Brendanův příběh

Flétna a odznak

„Butterfree, Spací pyl,“ zavelel Lee svému Pokémonovi. Motýl přeletěl nad duším Pokémonem, Gastlym a zasypal ho zelenkavým pylem. Gastly se zakymácel a jeho plynné tělo dopadlo na podlahu. „Pokéballe, leť!“ zakřičel Lee a hodil na Gastlyho otevřený Pokéball. Ten ho vtáhl do sebe a ani se nezatřásl. Lee chytil Gastlyho.

„Gratuluju, Lee,“ řekl Brendan. „Ale teď bychom měli vyrazit hledat Elishu.

***

V prvním patře Strašidelné věže byla tma a jen prasklinami ve zdech dovnitř pronikaly úzké paprsky světla. „Myslím, že mám nápad,“ řekl Brendan a vytáhl Pokéball. „Charmeleone, posviť nám na cestu!“. Ohnivý Pokémon zamával svým hořícím ocasem a šel před skupinkou.

„Wha hem ha ha,“ ozvalo se najednou ze tmy před Charmeleonem. Všichni se polekaně zastavili. „Elisho?“ řekla May. „WHA HA HEM!“. Ze tmy před nimi vyskočila stará žena a v ruce držela Pokéball. „Vyzývám tě na zápas v Pokémonu,“ řekla Brendanovi. „Dobře,“ přisvědčil chlapec a žena pustila Pokéball na zem. Z něj vylétl Gastly, stejný, jakého si před malou chviličkou chytil Lee. „Můj Pokémon bude Charmeleon,“ řekl Brendan a ukázal před sebe: „Charmeleone, Plamenomet!“. Charmeleon mávl ocasem přímo skrz Gastlyho. „Ale Plamenomet přece vypadá jinak,“ řekla May a i Brendan se zatvářil znepokojeně. „Byl to Plamenomet, Pokémon může svůj útok provést různě,“ řekl Lee.

„Teď ty, Gastly!“ zakřičela žena. „Olíznutí!“. Gastly vyplázl obrovský průhledný jazyk a olízl Charmeleona. Charmeleon se otřásl, ale ustál to.

„Charmeleone, Ocelový dráp!“ přikázal Brendan. Charmeleon vytáhl drápky a máchnul jimi po Gastlym. Gastly se svezl na zem a omdlel. „Dík za zápas,“ řekla žena, povolala Gastlyho zpátky a zmizela ve tmě.

***

Kamarádi teď stáli v pátém, předposledním patře a dosud nenašli ani stopu po Elishe. Lee ukázal na vratké schody: „Tam nahoře by měla být. Měli bychom máknout, protože nechceme, aby jí nějaký duch ublížil!“.

Doběhli ke schodům a ty při každém šlápnutí děsivě zavrzaly. V polovině schodiště se Brendan, který šel jako první, zastavil. May a Lee se ho zeptali, co se děje, ale když uviděli, jak se před Brendanem formuje jakýsi stín, jiný, než obyčejný Gastly, ustoupili zpátky. Stín se nehýbal. Brendan ho chtěl prostě překročit a jít dál, ale stín se pohnul. Opět před Brendana.

„A co nasadit si Silph Scope?“ napadlo May. „To přece má něco společného s dušími Pokémony, ne?“. „No ano,“ řekl Brendan a vytáhl z batohu infračervené brýle a nasadil si je na oči.

Vzápětí vykřikl. „To...to je ten Marowak, jak nám o něm vyprávěl Lee!“. May a Lee se opět naklonili dopředu, ale viděli pořád jen beztvarý stín.

„Vyzývá mě na zápas!“ řekl Brendan a vytáhl Pokéball. „Poliwagu, volím si tebe! Vodní dělo!“. Pokémon zatočil vírem, který měl na břiše a z něj vytryskla voda přímo na ducha Marowaka. Sice byl duch, ale své slabosti na vodu se nezbavil. Omdlel.

