Brendanův příběh

Dvojčata a potápění

Ráno se Brendan probudil asi v sedm hodin. Oblékl se a běžel dolů se nasnídat. Po velmi rychlé snídani se konečně vypravil na Stadion. Už bylo otevřeno.

Uvnitř bylo jakési podivné bludiště z pojízdných pásů. Brendan na jeden z nich nastoupil a ten ho odvezl ke dvěma dívkám. Dvojčatům.

„Panejo,“ řekly obě dvě najednou, „trefil ses dobře. Tohle se už dlouho nikomu nepovedlo. My jsme Tate a Lisa.“. „A já jsem Brendan a přišel jsem vyhrát váš odznak, Myšlenkový odznak,“ řekl chlapec a vytáhl dva Pokébally. Lisa se usmála a řekla: „Klidně. Já si volím Solrocka!“. Z hozeného Pokéballu vyskočil Brendanovi už známý Pokémon. „Můj Pokémon bude Lunatone,“ řekla Tate a pustila Pokémona ven. „A mí Pokémoni budou Combusken a Beautifly!“ vykřikl Brendan a hodil před sebe dva Pokébally.

***

Stadionem se rozlehl hlas rozhodčího: „Vyzyvatel Brendan z Littleroot Town se utká s Tate a Lisou z Mossdeepského Stadionu. Ať zápas začne!“.

„Lunatone,“ řekla Tate, „Psychickou smršť na Combuskena!“. Lunatone otevřel oči a z nich vyšlehly dva fialové paprsky přímo na ohnivého Pokémona. „Combuskene, Kouřovou clonu!“ vykřikl Brendan a Combusken otevřel zobák. Začal z něj vypouštět černý dým, tak hustý, až se z toho dvojčata rozkašlala. „Solrocku,“ řekla mezi kašlem Lisa, „ty použij Zavalení na Beautiflyho.“. Solrock zasunul své paprsky dovnitř svého těla a roztočil se neuvěřitelnou rychlostí. Dopadl přímo na motýla. Beautifly chtěl uhnout, ale už to nestihl. Omdlel.

Brendan ho vrátil zpátky do Pokéballu a řekl: „Combuskene, Ohnivý vír.“. Combusken znovu otevřel zobák a vyslal z něj několik plamenů. Ty se roztočily a vypadaly jako malé, ohnivé tornádo. Pokémoni dvojčat zmizeli v plamenech. Když plameny pohasly, Solrock ležel na zemi v bezvědomí. „Kruci,“ řekla Lisa a vrátila Pokémona do Pokéballu. Ze zápasu dva-na-dva se stal normální zápas.

„Lunatone,“ řekla Tate, „teď použij Meteorovou smršť!“. Lunatone zazářil jasným, bílým světlem a roztočil se. Narazil do Combuskena a ten ... to ustál. „Combuskene,“ řekl Brendan a přitom mu došlo, že Lunatone je vlastně kamenný Pokémon. „Combuskene, použij Dvojtý kop!“. Combusken skočil na Lunatona a začal do něj kopat. Lunatone byl slabý na bojové útoky a tak omdlel. Další odznak byl v kapse.

„Vrať se,“ řekla Tate zamračeně a natáhla ruku s Pokéballem.

***

„Vyhrál jsi,“ řekla Lisa a podala Brendanovi cosi, co vypadalo jako bílá půlka srdce. „Gratuluji,“ řekla Tate a přiložila k bílé půlce černou. Odznak zazářil a barvy se změnily v jednu, jasně červenou. „Páni, díky,“ řekl Brendan a uložil si Myšlenkový odznak do krabičky, kde teď zbývalo už jen jedno prázdné místo.

