Brendanův příběh

Za řekou

„Slakothe, leť,“ řekl Brendanův otec. „Já si volím Beautiflyho!“ řekl Brendan a pustil svého motýlího Pokémona ven.

„Slakothe, Zívnutí,“ řekl Norman a jeho Slakoth zívl a poškrábal se za uchem. Beautifly se ospale zachvěl a vypadalo to, že spadne na zem, ale pak to vydržel. Slakoth usnul. „Ale ne, teď ne,“ řekl Norman a snažil se Slakotha probudit. „Vítězem je Beautifly, Slakoth dál nemůže zápasit,“ řekl rozhodčí a ukázal na Beautiflyho. „Skvělý,“ zaradoval se Brendan. „Moc se neraduj,“ řekl Norman, „teď si volím Vigorotha. Pokéballe, leť!“.

„Vigoroth. Normální Pokémon. Další vývojová fáze Slakotha,“ řekl Pokédex z Brendanovy kapsy.

„Vigorothe, použij Škrábanec,“ řekl Norman a Vigoroth vyskočil do vzduchu. Přistál na Beautiflym a škrábnul ho přes křídla. Motýlí Pokémon spadnul dolů a omdlel. „Vítězem je Vigoroth,“ řekl rozhodčí, „Brendanovi zbývají dva Pokémoni, Normanovi jeden.“.

„Pellipere, volím si tebe,“ řekl Brendan a hned dodal: „Pellipere, použij Křídlový útok.“. Pelliper mocně máchnul křídly a odfoukl Vigorotha na protější stěnu. Ten nárazem ztratil vědomí.

„Vigoroth nemůže dál zápasit,“ řekl rozhodčí, „vítězí Pelliper. Normanovi i Brendanovi zbývá poslední Pokémon.“.

„Můj poslední Pokémon bude Slaking,“ řekl Norman a z jeho Pokéballu vyletěl Pokémon, který vypadal jako obrovský Slakoth.

„Slaking,“ řekl Pokédex. „Normální Pokémon. Vývoj Vigorotha. Je tak líný, že útočí pouze dvakrát za den.“.

„Ale jeho útoky stojí za to,“ řekl Norman a přikázal mu: „Slakingu, použij Tělovou ránu.“. Slaking se pomalu zvedl a chtěl zalehnout Pellipera, ten ale uletěl.

„Kruci,“ řekl Norman, „už může útočit jen dvakrát do konce dne. Slakingu, Supersílu,“ řekl a Slaking přímo na Pellipera vystřelil ohnivou střelu. Pelliper neměl šanci. Omdlel.

„Pelliper není schopný dalšího boje,“ řekl rozhodčí, „Vítěz je Slaking. Brendanovi zbývá poslední Pokémon.“.

Brendan zuřivě přemýšlel, koho si má zvolit. Combuskena? Plusleho? Ale ne, pomyslel si a nahlas řekl: „Wailorde, leť!“.

Jeho vodní Pokémon Slakinga přímo zalehl. Když se Wailord odkulil stranou, Slaking pod ním ležel v bezvědomí.

„Slaking nemůže dál zápasit,“ řekl rozhodčí, „v zápasu o Vyvážený odznak vítězí Brendan.“.

„Slakingu, vrať se,“ řekl Norman a obrátil se k Brendanovi. „Brendane,“ řekl, „vyhrál jsi nade mnou. Proto ti patří tenhle Vyvážený odznak. Jen tak dál, synu, a staneš se Hoennským šampionem.“. Natáhl ruku. Vyvážený odznak vypadal jako stříbrná činka. Brendan si jej pečlivě uložil do pouzdra a usmál se. Zbývají mu už jen tři odznaky.

„Tati?“ zeptal se otce. „Ano?“ řekl Norman. „Kde je další Stadion?“ zeptal se Brendan. „Nejbližší je asi ve Fortree City, to musíš do Mauwille a pak na východ, přes řeku a na sever. Projdeš kolem Počasového Institutu a někde za ním to je. Zatím ahoj, už musím jít,“ řekl Norman. „Ahoj, tati.“.

