Brendanův příběh

Přepadení v lese

Brendan, Lee a Elisha si klidně vykračovali směrem k Viridianskému lesu a nevěděli, že za chvíli se osobně poznají se členy týmu Rakeťáků.

Lee zrovna otevíral pusu a chtěl něco říct, ale Brendan uviděl, jak se k nim z různých stran přibližují čtyři postavy. Byli to tři muži a jedna dívka. Všichni čtyři byli oblečeni v černých uniformách s červeným písmenem R na prsou.

„Do háje, to jsou Rakeťáci,“ řekl Lee. „Taky už jsem o nich slyšel,“ řekl Brendan a zamračil se. Když Rakeťáci došli až k nim, jeden z nich, nejspíš jejich velitel, řekl: „Dej nám svého Azurilla, nebo se ti zle povede.“. Elisha řekla: „A proč zrovna Azurilla? Je nějaký vzácný, nebo co?“. „Ty hlupáčku, to je shiny Azurill,“ řekla Rakeťačka a Lee dodal: „Shiny Pokémoni jsou jinak zbarvení než ostatní jejich typu. Je jich moc málo a výskytem by se dali přirovnat k legendárním Pokémonům.“.

„Už toho mám dost!“ řekl vedoucí skupinky. „Ekansi, bojuj!“. „Leť, Pidgey!“ řekl Brendan. „Pidgey, zaútoč Tornádem!“. Pidgey mával křídly a za pár sekund na Ekanse („Ekans, hadí Pokémon. Vyskytuje se v okolí Viridianského lesa a má velice účinné jedovaté zuby,“ ozval se Lee) mířilo velké tornádo.

Zasáhlo hada plnou silou, ale Ekans neomdlel. „Ekansi, Jedovaté kousnutí,“ řekl Rakeťák. Ekans stiskl Pidgeyho mezi svými zuby a Pidgey omdlel.

„Teď jsi na řadě ty, Azurille,“ řekla Elisha a vrhla před Ekanse svůj Pokéball. Až teď Brendan pochopil význam slova shiny. Před Ekansem byl malý, zelený Azurill. Elisha pokrčila rameny a řekla: „Co je na něm tak zvláštního?“. „Vždyť je zelený!“ zakřičel Lee. „Všichni ostatní Azurillové jsou modří!“. „Aha,“ řekla Elisha. „A jak to víte vy? Vždyť se mi z vejce vylíhl před pár dny!“ otočila se na Rakeťáky. „Máme své zdroje,“ odsekla dívka.

„Ekansi, Omotání!“ řekl Rakeťák. Ekans se rychle připlazil k Azurillovi a omotal se kolem něj. Azurill zapištěl. „Azurille, Vodní dělo,“ řekla Elisha. Malý Pokémon otevřel tlamičku a vyprsknul na Ekanse silný proud vody. Ten ho odhodil a hadí Pokémon omdlel.

„Dobře, protentokrát ti dáme pokoj,“ řekla dívka, „ale o Azurilla přijdeš, to ti zaručujeme!“.

Rakeťáci zmizeli tak, jako se objevili.

„Profesor Oak mě před nimi varoval,“ řekl Brendan a zamyslel se. „Říkal, že kradou Pokémony a prodávají je za velké peníze.“. „Azurill se navíc v Kanto nevyskytuje, alespoň o tom nejsou záznamy, a když je ještě shiny,“ doplnil Brendana Lee, „myslím, že by sis měla dávat pozor,“ otočil se na Elishu. Elisha kývla a skupinka vykročila do tmy Viridianského lesa.

***

Po pár minutách chůze uviděli pod stromy lesa malý domek. Brendanovi a Elishe to připomnělo, jak přespávali u Suzan v Petalburgských lesích. Když přišli k domku, uslyšeli hlasitý křik o pomoc. Vběhli za dům a uviděli dívku, obklíčenou několika housenkovitými Pokémony. „Neboj, pomůžeme ti,“ volal Brendan a vytahoval Pokéball. „Klid, to jsou jenom Caterpie,“ řekl se smíchem Lee. „A ta uječená holka je moje sestra Karin. Sklapni,“ otočil se na ni a přešel ke Caterpiem. Všechny se odplazily, až na jednu. Ta před ním zůstala a prohlížela si ho. „Vyzývám tě na zápas,“ řekl Lee. „Rattato, bojuj!“. Z jeho míčku vyskočil krysí Pokémon a zaujal bojový postoj. „Rattato, Nárazový útok,“ přikázal Lee. Rattata se rozběhla a narazila do housenky. Caterpie otevřela tlamičku a převrátila se vzad. PO několika vteřinách se však probrala a z tlamičky vypustila pruh vlákna, do kterého Rattatu úplně zamotala.

