Brendanův příběh

Tým

Tou dobou už Elisha seděla u svého strýčka profesora Birche a povídala si se svojí sestřenkou May. „Takže Brendan odjel do Kanto?“ zeptala se Elisha. „Ano, já mu dala lístek. Jestli chceš jet za ní, dám ti taky jeden,“ řekla May a podala Elishe naprosto stejný lístek na loď, jaký dala před několika dny Brendanovi.

„Díky, sestřenko,“ řekla Elisha. Z vedlejšího pokoje přišel profesor Birch. „Tak ty pojedeš za ním,“ řekl a podíval se na Elishu. „Ano, pojedu a kdybys byl tak hodný, nechala bych si u tebe své Pokémony kromě Azurilla. Jistě si chytím nějaké nové,“ dodala Elisha a podala profesorovi všechny své Pokébally, kromě jednoho, ve kterém byl Azurill, Pokémon, který se jí před několika dny vylíhl z tajemného vejce, které kdysi dávno dostala.

***

Brendan mezitím šel po cestě 1 a pískal si veselou melodii. Před ním se najednou objevil malý ptačí Pokémon. Brendan už nacvičeným pohybem vytáhl svůj nový Pokédex, stiskl zelené tlačítko a Pokédex řekl: „Pidgey, ptačí Pokémon. Je nejběžnějším Pokémonem v Kanto a dovede ovládat i velmi silné vzdušné útoky.“. Jestli mám začít znovu, tak tady, pomyslel si Brendan. „Charmandere, bojuj!“.

Z Pokéballu vyskočil ohnivý dráček. Vyslal na Pidgeyho mocný plamen. Pidgey odpověděl tak, že zvířil prach a poslal na Charmandera malé tornádo. „Charmandere, teď použij Jiskřičky!“ zavelel Brendan. Charmander se začal točit na místě a z jeho hořícího ocásku odletovaly žhavé plamínky přímo na Pidgeyho. Ptačí Pokémon z toho omdlel.

„Pokéballe, leť!“ zakřičel Brendan a hodil po Pidgeym svůj Pokéball. Ten ptačího Pokémona vtáhl do sebe a zavřel se. Spadl do mechu.

„Chytil jsem si Pidgeyho!“ zakřičel šťastně Brendan a zvedl Pokéball ze země. Připnul si ho k novému pásku.

***

Jak tak šel, uviděl před sebou Brendan chlapce asi o dva, možná tři roky mladšího, než byl on sám. Chlapec seděl na bobku a hrál si s malým fialovým Pokémonem. Brendan k němu přišel a vytáhl znovu Pokédex. „Rattata, krysí Pokémon. Je možná ještě rozšířenější, než Pidgey. Umí velice účinně vyděsit nepřátele útokem Děsivá tvář.“.

„Věděl jsem, že to ten Pokédex řekne,“ řekl chlapec a zvedl se. „Jmenuju se Lee a chtěl bych se stát největším znalcem Pokémonů. Můj otec pro mě chytil tohohle Rattatu a já se teď vydám dál, po cestě číslo 2, abych lépe poznal jiné a divoce žijící Pokémony.“. Brendan se také představil a pak řekl: „A nechceš se ke mě přidat? Já mířím do města Viridian, abych tam získal svůj první odznak.“.

„Viridian je támhle za těmi stromy,“ ukázal Lee před sebe. „Ale asi tě moc nepotěším – místní Stadion je totiž zavřený. Nemá svého hlavního trenéra. Začalo se říkat, že hlavní trenér, jmenoval se Giovanni, je vůdcem Rakeťáků. Když se tyhle pověsti rozšířily i do dalších měst, Giovanni zmizel. Od té doby je tenhle Stadion zavřený. Ale jestli chceš, další Stadion je ve městě Pewter, tam mám namířeno také. Souhlasím s tvojí nabídkou a připojím se k tobě,“ domluvil Lee a vrátil svého krysího Pokémona do Pokéballu.

