Brendanův příběh

Záchrana a zlý Hypno

„Na Druhém Ostrově toho není moc k vidění,“ poznamenal Bill, když se ráno sešel s našimi kamarády. „Předpokládám, že se ještě nechcete vrátit na Cinnabar Island, že ne?“. „Ne, podíváme se na Druhý a Třetí Ostrov,“ řekla Elisha. „No, jak chcete – Pokémonní liga začíná za tři týdny, tak by jste měli chvátnout,“ poznamenal Bill a ještě dodal: „Pochodeň na vás čeká na Cinnabar Islandu.“. „Jasně Bille a díky za všechno,“ řekl Brendan a skupinka odešla ze Střediska do přístavu.

***

Za pár desítek minut přistála rychlá loďka na Druhém Ostrově. Zde byly vidět jenom pláže a kývající se palmy. Uprostřed ostrova se tyčil jakýsi nízký pahorek.

Místní městečko bylo malé a tak nebyl problém najít Středisko. Uvnitř, jako ostatně vždycky, seděla za pultem sestra Joy. „Dobrý den, můžu vám nějak pomoct?“ zeptala se. „Potřebovali bychom se zeptat na místní lázně,“ řekl Brendan. „No, tak ty jsou v Lázeňské hoře, která stojí přímo pár set metrů za Střediskem,“ řekla sestra a usmála se: „Samozřejmě je tam povolen vstup i Pokémonům.“. „Díky,“ řeka Elisha.

***

Na vrcholku Lázeňské hory, kam vedly dlouhé schody, naše kamarády čekalo další příjemné překvapení. Byla to totiž Marta, Elishina bývalá soupeřka z Pokémonních Soutěží. „Ahoj, kamarádko,“ řekla Elisha, když ji uviděla, jak v plavkách leží v jednom z teplých pramenů. „Elisho! Brendane!“ vykřikla Marta a honem vylezla. Za ní vyskočili čtyři Pokémoni – Breloom, Zangoose, Seviper a Mudkip. „Vidím, že odpočíváš,“ řekl Brendan a usmál se. „Ale kdepak,“ řekla Marta, „připravuju se na zápasy na Stadionech... Soutěže mě přestaly bavit, tak se vydám na Pomerančové souostroví a tam budu zápasit v jejich lize.“. „Pomerančové souostroví? Co to je?“ zeptal se Brendan. „No, to je skupina ostrovů, není ani známo, kolik jich přesně je a jsou na nich Stadiony,“ začala vysvětlovat Marta. „Když získáte čtyři odznaky, můžete se utkat s Pomerančovým Šampionem o pohár.“. „No, tak alespoň už víme, kam půjdeme, až skončíme v Kanto,“ usmál se Brendan a Elisha zamyšleně přikývla.

***

Kamarádi i jejich Pokémoni si užili veselé dopoledne v lázních. Když se ve Středisku naobědvali, rozloučili se s Martou, která nastoupila na loď na Pomerančové ostrovy a vydali se na loď na Třetí Ostrov.

***

„Duhové souostroví je skutečně plné našich známých, Brendane,“ poznamenala Elisha, když vystoupili z lodi v přístavu Třetího Ostrova. Na molu totiž stál Max, vědec z Pewterského muzea. „Ahoj,“ řekl. „No ahoj,“ pozdravili všichni tři. „Vás jsem tady opravdu nečekal,“ řekl Max a usmál se. „My tebe taky ne,“ odpověděl Lee.

„Víte, máme tady ve městě takový menší problém,“ řekl Max, když dorazili do Střediska a sedli si ke stolu s plechovkami studeného pití. „Můj kamarád vědec má totiž dva syny a dceru. Jeho synové jsou terorizováni kolařským gangem a jeho dcerka před pár dny zmizela a ani policie jí nedokázala najít. Myslíte, že by jste se o to mohli pokusit vy?“ zeptal se.

„Zkusit se to může,“ řekl Brendan a Elisha kývla: „Jasně!“. „Jdeme na to!“ zavolal Lee.

