Brendanův příběh

Zloděj a prohra

„A nepočkalo by to do rána?“ zeptal se ospale Brendan. „Ale jo, stejně jste jediný trenéři, co si přišli pro odznak,“ řekl Blaine a roztržitě odešel, cosi si pro sebe brumlal.

***

Ráno se Elisha, Brendan a Lee vyhrabali z postelí. Došli se umýt a vyčistit si zuby a pak sešli dolů. Tam už čekal Blaine. „Dobrý den,“ pozdravili a Blaine netrpělivě kývl. „Tak jdeme,“ řekl a vyšel ze Střediska. „A co je to vůbec ten Growlithe?“ zeptala se Elisha. „To je ohnivý Pokémon,“ řekl Lee. „Ano,“ kývl Blaine. „Ale obvykle bývá oranžový, ale jeden z těch, co žijí ve zřícenině zdejšího zámku, je jasně zelený,“ řekl Blaine. „Támhle to je ten zámek,“ řekl a ukázal na kopec, kde stály rozvaliny.

***

Když tam vyfuněli, řekl Blaine: „Tak, jsme tady. Teď se rozdělíme a budeme hledat. Kdo najde buď klíče, nebo Growlitha, zavolá mě, ano?“. „Ano,“ souhlasili Lee, Elisha i Brendan. Rozešli se a začali procházet zříceninou.

„Stůj!“ ozvalo se za Leem. Chlapec se otočil a spatřil muže s krumpáčem a lopatou v ruce. „Já jsem hledač pokladů,“ prohlásil muž. „Ale jsem taky trenér Pokémonů. Vidím, že vy a Blaine tady hledáte klíče od jeho Stadionu. Já je shodou náhod našel a mám je tady,“ řekl a vyndal z kapsy svazek klíčů a zachrastil jimi před Leem. „Dám ti je, když si se mnou dáš zápas, chlapče,“ řekl hledač a vytáhl Pokéball. „Jeden na jednoho, souhlasíš?“. „Ano, souhlasím,“ řekl Lee. „Můj Pokémon bude Gastly. Leť,“ řekl a vrhnul vpřed rotující Pokéball.

„No dobře tedy,“ řekl hledač. „Můj Pokémon bude Growlithe,“ řekl hledač a podivně se zasmál. Hodil před sebe svůj Pokéball a z něj vyskočil – zelený Growlithe. To už Lee nevydržel a začal křičet nahlas. Okamžitě k němu přiběhli Elisha, Brendan i Blaine. „Tenhle chlap má Growlitha i klíče,“ řekl Lee a ukázal na hledače. „Prý je to hledač pokladů.“. „Ale houby hledač,“ řekl udýchaný Blaine. „Je to obyčejný zloděj, který se tady potuluje a kouká po vzácných věcech ze zámku.“. „Máš pravdu, Blaine,“ řekl muž a zahodil krumpáč i lopatu. „Před tebou se nemusím přetvařovat. Ale klíče mám já a zeleného Growlitha jsem si chytil taky já, takže máš smůlu.“. „To teda nemám,“ prohlásil Blaine a vytáhl mobil. Do pár vteřin obklíčili Zámek policisté.

***

„No dobře, tak jsi vyhrál,“ řekl muž a policistka Jenny ho usadila do policeního auta. „A co bude s jeho Pokémony?“ zeptal se policistky zmatený Brendan. „No, jelikož bude dlouho ve vězení za různé krádeže, jeho Pokémoni se pustí na svobodu. Stejně se k nim nechoval nijak hezky,“ dodala policistka. „Podívejte,“ řekla Jenny. „Jde se na to.“. „Zastavte!“ vykřikl Brendan a Jenny se na něj překvapeně podívala. „Já bych tak strašně moc chtěl toho zeleného Growlitha,“ řekl smutně Blaine. „Tak dobře, dám vám ho. Vy se o něj budete starat jistě lépe,“ řekla Jenny a podala Blaineovi jeden z Pokéballů. „Je váš.“. „Díky,“ řekl Blaine.

