Brendanův příběh

Prohra

Před Brendanem, Elishou a Leem se objevilo pět Pokémonů. „Takže to jsou moji Sceptile, Milotic, Manectric, Camerupt a Grumpig,“ řekla May. „Jsou nádherní,“ vydechli všichni tři. „Díky,“ řekla May a vrátila Pokémony do jejich Pokéballů. „Ale teď už jdeme do Celadon City!“ vykřikl Brendan a máchl pěstí do vzduchu.

***

Před skupinkou se objevily dva domky. Před větším z nich stála policie. „Takže město Saffron je pořád odříznuté od zbytku světa?“ zeptal se Lee důstojnice Jenny. „Bohužel ano,“ přikývla. „Jestli ale chcete do Celadon City, jděte Podchodem,“ řekla a ukázala na vedlejší domek. „Ano, my víme,“ řekl Lee a rozloučil se.

Brendan, Lee, Elisha a May vstoupili do podzemí. Podchod nebyl tak hrozný a strašidelný jako ten z Ceruleanu do Vermilionu. Tentokrát to nebyl podzemní tunel, ale normální, vyzděná chodba. Nad hlavami dětí zářily dlouhé zářivky a na stěnách visely různé reklamní plakáty.

„May,“ zeptal se Brendan. „Ano?“ odpověděla dívka. „Kdybych se chtěl znovu zúčastnit Hoennské ligy a chtěl znovu vyzvat Stevena, musel bych znovu získat osm odznaků?“ řekl Brendan. „Bohužel je to tak,“ přisvědčila May. „Ale teď získáváš odznaky tady, v Kanto, a možná, že se staneš Šampionem tady, ne?“ řekla dívka a Brendan se zasnil. Byla by to nádhera, být Šampionem, ale takovéhle cestování s Pokémony a přáteli by mu asi chybělo...

„Prober se,“ řekla Elisha a luskla chlapci prsty před očima. „Co se děje?“ zeptal se zmateně Brendan. „Nic, jenom už jsme na konci Podchodu,“ usmála se Elisha.

***

„Tak támhle za tím kopcem by mělo ležet město Celadon,“ řekl Lee. „Je to druhé největší město v Kanto.“. „Paráda,“ řekl Brendan a rozběhl se po cestě na vrcholek kopce.

Naskytl se mu pohled na obrovské město – byly tu vidět mrakodrapy i obyčejné domy. Ale Brendana zajímal jen jeden – malý, nenápadný domek na kraji města. Vypadal jako velká květina. Stadion.

„Tak prr,“ brzdila chlapce Elisha. „Nejdřív si musíme dát vyléčit Pokémony, nezapomněls?“ narážela na situaci, která se jim přihodila kdysi dávno v Hoennu. Elisha tenkrát chtěla být co nejrychleji v Soutěžní Hale, ale Brendan jí zastavil a nejdřív museli jít do Střediska. A před ním se šťastnou náhodou Elishe vyvinula Skitty na Delcatty...

***

Středisko kamarádi našli ihned. Vypadalo naprosto stejně, jako všechna Pokémoní Střediska, jaká kdy viděli. Uvnitř už je přivítala usměvavá sestra Joy. Brendan i ostatní jí s díky podali Pokébally a odešli se najíst do jídelny.

Když si na tácy nandali všechno, co měli rádi a sedli si ke stolu, začal Lee vyprávět: „Tady, v Celadonu, se toho dá dělat plno. Je tu samozřejmě Stadion, ale je tu i největší obchoďák v Kanto a herna.“. „Herna?“ ozvali se sborově Brendan, Elisha i May. „Ano, herna, a když hrajete opravdu dobře, tak můžete získat i vzácné Pokémony – například Porygona nebo Dratiniho.“. „Tak tam jdeme hned potom, co porazíme Eriku!“ vykřikla Elisha.

