Brendanův příběh

Cesta na Celadon

„Brr, z toho mám husí kůži,“ řekla Elisha a chlapci přikývli. „Prý uvnitř žije duch Marowaka,“ začal vyprávět legendu Lee. „Kdysi to byl Cubone, ale pak se prý vyvinul na Marowaka. Spolu s nějakým dalším Marowakem měli malé Cubony. Žili v téhle opuštěné věži, to z ní ještě hřbitov nebyl. Jedné temné noci tam přišel nějaký zlý člověk a odnesl malé Cubony a jednoho z Marowaků. Prý je zabil. A ten druhý z Marowaků od té doby straší ve věži a bude tam strašit tak dlouho, dokud ho někdo neporazí...“ skončil Lee.

Brendan a Elisha na něj zírali s otevřenou pusou. To nebylo místo, kam by se chtěli za soumraku vypravit...

„Ale teď bychom si měli najít volný pokoj ve Středisku a potom trochu trénovat,“ řekl Brendan a Lee i Elisha souhlasili.

***

Poté, co se domluvili se sestrou Joy a nechali si batohy v pokoji ve Středisku, vyšli ven a rozhlíželi se. Na městečko pomalu padala tma.

Brendan si na volném prostranství za Střediskem vytáhl Pokéball a řekl: „Vyzývám vás na zápas, jednoho po druhém. Nejdřív Lee!“. „Tak dobře,“ souhlasil chlapec. „Ratatto, volím si tebe!“. „Můj Pokémon bude Poliwag,“ řekl Brendan, protože vodního Pokémona hodlal vytrénovat natolik, že ho příště nějaká Kadabra neporazí.

„Ratatto, Hbitý útok!“ zahájil zápas Lee. Ratatta se rozběhla a se skloněnou hlavou narazila přímo do Poliwaga. Vodní Pokémon to ustál. „Poliwagu, Vodní dělo,“ přikázal odhodlaně Brendan. Poliwag vypálil na krysího Pokémona proud vody. Ratatta omdlela.

„Vrať se, bojovala jsi dobře,“ řekl Lee a natáhl ruku s Pokéballem.

„Ty jsi také bojoval dobře, Poliwagu,“ řekl Brendan a také vodního Pokémona vrátil do Pokéballu. „A teď vyzývám tebe, Elisho,“ dodal. „Jistě, výzvu přijímám,“ řekla dívka a vytáhla Pokéball. „Zkusíme nováčka. Diglette, do boje!“ zakřičela. Zemní Pokémon vyskočil ven, připraven bojovat.

„Já si volím Nidorina,“ řekl Brendan a pustil ven králičího Pokémona. Nidorino se protáhl a zaujal bojovou pozici.

„Diglette, začni zápas Zemětřesením!“ řekla Elisha. Diglett se několikrát zatočil dokola a pak se začala třást zem. Když otřesy ustaly, Nidorino stál jen stěží na nohou.

„Nidorino, použij Jedovaté žihadlo,“ řekl Brendan, ale Nidorino omdlel. Zemětřesení na něho bylo moc silné.

„Vrať se,“ řekl Brendan. Byla to nečekaná prohra. Ale Elishe by odpustil všechno...

„Tak jsme si zabojovali, a teď jdeme spát!“ řekl Lee. Brendan ani Elisha neprotestovali. Byli po dnešku unavení a také museli myslet na tajemnou legendu, kterou jim řekl Lee...

***

„ÁÁÁ!“. Elishin hlas prořízl tmu a ticho, které panovaly v Pokémonském Středisku. Brendan i Lee se okamžitě vzbudili. Přeběhli k Elishině posteli a uviděli ji celou zpocenou, jak leží pod přikrývkou. „Co je?“ zeptal se Brendan. „Tam – tam za oknem něco bylo,“ zakoktala dívka a začala se třást ještě víc. „To byla noční můra, neboj, jsem tady,“ uklidňoval ji Brendan a hladil dívku po vlasech. „Brendane,“ ozval se přidušeně Lee. „Copak?“ otočil se na něj Brendan. „Ono za tím oknem opravdu něco je, honem se pojď podívat.“.