„Bezva, Poliwagu,“ řekl Brendan a povolal Pokémona zpátky. Sundal si z hlavy Silph Scope a utíkal nahoru do posledního patra věže.

***

Když tam dosupěli i Lee a May, uviděli, že se Elisha ocitla v pěkné kaši. Seděla totiž svázaná ještě s nějakým mužem a u nich stál člen týmu Rakeťáků. V ruce držel Elishin Pokéball, zřejmě s jejím shiny Azurillem a v druhé cosi jako flétnu s Pokéballem na konci.

„Okamžitě je pusť!“ vyjela na něj May. Rakeťák se polekaně otočil, ale když uviděl jen tři děti, rozesmál se. „Tak si dáme zápas, když vyhrajete, klidně je pustím! A použiju na vás Pokémona vaší kamarádky! Azurille, bojuj!“.

Z Pokéballu vyskočil zelený vodní Pokémon, ale místo toho, aby zaútočil na kamarády, se otočil na Rakeťáka a mocným proudem vody ho poslal skrz chatrnou střechu pryč.

***

Brendan přešel k muži a k Elishe a rozvázal je. „Děkuji,“ řekl muž, zatímco Elisha si odfrkla a odešla. „Jsem pan Fuji a jsem známý chovatel Pokémonů. Rakeťáci chtěli ukrást jednu z mých Pokéfléten, ale vy jste mě zachránili. Proto vám jí za odměnu dám.“. Podal Brendanovi flétnu s Pokéballem na konci a Brendan poděkoval. „Ale teď už zpátky na Stadion v Celadon City!“ vykřikl Lee.

***

„Tak mě jdete vyzvat na další zápas?“ zeptala se Erika. „Ale mě všechny silné Pokémony odvezli do nemocnice! I když to nevadí, zkusím to jinak. Ale teď to bude zápas jeden na jednoho. můj první Pokémon bude Bellsprout!“. Z jejího Pokéballu vyskočila květinka s ostrými lístky na stonku a Lee řekl: „Bellsprout, travní Pokémon. Je docela obvyklý a má ho hodně trenérů.“. Brendan se před něj postavil a vytáhl Pokéball. „Tentokrát už tě porazím. Charmeleone, Plamenomet!“. Charmeleon vyslal maličký plamínek na travního Bellsprouta a ten hned omdlel. „Páni a já si myslela, jak není silný,“ řekla Erika.

„A teď já,“ vykřikla Elisha a hodila svůj Pokéball s Drowzeem. „Můj Pokémon bude Oddish,“ řekla Erika.

„Taky jsem jednoho měla,“ poznamenala Elisha. „Drowzee, Psychický paprsek!“. Drowzee před sebou zamával rukama a vystřelil z nich paprsek na Oddishe, který ihned omdlel.

***

„Tak ahoj,“ rozloučili se kamarádi s Erikou, když jim předala jejich nové odznaky. „A kam půjdeme teď?“ zeptal se Brendan. „No, teď bychom se mohli podívat, co dělají ti Rakeťáci v Saffron City,“ řekl Lee. „A já bych vám taky chtěla něco říct,“ řekla May. „Na tyhle vaše dobrodružství já nejsem. Chvíli jsem s vámi strávila a teď bych zase ráda jela domů, do Hoennu.“. „Nebudeme ti v tom samozřejmě bránit,“ řekla Elisha, přišla k May a objala ji. Pak se vystřídala s Brendanem i s Leem.

„Ahoj, a doufám, že se zase brzy uvidíme, a hodně štěstí vám všem,“ řekla May a odešla za roh.

Brendan a Elisha se na sebe podívali. „Promiň, Brendane, měla jsem tě ráda, ale zklamal jsi mě. Kamarádi?“ řekla a podala mu ruku. „Ale ano,“ řekl chlapec a dívčinu ruku stiskl.