***

Sotva vyšli ze Střediska, kde si nechali vyléčit Pokémony, Elisha řekla: „Kdybychom se vrátili do Oldale, můžeme po tamější řece na Wailordovi přejet až do Mauwille.“.

„To taky uděláme,“ řekl Brendan a vyrazili.

***

Když dorazili do Oldale, čekalo je tam překvapení. Za městem u řeky potkali profesora Birche s podivnými přístroji. „Ahoj strejdo,“ řekla Elisha a Brendan dodal: „Dobrý den, profesore.“.

„Ahoj,“ řekl Birch. „Tak jak se vám daří? Jaké máte Pokémony?“ zeptal se jich. „Tak já mám Marshtompa, Kirliu, Skitty a tohleto Pokémonní vejce,“ řekla Elisha a pustila všechny ven. „Tvůj Marshtomp se brzy vyvine, Elisho,“ řekl profesor. „Mí Pokémoni jsou Combusken, Wailord, Plusle, Beautifly, Pelliper a taky mám jedno vejce,“ řekl Brendan.

***

Strávili s profesorem příjemné odpoledne pozorováním všech možných divokých Pokémonů. K večeru Brendan usoudil, že je čas vydat se po řece do Mauwille. Pustil ven Wailorda a on i Elisha na něj nasedli. Rozloučili se s profesorem a Brendan řekl: „Wailorde, až budeme u Mauwille, tak nás vzbuď.“. Natáhli se s Elishou na Wailordových zádech vedle sebe a usnuli.

***

Asi za hodinu se Wailord zatřásl a Brendan se probudil. „Díky, Wailorde,“ řekl a když s Elishou slezli z jeho hřbetu, vrátil ho zpátky do Pokéballu. Na protějším břehu řeky bylo vidět město Mauwille. „Jsme tedy na správném břehu,“ řekla Elisha a začala rozbalovat stan pod stromy lesa.

Po chutné večeři se Brendan rozhodl, že bude spát pod širákem, protože bylo nádherně. Elisha se nedala přemluvit a vlezla si do stanu.

Brendan ještě dlouho nemohl usnout, protože přemýšlel o tom, jaké Pokémony si ještě chytí, jestli porazí Elitní čtyřku a Šampiona v Ever Grande City, jestli zjistí, kterého záhadného Pokémona to viděl první den své Pokémonové Cesty a kdo se vyklube z jeho a Elishina vejce.

Když usnul, stromy na kraji lesa zašustily a z nich vyletěl onen záhadný Pokémon, na kterého Brendan skoro pořád myslel. Vznášel se ve vzduchu jako pírko a díval se dolů na Brendana. Poté se pomalu vznesl výš a se šustěním odlétl na jeden Hoennský ostrov, který ani nebyl na mapě, a na který se měl Brendan dostat až mnohem, mnohem později.

***

Ráno, když se Brendan s Elishou probudili, nasnídali se a umyli v řece, sbalili si batohy a pokračovali dál ve své cestě.

Zanedlouho se jim do cesty postavil jeden jejich známý, Steven Stone. „Ahoj,“ řekl. „Jsem tu na výzkumech a proto nemám čas si s vámi moc povídat. Jestli chcete, přijďte za mnou na most za Fortree. Zatím nazdar,“ řekl, pustil ven z Pokéballu jakéhosi podivného Pokémona, nasedl na něj a odlétl.

„Moc dlouho se tu nezdržel,“ ušklíbl se Brendan a pokračovali dál v cestě.

Po pár minutách cesta zahýbala ostře vpravo a Brendan na zemi uviděl podivný Pokéball. Vrhnul se k němu a sebral ho. „To je Ultra Ball,“ řekla Elisha, „jeden z nejsilnějších Pokéballů vůbec.“. „Bezva,“ zaradoval se Brendan a dal si Ultra Ball do batohu.

Po dalších několika minutách je zastavil muž s ptačím Pokémonem na rameni a zeptal se: „Dáte si se mnou zápas?“. „Ano,“ odpověděli oba dva najednou. „Přednost má dáma,“ řekl Brendan a ustoupil. „Dobře,“ řekla Elisha,“ já si volím Marshtompa!“. „A já si volím Taillowa!“ řekl Sokolník a vrhnul vpřed svůj Pokéball.