Brendanův příběh

Vzpomínky zůstanou navždy

Kouř se konečně rozplynul. Na zemi ležel omráčený jeden z Pokémonů, ale pořád nebylo přes zbytky kouře vidět, který z nich. Brendan doufal. Nad tribunami se konečně rozezněl hlas komentátora. „Bohužel, Brendane.“.

„NE!“ vykřikl chlapec a padl na kolena. V hlavě měl prázdno. Plusle mu to opět zkazil. Věděl, že za to nemůže, ale nemohl si pomoct. Proč? Vždyť tak pilně trénoval a tohle byla jenom náhoda! PITOMÁ NÁHODA! Kolikrát se mu už připletla do cesta a kolikrát už mu změnila život?

Prostě jsem finále Indigové ligy prohrál. Jsem neschopný.

Přiběhli k němu May, jeho rodiče i Elisha. „Brendane...“ zašeptala Elisha a chytila ho za ruku. Vysmekl se jí a utekl. Před východem ze stadionu se zastavil a otočil. Zahodil jeden z Pokéballů na zem a dupl na něj. Už tě nechci v životě vidět, Plusle!

***

„Chudák,“ řekla Elisha své matce. „Nemohl za to. Byla to náhoda. PITOMÁ NÁHODA!“. „Tak to musíš zachránit alespoň ty,“ odpověděla jí matka a pohladila ji po tváři.

***

Elisha dostala nejhoršího soupeře, jakého si mohla přát. Garyho z Pallet Town.

Dva rotující Pokébally se minuly ve vzduchu. Z jednoho vyskočil Elishin Swampert a z druhého Garyho Venusaur. Gary ukázal rukou. Venusaur rozevřel květinu na svých zádech a bez nejmenšího zvuku sestřelil Slunečním paprskem Swamperta. To samé udělal i s Clefairy, která se ho pokoušela uspat.

Turnaj pro Elishu i pro Brendana prostě skončil.

***

***

Brendan ležel na zádech na své posteli, doma, v Littleroot Town. V televizi zrovna dávali přímý přenos z vyhlášení vítěze z Kanto. Brendan nechtěl vědět, kdo jím je. Vypnul televizi.

Cožpak už nikdy v životě nebude mít štěstí? Cožpak byl tak špatný trenér, že ho porazil dokonce i Pokémon s typovou nevýhodou?

Do pokoje vstoupil otec. V ruce měl jakýsi časopis. Sedl si vedle Brendana na postel a začal: „Víš, Brendane, Indigová liga není ta jediná, kde bys mohl vyhrát.“. „Ano, ještě je ta Hoennská, viď?“ zeptal se naštvaně chlapec. „Ta taky,“ souhlasil Norman. „Ale ještě jsou jiné – kupříkladu Stříbrná Konference v Johto.“. „Johto?“. Tohle slovo připomnělo chlapci jeho dřívější domov. Johto, svět plný nádherných Pokémonů, kteří jinde nežili...

Brendan vstal a řekl pevným hlasem: „Pojedu do Johto a tam vyhraju! Ale nejdřív pojedu na Pomerančové ostrovy, odpočinout si a trénovat. Také se tam dají získávat odznaky, i když neoficiální. Ale to nevadí. Kdy mi jede loď?“.

***

„Ahoj, Brendane.“. „Nazdar.“. „Tak jak je?“. „Fajn, a co ty?“. „Taky tak. Už víš, co budeš teď dělat?“. „Pojedu na Pomerančové ostrovy a pak do Johto. Tam vyhraju ligu.“. „Víš, já ti jenom chtěla říct dvě věci – za prvé, píše Lee a říkal, že se taky vydal na svou cestu doma, v Kanto a sbírá odznaky.“. „A ta druhá věc?“. „Zítra se svojí sestrou odjíždím pryč. Někam daleko. Prý je to pro mě překvapení.“

„Takže naše cesty se teď dělí, a to doopravdy a už bohužel napořád,“ poznamenal Brendan, vstal a obrátil se k Elishe. „Bohužel,“ kývla. Podívali se na sebe a pak se začali líbat.

***

Brendan a Elisha, ruku v ruce, stáli na kopci u zříceniny v Oldale Town. Teď uvnitř byli vědci a zkoumali Regirocka a Relicanthy. „Pamatuješ?“ zeptal se chlapec. „Tady to všechno začalo.“. Dívka jenom kývla.

***

„Takže, Brendane, máš nějakého speciálního Pokémona, kterého bys chtěl jako startera do Pomerančových ostrovů?“ zeptal se chlapce profesor Birch.

„No, tohle jsem nečekal,“ řekl Brendan. „Ale dobře. Máte u sebe Minuna?“. Všichni přítomní zalapali po dechu. Minuna? Vždyť jeho „bratr“, Plusle, mu všechno prohrál!

„Budu se s ním muset naučit zacházet,“ usmál se Brendan, když si od profesora vzal Pokéball. „Minune, pojď ven!“. Objevil se žluťoučký Pokémon s modrými oušky a tvářičkami. Měl ocásek ve tvaru znaku mínus. Podíval se na Brendana a šťastně mu vyskočil na rameno, kde se usadil

***

V přístavu bylo tíživé ticho. Na palubě jedné z lodí stál Brendan s Minunem na rameni, na druhé lodi Elisha a její sestra. Všichni něco říkali svým rodinám, které stáli na molu.

Najednou však obě dvě lodě zahoukaly a daly se do pohybu. Brendan s Elishou se na sebe naposledy podívali a poslali si vzdušný polibek. „Ozvu se, neboj!“ zavolala Elisha, ale pak ji přehlušil zvuk píšťaly lodi.

Obě dvě lodi zmizely za obzorem. Norman se vrátil na svůj Stadion, Caroline (Brendanova matka) domů, do Littleroot, May a profesor Birch do jeho laboratoře, pracovat dále na VšichniDexu a Elishini rodiče domů, do Oldale.

***

Brendan se tedy sám se svým novým Minunem vypravil na Pomerančové souostroví. Všechny své Pokémony, věci i oblečení nechal doma. Začínal NAPROSTO znovu a doufal, že tentokrát se mu to povede. Musí.

Nad lodí přeletělo hejno Wingullů a kolem proplavalo hejno Wailmerů. Brendan seděl na zadní palubě lodi a díval se na západ slunce. Minuna měl na klíně a jemně ho hladil po hlavičce. „My to zvládneme, kamaráde. ZVLÁDNEME!“ zaznělo nad mořem. Slunce zapadlo.

KONEC?

*** *** ***

A skončila moje druhá kniha, zvaná Tajemství Kanto. Brendan se nikdy nedozví, který z legendárních Pokémonů ho tentokrát sledoval celou cestu. Anebo možná doví. Anebo nedoví. Ale VY se to dovíte. Totiž v pokračování mojeho příběhu, který se jmenuje Pomerančová dobrodružství.