Brendanův příběh

První Ostrov

„Tak, Duhových ostrovů je celkem devět,“ řekl Bill, když se pohodlně usadili v kajutě na jeho lodi. „Tady ode mě máte Trojpas, ten vám povolí vstup na první tři z nich. Moltres žije na Prvním, tam máme namířeno teď,“ řekl Bill a podal Brendanovi knížečku s namalovanou duhou a velkou trojkou. „Díky,“ řekl Brendan a zastrčil si knížku do kapsy. „No, myslím, že se podíváte na První Ostrov, přinesete pochodeň, a pak se vypravíte na Druhý a Třetí, ne?“ zeptal se Bill. „Nejspíš ano,“ přisvědčil Brendan.

***

Loď zakotvila u přístaviště. Všichni vyskočili na můstek a první, co uviděli, bylo Středisko. Ale jaké – největší Středisko, jaké kdy Brendan, Elisha i Lee viděli. „No, pojďte se mnou dovnitř, seznámím vás s mým kamarádem,“ řekl Bill.

Uvnitř Střediska byla ohromná hala. Uprostřed ní stál velký přístroj a před ním seděl chlapík a vrtal se v něm. „Ahoj, kamaráde,“ ozval se Bill a chlapík se otočil. „Ah, co to... to jsi ty, Bille! Konečně! Ahoj, kamaráde,“ řekl muž, vstal a potřásl si s Billem rukou. „Tak, tohle je můj kamarád a kolega profesor Rubhire,“ řekl Bill a profesor se na děti usmál. „Tohle jsou Brendan, Elisha a Lee. Jsou určeni, aby získali Moltresův plamen a donesli ho do Indigové nížiny v Kanto,“ oznámil Bill. „Aha,“ pochopil profesor Rubhire. „Mě zase k dokončení stroje schází už jenom Rubínová a Safírová destička. Ostatní už tu jsou,“ řekl profesor a mávl rukou k řadě otvorů, které byly zaplněny destičkami různých barev – od zelené, žluté, červené a modré, přes zlatou, stříbrnou a křišťálovou po tmavě zelenou a tmavě rudou. Bylo jich tu asi dvacet. Jen dvě místa byla prázdná.

„Takže Rubínová a Safírová,“ zamyslel se Bill. „Ale ty se podle legend vyskytují tady, na Duhových ostrovech, anebo ne?“ zeptal se profesora. „Ano, měly by,“ potvrdil profesor. „Ale – podle nejnovějších informací je hledá také tým Rakeťáků. Snaží se také sestavit Stroj času.“. „Stroj času?“ vyhrkli Brendan, Elisha i Lee. „Ach, vy jste ještě tady,“ řekl Bill. „Myslím, že by jste už měli jít pro tu pochodeň. Moltres sídlí na nejvyšší hoře ostrova, Hoře Ohně. Moltres hlídá zhaslou pochodeň, kterou musí zapálit svými plameny. Tak jděte,“ řekl Bill.

***

Hora Ohně byla, jak naši kamarádi již brzy zjistili, vyhaslá sopka. Brendan s Elishou začali vzpomínat na Horu Komín v Hoennu a na lázně města Lavaridge. Okolí zdejší sopky však tak upravené nebylo. Rostly zde pokroucené stromky, které se zdály být již pár let uschlé a na pár místech vytékaly horké prameny. U špičky hory byla vidět jeskyně.

Brendan, Elisha i Lee se vydali po cestě, která prudce stoupala do kopce. Jak si tak vykračovali, zpoza velkého balvanu vystoupil jakýsi člověk.

„Ahoj,“ řekla postava. Brendan, Lee i Elisha se pořádně podívali, kdo to je a otevřeli ústa překvapením. „Ahoj, Karin,“ řekl jako první Lee, když se vzpamatoval. „Sestro, co ty tady proboha děláš?“. „No, jsem tu na výzkumech,“ prohlásila Karin. „Mám za úkol zabývat se výskytem Slugmů a Magcargů tady, na Hoře Ohně. A co tu vůbec děláte vy?“ zeptala se Leeho sestra. „No, my jsme byli vybráni jako ti, kdo mají přinést pochodeň s Moltresovým plamenem na zahájení Pokémonní Ligy v Indigové nížině,“ oznámila Elisha a Karin chápavě přikývla. „To je ale obrovská čest, první ročník a vy nesete pochodeň... Jedou z vás bude legenda.“. Brendan se usmál.

