Brendanův příběh

Odznak a Pokémon

Brendan měl štěstí, že byl Stadion takhle pozdě odpoledne vůbec otevřený. Když vešli s Leem dovnitř, Brendan se usmál. Uvnitř to vypadalo úplně stejně, jako na Stadionu Wattsona z Hoennu. Bylo tu totiž plno sloupů a mezi nimi různě přeskakovaly elektrické výboje, slabé i silnější...

Když se chlapci proplazili skrz elektrickou síť, zjistili, že stojí před ohromným mužem. Měřil přes dva metry.

„Já jsem poručík Surge,“ zahřměl hromovým hlasem. „A já jsem Brendan a přišel jsem nad vámi vyhrát Hromový odznak,“ řekl Brendan a vytáhl Pokéball.

***

„Náš zápas bude jeden na jednoho,“ řekl Surge a také vytáhl Pokéball. „Já si volím Raichu!“. „A můj Pokémon bude Nidorino,“ řekl Brendan.

Z poručíkova Pokéballu vyskočil Pokémon, kterého Brendan dosud neviděl. Vypadal jako Pikachu, ale byl větší a měl delší ocas i jiné zbarvení. „Raichu, myší Pokémon,“ oznámil Lee. „Je to vyšší vývojové stádium Pikachu. Klidně na vás pošle elektrický šok o několika tisících voltech.“.

„Nidorino, Rohový útok,“ přikázal Brendan. Jedovatý Pokémon sklonil hlavu a vrhnul se na Raichu. Ten ale uskočil a ihned splnil Surgeovo přání, které znělo: „Mega kop!“. Skočil na Nidorina a kopl ho packou do hlavy. Nidorino se zatřásl. „Nidorino, teď Nárazový útok,“ zavelel Brendan. Nidorino se rozběhl a narazil do Raichu, který odlétl o pár metrů dál.

„Raichu, teď Bleskový útok!“ zazněl příkaz poručíka Surge. Raichuovi začaly od tvářiček odletovat jiskry a pak z něj vyšlehl blesk. Nidorino však stál, jako by mu nikdo nic nedělal. „Bezvadně,“ zavolal na Brendana Lee. „Nidorino je přece taky zemní typ a na ty elektrika neplatí! Kdybys teď použil nějaký zemní útok, měl bys vyhráno!“.

Brendan začal přemýšlet. Zemní útok? Umí můj Nidorino nějaký zemní útok? Ale ano, umí! „Nidorino, Zemětřesení!“ zavolal Brendan. Nidorino vyskočil do vzduchu. Když dopadl na zem, ta se začala třást a Raichuovým tělem projely silné otřesy. Když zemětřesení utichlo, Raichu ležel na zemi. Omdlel.

„Raichu není schopen pokračovat. Vítězem se stává Nidorino a tím i Brendan z Littleroot Town,“ ozval se rozhodčí a zdvihl zelený praporek směrem k Brendanovi.

„Bojoval jsi dobře, chlapče,“ řekl Surge a podal Brendanovi malý, zářivý kamínek. Brendan ho přidržel proti světlu. Měl další odznak.

***

Ve Středisku už na ně čekala Elisha. „Nádherně jsem si odpočinula,“ řekla. „A já mám další odznak,“ pochlubil se Brendan. „Takže teď jich máme stejně,“ dodala Elisha, vzala Brendana za ruku a i s Leem odešli do jejich zamluveného pokoje.

***

Ráno, když se všichni tři vzbudili, sešli po schodech a ven ze Střediska. „Takže, kam se vydáme teď?“ zeptal se Brendan. Lee odpověděl: „Pravděpodobně chcete další odznak, ne?“. Brendan i Elisha kývli a Le pokračoval: „Takže to se vypravíme do Celadon City na travní Stadion pro Duhový odznak. Ale nevím, kudy to vezmeme, protože Saffron City je stále blokováno. Musíme zpátky do Cerulean City a pak skrz Rock Tunnel do Lavender Town a z něj teprve Podzemním Podchodem do Celadon City.“. „Tak na co ještě čekáme?“ vykřikla Elisha. „Jdeme!“.