Brendan se zvedl a otočil a za oknem uviděl, jak se ve vzduchu vznáší jakýsi Pokémon. Vypadal jako mlha s očima.

„Co to je?“ zeptal se chlapec Pokédexu. „Data chybí,“ oznámil nečekaně Pokédex a obrazovka začala blikat.

„Už to zmizelo,“ vydechl Lee. „To je dobře. Teď zas jdeme spát, ať jsme ráno svěží na cestu do Celadon City,“ řekl Brendan. „A já budu pro jistotu ležet u tebe,“ dodal a podíval se na Elishu. Neprotestovala.

***

Ráno vstal Lee jako první. „Vstávat, vstávat!“ začal hulákat jako na lesy. „No dobře, vždyť už jdeme,“ ozval se rozespale Brendan.

***

Po raní hygieně a snídani byli naši kamarádi konečně připravení pokračovat ve své cestě. U posledních domků města se ještě zastavili a zahleděli se na vysokou věž. „Jednou se sem vrátím, přísahám,“ řekl Brendan. „A rozluštím tajemství té věže i toho Pokémona, co jsme viděli v noci!“.

„Dobře, ale teď bychom měli vyrazit do Saffron City,“ řekl Lee. „Do Saffron City?“ ozvala se Elisha. „Já myslela, že máme namířeno do Celadon City.“. „Ano, to máme,“ přisvědčil Lee. „Ale jde se tam přes Saffron.“. „Počkej, a co když je Saffron City stále obsazené Rakeťáky?“ zeptal se Brendan. „Na to ž jsem myslel,“ odpověděl Lee a pokračoval: „Pod Saffron City totiž vede ještě jeden Podchod. táhne se od východu na západ. Tím projdeme a budeme v Celadon City. A tam na vás čeká Erika a Duhový odznak.“.

***

„Héééj,“ ozvalo se za našimi kamarády. Všichni tři se otočili a uviděli dívku s červeným šátkem na hlavě, jak k nim ujíždí na kole. „To snad není pravda,“ vykřikli Brendan a Elisha najednou. Lee mlčel, cizí dívku neznal.

Dotyčná seskočila z kola a vrhla se na Elishu. „Sestřenko!“ vykřikla a objala ji. „May,“ řekli Brendan i Elisha opět najednou a pak se začali všichni nahlas smát.

„Kde se tu bereš?“ zeptal se Brendan. „Můj tatínek sem jel za profesorem Oakem a tak jsem jela s ním. Profesor Oak říkal, že jste mu včera volali odněkud z Lavenderu, tak jsem jela autobusem i s kolem celou noc, abych vás zastihla. Před chvílí

jsem tam teprve dorazila. Sestra Joy ze Střediska mi řekla, že už jste odešli. Tak jsem nasedla na kolo a vydala se za vámi. A jsem tu,“ skončila May. „Teď se k vaší skupince na chvíli přidám, abych viděla, jak trénujete a získáváte odznaky a vůbec. A kdo jsi ty?“ obrátila se s úsměvem na Leeho.

„Já jsem Lee, z Viridian City,“ řekl chlapec. „Přidal jsem se k Brendanovi a Elishe, abych se toho naučil co nejvíc o Pokémonech. dva i mám,“ pochlubil se. „Ratattu a Butterfreeho, hele,“ řekl a pustil krysu a motýla ven z jejich Pokéballů.

„Nádherní,“ ocenila je May. „A cop vy, jaké máte Pokémony?“ zeptala se. „Tak hele,“ řekli Brendan a Elisha jednohlasně a hodili na zem Pokébally. Charmeleon, Pidgeotto, Poliwag, Drowzee, Azurill, Diglett a Nidorino vyskočili ven. „Jsou opravdu nádherní,“ řekla May a začala si je všechny prohlížet.

„A co ty?“ zeptala se jí Elisha. „Ó ano, vidíte, taky vám své Pokémony ukážu,“ řekla May a hodila před sebe pět Pokéballů.