domek, kde se svítilo. Zaklepali a otevřela jim stará žena. „Vítejte, trenéři,“ řekla. „Copak byste potřebovali?“ zeptala se jich. „Potřebujeme nocleh,“ řekl Brendan a stará žena přikývla. „Tak pojďte,“ řekla a odvedla je do sousední místnosti. Tu noc spali klidně.

***

Ráno ženě poděkovali a když se nasnídali a rozloučili, vydali se dál. Za chvíli došli k místu, kde zas začínala růst tráva. Byla však podivně šedivá, jakoby zaprášená. Když přešli asi půl kilometru skrz tu trávu, potkali mladého muže. „Dobrý den,“ pozdravil Brendan, „prosím vás, jdeme dobře do Lavaridge?“ zeptal se. „Do Lavaridge?“ zasmál se muž. „Tímhle směrem je město Fallabor,“ řekl a odešel. „Tam se můžeme taky stavit,“ řekla Elisha a pokračovali dál.

***

Ještě před polednem, po hodinách únavného ploužení skrz zapopelenou trávu, uviděli domy města Fallabor. Zamířili přímo ke Středisku, aby se na ubytovně dali do pořádku.

Když se osprchovali a vyprali si svoje oblečení, řekla Elisha: „Tady někde má být další Soutěžní Hala. Jdem jí najít.“

Nemuseli ji hledat dlouho. Uviděli jí, hned jak vyšli ze Střediska. Vstoupili dovnitř a Elisha hned zamířila k recepčnímu pultu. „Dobrý den, jdu se zúčastnit další Soutěže, jsem vítězka ze Slateport City,“ řekla a ukázala svoji Povolenku. „Ano, už to vidím, ty jsi Elisha, viď?“ řekla recepční a podala jí kartičku s její fotkou. Tu si Elisha, stejně jako ve Slateportu, přišpendlila na tričko. „Tak pro jakou Soutěž se rozhodneš tentokrát?“ zeptala se dívka a Elisha odpověděla: „Tentokrát bych chtěla zkusit Soutěž Drsnosti.“. „Dobře,“ řekla dívka, „nakrm svého Pokémona žlutými, oranžovými a béžovými PokéBlocky a za hodinu jdi tamhletudy,“ a ukázala na dveře s nápisem Šatna. „Dobře, díky,“ řekla Elisha a odešla za Brendanem.

***

Za padesát minut oba skončili s mícháním Bobulí u Míchačů. V Elishině Pouzdře byly dva béžové a dva světlemodré Pokéblocky a v Brendanově, kromě světlemodrého a červeného ze Slateportu taky. Elisha se rozloučila s Brendanem, ten jí popřál hodně štěstí a odešel do publika. Elisha zamířila do šatny.

Tady bylo v publiku alespoň dvakrát tolik lidí, co ve Slateportu na Soutěži Klidu. Brendan si našel pohodlné místo a posadil se.

Mezitím Elisha v šatně dala svému Marshtompovi dva béžové PokéBlocky. Marshtomp se spokojeně olízl a zamručel.

V šatně byli i ostatní tři děti, které se hodlaly Soutěže zúčastnit – jmenovaly se Joseph, Marta a Fred. Joseph se přihlásil s Pokémonem Numelem, Marta se Shroomishem a Fred s Wingullem. Elisha byla poslední v pořadí a byla hodně nervózní.

***

„Prosili bychom soutěžícího číslo jedna, Josepha s Numelem, aby nastoupili do arény,“ řekla moderátorka. Numel předvedl drsný Plamenomet a vzápětí ho vystřídal Fred. Jeho Wingull se pochlubil Vzdušným vírem, ten ale velký potlesk u diváků nesklidil. Martin Shroomish předvedl Listové ostří, a tím si vysloužil zatím nejvyšší známku, 8,9 bodů z 10 možných.

Do arény nastoupila Elisha. „Můžete začít,“ řekla moderátorka. „Marshtompe, Bahnivý šleh,“ řekla Elisha nervózně a Marshtomp ze sebe vydal opravdu všechno. Diváci jásali hodně, a když hlasometr naměřil 9 celých bodů, neznala Elishina radost mezí. „Díky, Marshtompe,“ řekla.

„Vítězem Soutěže Drsnosti se stává Elisha se svým Marshtompem,“ řekla moderátorka a podala jí další Stužku. Elisha si jí dala na šátek vedle té první a moderátorka řekla: „Doufám, že se Elisha zúčastní semifinále ve Vendarturfu. Byla by to škoda, ztratit tak nadějnou trenérku.“.