Rozloučil se s dvojčaty a odešel ven ze Stadionu. Tam do něj někdo narazil. „Au, kam koukáš?“ zeptal se vztekle onen neznámý, ale když uviděl, že mluví s Brendanem, usmál se. Byl to Steven. „Ahoj Brendane, tebe právě hledám,“ řekl. „Jak to?“ zeptal se Brendan. „Víš, chtěl jsem ti předat tuhle Pomůcku. Má číslo osm a jmenuje se Potápění. Naučit se jí může jakýkoliv vodní Pokémon. Využije se to tak, že se tvůj Pokémon potopí a vytvoří kolem sebe velkou vzduchovou bublinu, která nepraskne. Pod vodou může plavat, jak dlouho chce. Tady,“ řekl Steven a podal Brendanovi bonbónek. „Díky, ale na co mi to bude?“ zeptal se chlapec a Steven odpověděl: „To ti řeknu potom, teď si to jdi vyzkoušet támhle pod město,“ ukázal Steven na moře pod Mossdeepským ostrovem. „Pak se vrať a já ti to řeknu. A prosím tě, chvátej,“ dodal a zatvářil se smutně. „Zatím ahoj!“.

***

„Wailorde, pojď ven,“ ozvalo se na břehu a do vody vyskočil velrybí Pokémon. Brendan došel k jeho obrovské hlavě a do pusy mu dal Pomůcku osm. Wailord polkl a Brendan si mu vlezl na hřbet. „Wailorde, použij Potopení,“ řekl.

Wailord se potopil a Brendan se chystal na to, že bude celý mokrý. Nic takového se však nestalo. Brendan pořád seděl na Wailordových zádech a kolem sebe měl obrovskou bublinu. Mohl i normálně dýchat.

Rozhlédl se kolem sebe a uviděl hejno modrých Pokémonů, kterým z hlavy visely dvě dlouhé žárovky. „Chinchou,“ řekl Pokédex a jeho hlas se rozezněl strašidelnou ozvěnou. „Elektrický a vodní Pokémon. Chinchou je Pokémon, který z vody umí vytvářet elektřinu a naopak.“. „Panejo,“ pomyslel si Brendan, „tak s tím si nebudu nic začínat.“.

***

Pluli dál a dál pod vodou a tu najednou Brendan ucítil slabý náraz. Bublinou prošla malá škeblička a usadila se Wailordovi na hřbetě. Otevřela se a Brendan poznal, že je to Pokémon. „Clamperl,“ ozval se znovu Pokédex, „vodní Pokémon. Když se přiblíží k předmětu zvanému Hlubokomořský zub, vyvine se v Huntaila. Když se přiblíží k Hlubokomořské šupině, vyvine se v Borebbyse.“.

„Tak tebe si chytnu,“ řekl si Brendan a vytáhl Pokéball. „Absole, leť! Použij Nárazový útok,“ přikázal chlapec a jeho Pokémon narazil do Clamperla. Ten se jenom zavřel a nic se mu nestalo.

„Absole, teď Skousnutí!“ vykřikl Brendan. Absol se zakousl do Clamperla a nic se nestalo, protože Pokémonova škeble byla pořád uzavřená.

Teď se Brendan naštval a zařval: „Absole, Dupnutí!“. Absol skočil až k hornímu okraji bubliny a dopadl na škebli. Znovu se nic nestalo.

„Tak takhle tedy ne,“ zasípal Brendan a řekl: „Absole vrať se!“. Absol zmizel v červeném paprsku z Pokéballu. „Castforme, volím si tebe!“. Proměnlivý Pokémon se vznášel nad uzavřenou škeblí a čekal na příkazy svého trenéra. „Castforme, použij cokoliv, ale hlavně otevři tu škebli!“ řekl Brendan a Castform poslechl. Střídal sníh, blesky, vodu i plameny, ale nic nepomáhalo. Když už Brendan myslel, že to vzdá, škeble se otevřela a Clamperl vykoukl ven. „Pokéballe, leť!“ zařval Brendan a hodil po Clamperlovi Pokéball. Ten ho vtáhl do sebe a uklidnil se. „No super,“ řekl Brendan nahlas. „Chytil jsem si Clamperla!“.

***

Protože si myslel, že potápění už ovládá, tak řekl Wailordovi, aby se vrátil zpátky k Mossdeep. Když přistáli na břehu, byl Brendan rád, že se dotkne nohama pevné země. Steven už tam na něj čekal. „Tak o co jde?“ zeptal se Brendan a Steven odpověděl: „Týmy Aqua a Magma hodlají probudit Groudona a Kyorgu.“