Brendanův příběh

Sbohem, Pokémone

„Tak jak se ti daří, kamaráde?“ zeptal se Brendan, zatímco Elisha a Lee koukali s otevřenými pusami. „Ano, daří se mi dobře,“ řekl Latias a Brendanovi se zdálo, jako by se usmál. „Teamy Magma a Aqua už o sobě nedávají ani trochu vědět. Groudon a Kyorga jsou v pořádku u Rayquazy a Hoenn je hodně klidné místo. Nic se tam neděje,“ řekl Latias.

„Tohle jsou moji kamarádi, Elisha a Lee,“ řekl Brendan a Elisha i Lee se usmáli. „A teď máme zamířeno na zdejší Stadion, kde chceme vyhrát své další odznaky.“. „A nemohl bych za tebe zápasit?“ zeptal se zvědavě Latias. „Bude mi potěšením,“ usmál se Brendan.

***

Uvnitř Stadionu to vypadalo opravdu zajímavě – všechno zde bylo tmavě modré, skoro až černé – nábytek, zdi, podlaha, strop a na stěnách byly v držácích umístěné pochodně. Ty jediné měly kolem sebe úzké kruhy světla a zaháněly tísnivou tmu.

„Haló!“ zakřičel Brendan. „Je tu někdo?“. „Ano, jsem tady já,“ ozval se dívčí hlas ze stínů, kam světlo pochodní nedosáhlo. Ze stínu vystoupila vysoká dívka s dlouhými, černými vlasy.

„Jmenuji se Sabrina,“ představila se. „Jsem trenérka zdejšího Stadionu a používám výhradně psychické Pokémony. Přišli jste si pro odznak?“ zeptala se. „Ano,“ přikývli naráz Brendan a Elisha. „Tak tedy – zápas může začít!“ řekla Sabrina a do vzduchu sám od sebe vyletěl Pokéball. „Ona ovládá Pokébally silou vůle,“ vydechl Lee, ale to už se před Sabrinu postavil Brendan a kývl na Latiase. „Volím si Latiase,“ řekl.

„Můj Pokémon bude Espeon,“ řekla Sabrina a z Pokéballu vyletěl proud bílého světla. Zformoval se ve fialovou kočku.

„Espeon, to je světlá evoluce Eeveeho,“ řekl Lee. „Ale proti tvému Latiasovi nemá šanci,“ dodal a usmál se.

„Zápas může začít,“ prohlásil rozhodčí, který vystoupil ze stínů a postavil se k zápasišti. „Každý si zvolil jednoho Pokémona. Zápas nemá časové omezení. Začněte... teď!“.

„Espeone, Psychickou vlnu,“ řekla nervózně Sabrina. Espeon se přikrčil a z čela mu vyšlehl tmavofialový paprsek, který mířil přímo na Latiase. Latias paprsek vstřebal bez sebemenších potíží.

„Latiasi, Dračí hněv!“ poručil Brendan. Latios na Espeona zamířil špičatým křídlem a odstřelil ho rudým paprskem ze zápasící plochy. „Espeon je mimo zápasiště,“ zvolal rozhodčí. „Tudíž vyhrává Latias!“.

„Espeone, vrať se,“ řekla Sabrina a zamračila se. Před ní se teď postavila Elisha. „Můj Pokémon bude Clefairy,“ prohlásila. Z jejího Pokéballu vyskočil měsíční Pokémon, připravený k boji. „V tom případě si já zvolím Mr.Mimea,“ řekla Sabrina a z jejího dalšího Pokéballu vyskočil panáček s bílými rukavicemi.

„Zápas může začít,“ prohlásil rozhodčí. „Clefairy, Metronom,“ řekla Elisha. Pokémon začal mávat ručkama sem tam, sem tam, sem tam a najednou....BUM! Celý Stadion zaplnil černý kouř a všichni se dali do kašle. Když se kouř konečně rozptýlil, Clefairy vesele poskakovala nad Mr.Mimem, který ležel v bezvědomí na podlaze Stadionu.