***

„Vítejte na Stadionu Cinnabar Islandu,“ řekl Blaine a postavil se na skalní výčnělek. Skupinka se totiž nacházela pod zemí, kousek od lávového jezírka. Cinnabar Island byl totiž sopečný ostrov. Stadion tvořila tlustá deska, zavěšená nad lávovým jezírkem na silných řetězech. Kdokoli by přes ní přepadl, neměl šanci.

„Tak, vy dva tedy chcete získat mé Sopečné odznaky,“ řekl Blaine a podíval se na Elishu a Brendana. „Ano,“ řekli oba najednou. „No, tak tedy dobře,“ řekl Blaine. „Aby to bylo rychlé, bude to zápas jeden na jednoho, popořadě, ano?“. „Ano,“ souhlasili oba. „Začni,“ vybídl Elishu Brendan. „No tak jo, díky,“ řekla Elisha a usmála se na chlapce.

„Tak,“ řekl Blaine, „můj Pokémon bude Ninetales.“. Z jeho hozeného Pokéballu vyskočila bílá, devítiocasá liška. „To je Ninetales, liščí Pokémon. Vyvíjí se z ohnivého Vulpixe,“ prohlásil Lee. „Tak dobře,“ řekla Elisha. „Proti ohni budu bojovat vodou! Azurille, volím si tebe!“. Vypustila ven svého zeleného Azurilla.

„Tak to bude snadné,“ řekl Blaine. „Ninetalesi, Dupnutí.“. Liška se vznesla do vzduchu a skočila na Azurilla. Vodní myška se zapotácela a omdlela. „To ne,“ vykřikla Elisha. „To není možné!“. „Ale je,“ řekl Blaine. „Bezva, Ninetalesi. Snad příště,“ obrátil se na dívku.

„A teď já,“ řekl Brendan. „Poliwagu, volím si tebe!“. „No, mě zůstává Ninetales,“ řekl Blaine a usmál se. „Znovu Dupnutí!“. Opakovalo se to samé, co předtím. Poliwag byl mimo.

„Tak to se nám nějak nepovedlo,“ řekl zdrceně Brendan. „To tedy ne,“ řekla Elisha. „No, snažte se,“ řekl Blaine, „třeba se vám to příště povede. Zatím ahoj,“ řekl a odešel chodbou hlouběji do nitra sopky.

***

„Tady se moc trénovat asi nedá, co?“ řekl Brendan, když se rozhlédl po Cinnabar Islandu. „No, tady asi ne,“ ozval se za ním hluboký hlas. Kamarádi se otočili a uviděli zrzavovlasého mladíka – Billa z majáku. „Ale na Duhových ostrovech určitě,“ dodal. „Ahoj, kamaráde,“ řekl Brendan. „Ahoj,“ řekl Bill. „Právě jsem slyšel o vaší prohře.“. „No, to bylo něco,“ řekl Brendan. „Co jsi to říkal o Duhových ostrovech?“ zeptala se zvědavě Elisha. „No, já jedu na své lodi na Duhové ostrovy a tady jsem se zastavil v Poké-Laboratoři. Ale teď jedu na První Ostrov, a tak se vás ptám – nechcete tam vzít? Je tam plno divokých Pokémonů a mohli by jste trénovat. Za pár dní jedu zpátky, tak vás vezmu zpět. Co vy na to?“.

Nastalo ohromené ticho. „No, to by bylo bezvadný,“ řekl Brendan a Elisha s Leem přikývli. „A navíc pro vás mám ještě jedno překvapení,“ řekl Bill a podal Brendanovi obálku. Brendan ji otevřel a vytáhl list papíru a začal číst: „Gratulujeme. Byli jste vybráni, aby jste na Prvním Ostrově získali pochodeň s Moltresovým plamenem a tu doručili na zahájení Pokémonní ligy v Indigové nížině. Vaše Indigová Federace.“.

„No, tak takovouhle čest nemá jen tak někdo,“ řekl Lee a Bill kývl. „Teď pojďte na loď, cestou vám to všechno vysvětlím.“.