„Rattato!“ vykřikl Lee. „Vrať se. Pokéballe, leť,“ dodal a vrhnul na Caterpie Pokéball. Ten Pokémona vtáhl do sebe a uzavřel se. Dopadl na mech a začal se třást.

Konečně se Pokéball uklidnil a Lee ho sebral. „Bezva. Mám Caterpie,“ řekl.

„Teda, Lee,“ ozvala se Karin, „nikdy bych neřekla, že si něco takového chytíš!“. „Nemůžu za to, že se bojíš hmyzích Pokémonů,“ odpověděl Lee a dodal: „Teď nás u sebe nech radši přespat!“.

***

Po velice dobré večeři, kterou Karin připravila, si skupinka začala povídat. „Karin, nechtěla by ses k nám přidat?“ zeptala se Elisha. „Já...asi ne,“ řekla Karin. „Víte, mým snem není stát se nejlepší trenérkou Pokémonů, ale chtěla bych se stát nejlepší pozorovatelkou Pokémonů. A Pokémoni se dají pozorovat tady, ve Viridianském lese. Kdybyste věděli, co tu žije různých Pokémonů.“. „Dobře, v tom ti nebudeme bránit,“ řekl Brendan a May s Leem kývli.

Všichni se zvedli ze židlí a šli se uložit do postelí. Brendan i ostatní brzy usnuli. Brendanovi se zdálo o Pokémonovi, který se mu zjevil na začátku jeho cesty. Klidně by to mohl být i nějaký příbuzný jeho Latiase...Latias...Brendan se probudil.

Nemohl si pomoct, ale měl pocit, že když si chytil Latiase, udělal špatnou věc. Nemohl kvůli tomu usnout a když začalo svítat, rozhodl se. Potichu přešel k videofonu, který tu Karin měla a vytočil číslo profesora Birche.

Hoenn byl v malinko odlišném časovém pásmu a tak profesor Birch už byl vzhůru. „Dobrý den, profesore,“ řekl Brendan a profesor na pozdrav odpověděl. „Co by sis přál, Brendane?“ zeptal se. „Víte, profesore, chtěl bych, abyste pustil mého Latiase na svobodu. Udělal jsem chybu, když jsem si ho chytil...“ odpověděl chlapec.

„Dobré rozhodnutí,“ řekl profesor a přinesl Brendanův Master Ball, ve kterém byl Latias. „Latiasi, pojď ven,“ řekl Birch. „Navždycky!“. Z míčku vyskočil legendární Pokémon a když uviděl Brendana na obrazovce videofonu, zatvářil se smutně. „Jen jdi, Latiasi, ještě se uvidíme,“ řekl Brendan a Latias vylétl otevřenými dveřmi profesorovi laboratoře ven.

„Tak, teď už mám pokoj,“ řekl Brendan a profesor se usmál. „Nechceš se podívat, jak se vede tvým Pokémonům?“ zeptal se profesor.

„Ale ano, jistě,“ řekl Brendan. Profesor tedy vzal svůj videofon a vyšel na zahradu, kde měl Pokémony, které mu svěřili trenéři. Byli tu všichni Brendanovi Pokémoni – Blaziken si hrál s Absolem, Pelliper zápasil s Pluslem, Beautifly a Castform létali kolem a Wailord s Clamperlem se koupali v jezeře.

„Díky, že se mi o ně tak staráte,“ řekl Brendan a usmál se. „A co ty, už sis chytil nějaké nové Pokémony?“ zeptal se profesor. „Ano, od profesora Oaka jsem dostal Charmandera a chytil jsem Pidgeyho. Teď jsme ve Viridianském lese a chystáme se do Pewter City,“ odpověděl Brendan.

„Tak ti přeji hodně štěstí,“ řekl profesor a mávl rukou na pozdrav. Obrazovka zhasla.

***

Brendan, Lee a Elisha se loučili s Karin, která se rozhodla zůstat ve Viridianském lese. „Hodně štěstí vám všem a ty, bráško, na sebe dával pozor,“ řekla a zamávala jim na rozloučenou.