***

„Oba dva jste mě nečekaně rychle a dobře porazili,“ řekla Sabrina a před ní se jen tak ze vzduchu zhmotnily dva malé, zlaté, kulaté odznaky. „Tím pádem vám tyhle Močálové odznaky zaslouženě patří,“ řekla a Brendan s Elishou si odznaky vzali. „Díky,“ řekl Brendan a stiskl Sabrině ruku.

***

Před Stadionem se Brendan, Elisha i Lee rozloučili s Latiasem, kerý odletěl a slíbil, že se zase někdy ukáže a pak zamířili do Střediska, kde se hodlali najíst, ubytovat a promyslet si další svojí cestu. Přece jenom už byla noc a všichni tři byli unavení.

***

„Tak jak se vám dařilo na Stadionech?“ zeptala se jich usměvavá sestra Joy. „Dobře, díky za optání,“ řekla Elisha. „Mohli bychom si vzít pokoj na noc?“ zeptala se. „Ale jistě,“ řekla sestra Joy a podala jim klíč s cedulkou, na které bylo číslo 3.

***

Na pokoji si všichni sundali batoh a zasedli ke stolu. „Takže, kam máme namířeno teď?“ zeptal se Brendan a vytáhl Mapu Měst a rozložil ji na stole. „No“ řekl Lee, „teď se asi vydáme do Fuchsia City, které leží na jihu pevniny Kanto. Další Stadion je potom na ostrov Cinnabar, který leží kousek od Fuchsia City. A potom, osmý odznak se bude dát získat ve Viridian City, snad se tamější Vedoucí Stadionu už vrátí. Ale teď bychom si měli chvíli od zápasení odpočinout a užívat si. Máme dost možností, co teď dělat. Můžeme si v Celadon City vypůjčit kola a dojet na nich po cyklostezce do Fuchsia City, kde je nádherná Safari Zóna a Stadion.“. „Safari Zóna?“ vykřikla Elisha. „Ale ta je i v Hoennu.“. „Ano, já vím, ale v té zdejší žijí odlišní Pokémoni,“ řekl Lee.

„No, a teď už bychom mohli zalehnout,“ řekl Brendan a Elisha i Lee přikývli. Všichni si zalezli do svých postelí a ihned usnuli.

***

Ráno, když se probudili, napadlo Brendana, že by mohli zavolat profesoru Birchovi, jak se daří jejich Pokémonům a vůbec, jestli s May dorazili v pořádku zpátky domů.

Jelikož byl na pokoji videofon, tak k němu Brendan zasedl, vhodil drobnou minci a vytočil číslo profesora Birche.

„Ano?“ řekl někdo a na obrazovce se objevila profesorova tvář. „Dobrý den, profesore,“ pozdravil Brendan. „Dobrý,“ odpověděl profesor. „Vlastně jsem ti chtěl zavolat, Brendane,“ řekl a jeho tvář se zachmuřila. „O co jde, pane?“ zeptal se Brendan znepokojeně. „No, víš, tvůj Beautifly...“ začal profesor. „Ano?“ řekl Brendan. „Co s ním je?“. „No, on si našel samičku, podívej,“ řekl profesor a na obrazovce se objevili dva Beautiflyové, kteří si spolu hráli a létali kolem sebe. „Ty už od sebe nedostaneš,“ řekl profesor. „Právě nastala jejich doba páření. To probíhá tak – letí spolu někam daleko a tam nakladou oba vajíčka a potom...“. Profesor polkl. „Umřou.“. Brendan se zamračil. „Tak to prostě chodí,“ řekl profesor. „Možná, že si jednoho dne chytíš Wurmpla, který bude jejich potomkem,“ řekl profesor.

„Beautifly,“ zavolal Brendan. Motýl přiletěl k obrazovce a zadíval se na Brendana. „Sbohem, kamaráde,“ řekl Brendan. „Beutii-tii,“ řekl Pokémon a Brendanovi z očí ukáply dvě slzy. Beautifly se zvedl, vylétl ven, tam se k němu připojila jeho samička a společně pomalu odlétali dál a sypali za sebou stříbrný prášek. Za chvíli je nebylo vidět.

„Mám pro tebe ještě jednu zprávu, Brendane,“ řekl profesor.