***

„Stát!“ vykřikl Lee. „Proč?“ začal se divit Brendan. „Můžeme si naší cestu zkrátit. Když se vydáme na západ od Vermilion City a pak na rozcestí na sever do Lavender Town, budeme to mít blíž. Takže jdeme po téhle cestě,“ ukázal chlapec ne cest, která vedla doprava, k jakési hoře. „To je Hora Diglett,“ řekla Elisha. „Už jsem o ní slyšela. Prý tam žijí vzácní Pokémoni, Diglettové. Hrozně moc bych si jednoho chtěla chytit...“.

***

Skupinka kráčela skrz řídký, listnatý lesík a za chvíli je zastavila trenérka. „Ahoj, nedáte si se mnou zápas dva-na-dva?“ zeptala se jich. „Ano, a rádi,“ přikývla Elisha a vytáhla Pokéball. „A kdopak z vás půjde se mnou?“ zeptala se kluků. „Ať jde Lee, mě zatím stačí ten včerejší zápas o odznak,“ řekl Brendan a Lee poděkoval. Vytáhl Pokéball a hodil ho před sebe se slovy: „Butterfree, leť!“. Z jeho Pokéballu vyskočil motýlí Pokémon. „Kde jsi vzal Butterfreeho?“ podivil se Brendan. „Vyvinul se mi Metapod,“ řekl Lee.

„Můj Pokémon bude Drowzee,“ ozvala se Elisha a pustila ven svého psychického Pokémona. „Který je tohle Pokémon?“ zeptal se zmateně Brendan Pokédexu. „Drowzee, hypnotický Pokémon. Dovede spát i s otevřenýma očima a vysílá silné telepatické vlny,“ řekl Pokédex, když si Drowzeeho naskenoval.

„Dobře dobře,“ řekla trenérka, „mí dva Pokémoni budou Vulpix a Growlithe!“. Vulpixe Brendan znal už z Hoennu, ale Growlithe? To mu nic neříkalo, a tak chtěl znovu vytáhnout Pokédex. Předstihl ho ale Lee a řekl: „Growlithe je ohnivý Pokémon, velmi vzácně se vyskytující po celém světě. Vyvíjí se v nádherného Arcaninea.“

„Zápas může začít,“ vzkřikla trenérka. „Vulpixi, Plamenomet na Butterfreeho! Growlithe, také Plamenomet, ale na Drowzeeho!“. Oba dva Pokémoni otevřeli tlamy a vystřelili na Butterfreeho a Drowzeeho své plameny. Butterfree stihl uletět, ale Drowzeeho plameny zasáhly plnou silou.

„Zmatení!“ vykřikli Lee i Elisha najednou. Oběma jejich Pokémonům začaly fialově zářit oči a oba se soustředěně dívali na své protivníky. Growlithe i Vulpix vypadali, že je to strašně bolí. „Stop! Vzdávám zápas!“ zakřičela trenérka a oba ohnivý Pokémoni se vrátili do normálního stavu. „Kdybych to nevzdala, něco by se jim stalo. Ale i tak vám děkuji za zápas,“ řekla a když vrátila oba Pokémony do jejich Pokéballů, zmizela v lese mezi stromy.

***

Naši přátelé konečně dorazili k Hoře Diglett. Podle toho, co o ní věděl Lee, uvnitř žili Diglettové a pár jejich vývojových stupňů, Dugtriové.

„Musím si Digletta nebo Dugtria chytit,“ řekla Elisha a zmizela v jeskyni. „Počkej na nás,“ volali Lee a Brendan. Elisha jim však utekla.

Našli jí, jak stojí proti malému Pokémonovi. Vypadal jako hromádka líny, s očima a pusou. Byl to Diglett.

„Azurille, do boje! Vodní dělo!“ řekla dívka a hodila Pokéball.