„No jo, Erika!“ zakřičel Brendan a praštil se do čela. „My se tu vybavujeme, zatímco jsme už mohli zápasit na Stadionu!“.

***

Před Stadionem se ještě na chvíli zastavili. „Pamatujte,“ řekla May, „Erika je travní trenérka a používá travní a jedovaté Pokémony. Na jedovaté typy platí psychika a na trávu zase oheň a létající Pokémoni. Nezapomeňte na to,“ kladla na srdce Brendanovi i Elishe. „Neboj,“ ujistili ji oba a pak se všichni čtyři vydali do útrob Stadionu hledat Eriku.

Nemuseli hledat dlouho. Stadion byl jeden obrovský skleník a jedna obrovská zahrada. Volně tu pobíhali ochočení travní Pokémoni – Lee poznal Bellsprouty, Oddishe a Gloomy.

Na lavičce, po stromem u jezírka, seděla mladá dívka, jen o něco málo starší, než Brendan a Elisha. Točila na prstu s Pokéballem a zasněně se na něj dívala. „Eehm,“ odkašlal si Brendan. „Ano?“ zvedla Erika oči. „Rádi bychom si s tebou dali zápas o odznak,“ řekl Brendan. „Tak dobře, dáme si zápas dva-na-dva, jste pro?“ zeptala se Erika. „Ano,“ kývli oba a postavili se na jednu stranu zápasiště.

„Aby bylo jasno,“ řekla Erika, „stačí, aby jeden z vašich Pokémonů zvítězil nad mými a máte odznaky oba.“. „No to je dobré,“ řekl Brendan a vytáhl Pokéball. „Můj Pokémon bude Charmeleon!“. Ohnivý dráček vyskočil ven, připravený se rvát. „Já si volím Drowzeeho,“ řekla Elisha a pustila ven svého psychického Pokémona. „A já si tedy zvolím Vilepluma a Bellossoma,“ řekla Erika.

„Tihle dva jsou travní typy. Oba se vyvíjejí z Glooma, ale každý z nich za použití jiného evolučního kamene. Bellossom ze Slunečního, Vileplume z Listového,“ řekl Lee.

„Zápas může začít,“ řekl rozhodčí a mávnul vlaječkami. „Charmeleone, Plamenomet,“ začal Brendan. „Drowzee, Zmatení,“ přikázala Elisha. „Přesně, jak jsem si myslela,“ řekla Erika. „Pomocnou ruku!“. Bellossom a Vileplume se chytli za ruce a začali spolu tancovat. Kolem nich létaly listy. Když na ně narazily plamen a psychický paprsek, odrazily se od listů a vrátily se zpátky na své majitele.

„Drowzee, teď Hypnózu!“ řekla Elisha. Drowzee natáhl ruce a z nich vyšlehl fialový paprsek přímo na Vilepluma. Zasáhl ho a travní Pokémon se složil na zem a usnul.

„Vileplume není schopen pokračovat,“ řekl rozhodčí a Erika povolala Vilepluma zpátky do Pokéballu. „Tak tohle vám nedaruju,“ řekla. „Sluneční paprsek!“. Bellossom sklonil hlavu a z ní přímo na Charmeleona vystřelil oslňující paprsek. Charmeleon se složil na zem.

„Charmeleon není schopen pokračovat,“ prohlásil rozhodčí. „Začíná to být zajímavé,“ poznamenala Elisha. „Drowzee, Psychickou vlnu.“. Drowzeemu se červeně zaleskly oči a z nich vyšlehly dva fialové paprsky přímo na Bellossoma. „Bellossome, Listovou Břitvu!“ řekla Erika. Bellossom se zatočil kolem dokola a vyslal proti Drowzeeho paprskům ostré lístky. Ty proletěly skrz paprsky, odrazily je zpátky na Pokémona a přidaly se k nim. Drowzee dvojnásobný útok pohltil a omdlel. „Drowzee prohrál a není schopen pokračovat. Vítězí Erika,“ oznámil rozhodčí.