***

Ve městě Viridian, před Pokémonním Střediskem, Brendan a Lee potkali Garyho. „Tak co, Brendane, doufám, že jsi silnější, než v laboratoři mého dědy. Dáme si zápas?“ zeptal se Gary a vytáhl Pokéball. „Každý si může zvolit dva Pokémony. Kakuno, leť!“. Z Garyho Pokéballu vyskočil hmyzí Pokémon, který vypadal jako kukla.

Brendan už vytahoval Pokédex, ale Lee byl rychlejší.

„Kakuna, hmyzí Pokémon. Vyvíjí se z Weedla a má tak pevnou kuklu, že se o ní obyčejný nůž zlomí,“ řekl Lee.

„Dobře, můj Pokémon bude Charmander,“ řekl Brendan. „Charmandere, leť!“. Ohnivý Pokémon vypadal, že je v dobré náladě. Zápas mohl začít.

„Kakuno, Jedovaté žihadlo,“ řekl Gary. Kakuna vysunula špičaté žihadlo a začala po Charmanderovi střílet ostrá žihadla. „Charmandere, Zuřivý útok,“ řekl Brendan a Pokémon se dal drápky do Kakuny. „Kakuno, zatvrď se,“ přikázal Gary a Kakuna zeleně zazářila. Její černé oči se zaleskly. „Charmandere, zkus Plamenomet!“ vykřikl Brendan. Charmander zasáhl Kakunu mocnými plameny. Kakuna nečekaně omdlela.

„Vrať se a příště bojuj líp,“ řekl naštvaně Gary. Brendan se na něj podíval, jako by pochyboval o jeho duševním zdraví. Nikdo přece nemohl svému Pokémonovi vytknout, že bojoval špatně!

„Můj druhý Pokémon bude Eevee. Snaž se!“ řekl klidně Gary a z jeho Pokéballu vyskočil, Brendanovi už známý, Eevee. „Charmandere, vrať se!“ řekl Brendan. „Pidgey, bojuj!“. Garyho ústa se stáhla do křivého posměšku. „Tak ty sis chytil Pidgeyho,“ pronesl ironicky. „Ten ti bude hodně platný.“. „To se ještě uvidí,“ odsekl Brendan a hned dodal: „Pidgey, Vzdušný vír!“. Pidgey, stejně jako kdysi dávno Brendanův Wingull, vyletěl do vzduchu a začal tvořit svůj úplně první vír. Jeho síla byla taková, že odfoukla Eeveeho a přirazila ho na blízký strom. Gary se za ním rozběhl, vrátil ho do Pokéballu a pak zmizel.

„Gratuluji ti,“ řekl Lee. „Díky, ale teď jdeme dál,“ odpověděl Brendan. „Odsud vedou dvě cesty – na západ, ta vede do Indigové nížiny, tam ještě asi nepůjdeme, a na sever, a ta vede do Pewter City, kde je první Stadion,“ řekl Lee. „Tak jdeme!“ vykřikl Brendan a vydali se dál.

***

O pět minut později před Viridianské Středisko přiběhla Elisha. Rozhlédla se, a když Brendana nikde neviděla, utíkala dál.

Konečně ho uviděla. Byl s ním ještě nějaký malý chlapec a povídali si. Elisha k němu po špičkách došla a přikryla mu oči. „Kdo je?“ zeptala se předstíraným hlubokým hlasem a Brendan zmateně odpověděl: „To nevím.“. „Přece já,“ řekla už normálně Elisha a sundala mu ruce z očí. Brendan se otočil a myslel si, že se mu něco zdá. Protřel si oči, ale Elisha před ním pořád stála. „Co ty tady?“ zeptal se jí. „May mi dala taky jeden lístek na loď, a tak jsem přijela za tebou,“ řekla Elisha. „A kdo je tohle?“ zeptala se a kývla hlavou směrem k Leemu. „To je Lee, můj kamarád. Taky se právě vydává na svou Cestu v Kanto,“ odpověděl Brendan a znovu se na Elishu usmál.

***

Když si konečně pověděli všechno, co měli na srdci, mohli se vydat dál. Vykročili tedy do nádherného západu slunce a doufali, že někde najdou nějaký domek, kde je nechají přespat.

Několik stovek metrů za jejich zády si dvě osoby v černých uniformách podaly ruce a jedna z nich řekla: „A teď jsou v pasti!“.