Brendanův příběh

Cyklostezka

„Snad ne to, že mě chce opustit další Pokémon?“ zeptal se zděšeně Brendan. „Ne, ne, neboj,“ řekl profesor. „Tohle se týká všech oficiálních Pokémonních lig. Dřív, když jsi měl osm odznaků, jsi šel rovnou na Elitní čtyřku. Ale teď se pravidla změnila. Nejdřív se musíš utkat v turnaji s ostatními trenéry, kteří mají osm odznaků vyřazovacím způsobem – to je tohle: Máš třeba přihlášených sto dvacet osm trenérů. Když se utkají ve dvojicích, zbude jich šedesát čtyři. Ti zbylí se utkají zase spolu a zbude jich třicet dva. A tak dál a tak dál, dokud nezbydou jen čtyři. Ti čtyři nejlepší mohou vyzvat Elitní čtyřku a Šampiona na zápas. A to platí v Hoennu, i v Kanto, prostě všude.“. „A to je na světě tolik trenérů?“ zeptal se Brendan. „No jistě,“ řekl profesor. „A já už budu muset končit, ještě jsem nenakrmil tvé Pokémony. Tak se měj hezky a zatím ahoj,“ řekl profesor a Brendan kývl na pozdrav a obrazovka potemněla.

***

„Takže,“ prohlásila Elisha, když stáli sbalení, umytí a najezení před Střediskem. „Do Celadon City pojedeme autobusem, protože jsme se tu nachodili už dost. Nějaké námitky?“ zeptala se. Brendan i Lee zavrtěli hlavami.

***

Autobus zastavil před Nákupním Střediskem v Celadon City. Skupinka z něj vystoupila a Lee řekl: „Pokud se nepletu, už ani jeden nemáme moc Pokéballů. Když jsme tady, u největšího obchoďáku v Kanto, tak si můžeme nakoupit tady, ne?“ zeptal se. „Ale ano,“ přikývli Brendan i Elisha.

***

V Nákupním Středisku bylo plno lidí. Kamarádi vyjeli výtahem do poschodí, kde prodávali Pokébally a jiné trenérské potřeby. „Já mám ještě jeden Great Ball a jeden Ultra Ball,“ řekl Brendan. „Takže mi stačí, když si koupím od každého dva a pět Pokéballů.“. „Mě to bude stačit taky,“ řekl Lee. „I mě,“ přidala se Elisha.

***

„Tak, a kde je ta Cyklostezka?“ zeptal se Brendan. „Pár desítek metrů odsud začíná,“ řekl Lee a ukázal na okraj města Celadon, na skupinku keřů.

Když tam došli, zjistili, že tam stojí policista a nějaký chlapík a dívají se na obrovitého Pokémona, který ležel před začátkem Cyklostezky.

„Snorlax,“ prohlásil Pokédex, když přišli blíž, „líný Pokémon. Buď jí, anebo prostě spí. Víc věcí by nezvládl.“.

„Nejste vy trenéři Pokémonů?“ zeptal se Elishy, Brendana a Leeho policista, který stál u Snorlaxe. „Ano, jsme“ řekl Brendan. „Tak to by jste nám mohli pomoct odstranit tohohle Snorlaxe, včera se tu totiž usadil a zablokoval nám vstup do Cyklostezky,“ řekl druhý muž. „Ale jistě, přesně na takovéhle případy máme PokéFlétnu od pana Fujiho,“ řekl Brendan a sundal si batoh z ramenou. Vytáhl z něj flétnu s Pokéballem na konci a začal jen tak zkušebně hrát.

***

Po chvíli hraní Snorlax zamžoural a otevřel oči. Zvedl se a postavil se na tlapy. Zařval a protáhl se. Policista a muž jenom zírali. „Je ten Snorlax něčí?“ zeptal se Brendan. „Ne, je divoký,“ odpověděl policista. „Když si ho chytneš, uděláš nám radost,“ řekl druhý muž, který zjevně pochopil, o co Brendanovi jde. „Dobře,“ řekl Brendan a vytáhl Pokéball. „Hitmonlee, pojď to zkusit!“.

Hitmonlee se objevil v záblesku bílého světla. Otočil se a kopnul do vzduchu svojí dlouhou nohou. „Tak to zkusíme,“ řekl Brendan. „Kop z výskoku, Hitmonlee!“ vykřikl. Hitmonlee vyskočil do vzduchu a vší svojí silou kopl do Snorlaxe. Snorlax zařval a převrátil se na záda.

„Ultra Balle, leť!“ zakřičel Brendan a hodil Ultra Ball, protože věděl, že Snorlax je silný Pokémon. Žlutý Ultra Ball se otevřel a vtáhl do sebe divokého Pokémona. Spadl na cestu a začal se třást. Uprostřed svítilo červené světélko. Ale to teď pohaslo. Brendan chytil Snorlaxe.

„Bezva, gratulujeme,“ volali jeden přes druhého a Brendan si připnul Ultra Ball k pásku s Pokébally. „Tak, konečně mám šest Pokémonů z Kanto,“ řekl a usmál se.

***

Od muže, který se ukázal být vrátným na Cyklostezce, si Elisha a Lee vypůjčili kola. „A co ty?“ zeptal se Lee Brendana. „Já mám kolo svoje,“ řekl a přešel k osobnímu PC, které stálo v rohu vrátnice. Otevřel složku Předměty a zvolil Kolo a Vybrat. Před jeho zrakem se zhmotnilo kolo, které dostal v Cerulean City. „A můžeme vyrazit,“ řekl a nasedl na kolo.

***

Byl nádherný den a sluníčko pálilo jedna radost. Brendan, Elisha a Lee si vyšlapovali na kolech a všichni měli dobrou náladu. Měli nové odznaky, nové Pokémony a Pokémonní liga se blížila každým šlápnutím. Už jenom tři odznaky!

Po chvilce šlapání skupinka vjela na most. Za mostem se v dálce rýsovalo Fuchsia City. Ve vzduchu byl cítit slaný mořský vzduch a všude rostly palmy. Nad mořem letěla skupinka divokých Pidgyeů a v moři se prohánělo hejno Tentacoolů. Nad mraky se vznášel Pokémon, který sledoval Brendana od té doby, co začal v Kanto, ale o tom ani jeden z kamarádů nevěděl.

***

„Hitmonchane, Bleskovou pěst!“ zakřičela Elisha a jedovatý Pokémon Koffing se skácel k zemi. „Vyhrála jsi, díky za zápas,“ zavolal na Elishu mladík, nasedl na kolo a odjel opačným směrem.

Kamarádi byli zhruba v polovině mostu, když uviděli vprostřed silnice ležet kolo a vedle něj jakéhosi člověka.

Elisha rychle seskočila z kola a utíkala ke člověku. Ležel na zádech. Elisha a Brendan ho převrátili tváří k nim a člověk se ošklivě usmál. „A teď nám dej svého Azurilla,“ řekl. Byl to Rakeťák. Ke skupince se přiblížili další tři Rakeťáci. „Teď se jen tak nevzdáme,“ řekla Elishe známá dívka.