„Tak, ale už bychom měli vyrazit, za chvíli se začne stmívat a jeskyně je nejméně kilometr odsud,“ řekl Lee. „Doprovodím vás, můžu?“ zeptala se Karin. „Ale jasně, jen pojď,“ řekla Elisha a vydali se dál na cestu za pochodní a legendárním Moltresem.

***

Naši kamarádi stáli pár kroků od jeskyně, ve které měl přebývat Moltres. Stáli na docela úzké skalní římse před jeskyní a dívali se dolů, na První Ostrov. Slunce právě zapadalo a nebe bylo zbarvené do ruda.

„Tak, jsme tady,“ řekl Brendan. „A támhle je pochodeň,“ dodala Elisha a ukázala na zem v jeskyni, kde ležela nádherná, zlato – diamantová pochodeň s velkým Pokéballem ze stříbra jako držákem. „No, a támhle je nejspíš Moltres,“ oznámil zaujatě Lee, který sledoval červenou oblohu. Z ní se totiž právě snášel velký, ohnivý pták. „To je Moltres,“ vydechla Karin. Moltres hrál všemi teplými barvami, převládaly však žlutá, oranžová a červená. Pomalu mával křídly a snášel se níž a níž k našim hrdinům.

Elisha jako očarovaná pozdvihla pochodeň a natáhla ruku k Moltresovi. Brendan se pomalu dotknul její ruky na držadle a přidali se i Lee a Karin. Moltres otevřel zobák a vyšlehly mu z něj jasné plameny, které pochodeň zapálily. „Je tvoje, Brendane,“ řekla potichu Elisha a pochodeň pustila. Udělali to i Lee a Karin. „Děkujeme, Moltresi,“ řekl potichu Brendan a zdvihnul pochodeň do výšky. „A teď zpátky do Střediska!“.

***

Ve městě na úpatí sopky, kde bylo Středisko, stálo plno lidí se svými Pokémony. Brendan šel v čele skupinky, s plápolající pochodní v ruce a za ním šli Elisha a Lee s Karin. Jakmile lidé spatřili kamarády, začali tleskat. Všichni kamarádi se usmívali a byli rádi.

***

Když dorazili do Střediska, Bill už je tam čekal. „Tak, svůj úkol jste splnili, gratuluji,“ řekl a profesor Rubhire přikývl. „Pro pochodeň si teď přiletí speciální helikoptéra, která ji odnese na Cinnabar Island, kde na vás opět bude čekat.“.

„Dobře,“ přikývl Brendan a podal Billovi pochodeň, který ji s posvátnou úctou převzal.

***

„Panejo, tak Pokémonní liga začíná za necelý měsíc,“ řekl Brendan, když už byli na pokoji, umytí a připravení na spánek. „To ano,“ řekla Elisha a zasnila se. „A tentokrát tam budu soutěžit i já,“ dodala a usmála se. „Bude to něco úplně jiného, než zápas s Elitní Čtyřkou,“ řekl Brendan a vytáhl Pokébally. „Pojďte ven, kamarádi!“. Objevili se všichni jeho Pokémoni a dali se do připravených misek s jídlem. „A vy pojďte taky,“ řekla Elisha a udělala to samé, jako Brendan. I Lee pustil ven své Pokémony.

Když se Pokémoni najedli a vrátili do Pokéballů, Brendan vytáhl Mapu Měst. „Tak, pojedeme zpátky na Cinnabar Island, nebo se ještě podíváme na Druhý a Třetí Ostrov? Máme přeci Trojpas,“ řekl. „No, čas ještě máme, takže jedeme na Druhý,“ řekla Elisha a Lee přikývl. Čekala na ně další dobrodružství!