***

Skupinka okamžitě vyběhla ze Střediska a dala se tryskem k lesu, který jim popsal Max. Tam prý zmizela dcera jeho kolegy.

„Stát!“ ozval se drsný hlas, když Elisha, Brendan a Lee proběhli kolem sochy jakéhosi Pokémona, která stála při cestě do lesa. Kamarádi se otočili a spatřili tři kluky na kolech, kteří kroužili kolem dvou malých chlapců.

„Že se nestydíte, tři na dva malé!“ zakřičel Brendan. „Kdyby jste si raději dali zápas v Pokémonu,“ řekla Elisha. „No dobře,“ přikývl jeden z mladíků. „Koffingu, volím si tebe!“. „Já si volím Azurilla,“ zakřičela Elisha. „Azurille, Okouzlení!“. Azurill zamával pacičkami a z nich vylétlo červené srdce přímo na Koffinga, který se zatvářil zmateně. „Koffingu! Jedovatý tesák!“ poručil chlapec. Jedový Pokémon otevřel tlamu a vystřelil z ní jehlici ve tvaru špičatého zubu na vodní myšku. „Azurille, ne!“ zakřičela Elisha. Azurill se totiž začal kácet k zemi. Ale najednou začal zářit. Vyvíjel se.

„Vyvíjí se na Marilla,“ poznamenal Lee. „To by mě zajímalo, jestli bude taky jinak zbarvený.“. Konečně světlo pohaslo a ukázal se Pokémon s velkýma ušima a kulatým tělem, o něco větší, než Azurill. „Marill. Vodní myší Pokémon. I když se potopí pod vodu, špička jeho ocásku je vždy nad hladinou jako bóje,“ oznámil Brendanův Pokédex.

„Dobře, Marille,“ řekla Elisha, „použij Vodní dělo!“. Marill otevřel tlamičku a vystřelil z ní spršku vody na zmateného Koffinga, který se zaduněním spadl na zem. „Bezva, Marille!“ řekla Elisha.

„A teď já,“ ozval se druhý z chlapců. „Já si volím Spinaraka!“. Z otevřeného míčku vyskočil ven zelený pavouček. „To je Spinarak, pavoučí Pokémon,“ řekl Lee, „dovede otrávit jedním kousnutím.“. „No, tak já si zvolím Nidorina,“ řekl Brendan. „Nidorino, Zuřivé škrábnutí!“. Nidorino se vrhnul na Spinaraka a začal ho škrábat packami. Spinarak se převrátil nožkami vzhůru a omdlel. „To bylo rychlé,“ poznamenal mladík. „Ale proč si nevyvineš Nidorina na Nidokinga? Nemáš snad Měsíční kámen?“. „Cože?“ zeptal se zmateně Brendan. „No, Nidorino se ti na Nidokinga vyvine pomocí Měsíčního kamene,“ řekl Lee.

„Ale já Měsíční kámen mám,“ řekl Brendan. „Hele.“. Zalovil v batohu a vytáhl průhledný kámen, zbarvený do bíla. „No, tak jestli chceš Nidorina vyvinout, tak ho na něj přilož,“ řekl mladík. Brendan se zadíval na Nidorina a ten lehce pokýval hlavou. „Tak dobře,“ kývl také Brendan a položil před Nidorina Měsíční kámen. Ten k němu opatrně přišel a dotkl se ho. Začal se vyvíjet. Vyrostl tak, že byl nad pás Brendanovi a ze zadu mu vyčníval dlouhý, oježený ocas. Na hlavě měl obrovitý roh a když světlo pohaslo, začal řvát. „Tak to je Nidoking,“ vydechl obdivně Brendan.

Když se Pokémona dost naobdivovali, vytáhli Lee i zbývající chlapec své Pokébally. Najednou se však ozvalo hlasité zaječení. Všichni se otočili k lesu, odkud vycházelo a spatřili malou dívku, jak utíkala po cestě směrem k nim. „Sestřičko!“ zvolal jeden ze zachráněných chlapců. Děvčátko se k němu rozeběhlo a za pár sekund všichni uviděli důvod jejího strachu – velkého Hypna, kterému rudě zářily oči.