Brendanův příběh

Dobrodružství pokračuje

„Tak, Minune, naše společné dobrodružství právě začíná!“ řekl sedmnáctiletý chlapec, který stál v přístavu na Mandarinkovém ostrově, který patřil do Pomerančového souostroví.

Vyskočil z lavičky a protáhl se. Jeho Pokémon udělal totéž. Chlapec, jménem Brendan, se rozhlédl a pohledem hledal místní Středisko, kde se měl zaregistrovat do Pomerančového Poháru.

Středisko nebylo daleko od přístavu a tak tam byl do pár minut. „Dobrý den,“ pozdravil růžovovlasou zdravotní sestru Joy, která měla jednu ze svých sestřenic v každém Středisku po celém světě. „Ahoj chlapče,“ odpověděla. „Co si budeš přát? Vyléčit Pokémony?“. Minun skočil na pultík a Joy ho začala hladit. „Ne, rád bych se zaregistroval do Pomerančového Poháru,“ řekl Brendan. „Aha, dobře,“ řekla sestra a vytáhla jakýsi formulář. Něco tam naškrábala a pak to dala Brendanovi podepsat.

„Takže,“ řekla, když jí podepsaný formulář vrátil, „budeš sbírat odznaky, jako všude jinde. Tady však potřebuješ jenom čtyři. Až je budeš mít, vydáš se na Mandarinkový ostrov, kde se zúčastníš zápasu s naším Šampionem. Je jím Drake. Když zvítězíš, dostaneš Pomerančový Pohár.“. „Chápu, děkuju vám,“ řekl Brendan a usmál se.

***

„Takže, Minune,“ řekl Brendan před Střediskem, „náš první cíl je Majkanový ostrov, trenérka Sissi a Korálový odznak. A teď bych se rád podíval po nějakém Pokémonovi, který by nám při zápasu se Sissi pomohl.“. Minun mu seskočil z ramena a přikývl. „Co třeba nějaký vodní?“ zamyslel se Brendan a vydal se na cestu k prázdné pláži u moře, která byla obehnána skalami.

***

Pláž byla celkem daleko od Mandarinkového města a tak na ní nikdo nebyl. Brendan doufal, že chytí nějakého vodního Pokémona na udici, kterou dostal v Hoennu a kterou táhl celou cestu sebou, ale neměl štěstí. Prostě mu nic nezabralo.

Snad budu mít štěstí na další pláži, pomyslel si a zatočil za skálu, která přetínala pláž. Za ní byla pláž další a na ní – Brendan nemohl uvěřit svým očím – ležel nějaký obrovský Pokémon s krunýřem. Lapras. A vypadal hodně špatně. Ležel na pláži a slabě pohupoval hlavou sem a tam. Byl hodně oslabený.

Brendan neváhal a vytáhl z batohu Potion, který kdysi někde koupil. Postříkal s ním Pokémona a ten hned vypadal o něco lépe. Ale pořád to nebylo ono. Lapras stále vypadal, že ho to bolí.

Brendan k němu přistoupil ještě blíž a pohladil ho po hlavě. „Co kdybych tě vzal do Pokéballu a odnesl do Pokémonského Střediska?“ zeptal se Pokémona. Ten omdlel.

Brendan vytáhl Pokéball. „Leť!“, řekl a vrhl ho po Laprasovi. Pokéball se dotkl Laprase a vtáhl ho do sebe. Spadl do písku a ani se nezavrtěl. Lapras byl uvnitř. Teď se jenom honem dostat do Střediska.

***

„Je na tom hodně špatně,“ řekla sestra Joy. „Ale snad bude v pořádku.“. „Díky, sestro,“ řekl Brendan a nervózně se usmál.

***

Chlapec teď seděl na lavičce v parku Mandarinkového města a přemýšlel o tom, co ho v posledních dnech potkalo. V hlavě se mu vybavovaly vzpomínky na to, jak prohrál v Indigové lize, jak pustil Minuna na svobodu, jak se rozloučil s Leem a Elishou...

Mohl bych zavolat profesoru Birchovi, jak se daří mým Pokémonům, napadlo ho. Vždyť když jsem byl doma, tak jsem si na ně ani nevzpomněl...

Přistoupil tedy k telefonní budce, která stála kousek od lavičky, vhodil minci a vytočil číslo profesora Birche. Obrazovka zablikala a na ní se objevila tvář profesora. „Dobrý den,“ řekl Brendan, „jen jsem se chtěl zeptat, jak se daří mým Pokémonům.“. „Daří se jim dobře, jak jinak,“ usmál se profesor. „Ale tak mě napadlo, že jsi u sebe ještě vůbec neměl svého Dratiniho,“ dodal. „To je vlastně pravda,“ zamyslel se Brendan. „Vždyť toho jsem chytil v Safari Zóně v Kanto a ještě jsem ho vůbec netrénoval. Tak... mohl byste mi ho poslat, prosím?“. „Ale ano,“ řekl profesor a odešel. Za malou chviličku se vrátil s Pokéballem a položil ho vedle obrazovky. Pokéball se přenesl k Brendanovi. Chlapec poděkoval, vzal ho a připnul si ho k opasku. „Díky a nashle,“ řekl a obrazovka zhasla.

***

„Tak, tvůj Lapras je už úplně v pořádku,“ řekla sestra Joy a podala Brendanovi Pokéball. „Můj Lapras?“ podivil se chlapec. „To ne – já ho jenom chytil, abych ho donesl vyléčit, byl opravdu v hrozném stavu.“. „To jsi udělal dobře,“ řekla sestra a pokývala hlavou. „Škoda jen, že všichni trenéři nejsou jako ty.“.

***

Brendan stál na pláži a do vody hodil Pokéball s Laprasem. Lapras vyskočil ven a šťastně zakřičel. „Tak si plav,“ řekl Brendan a pohladil ho po hlavě. Poodstoupil, zamával Pokémonovi a odcházel.

„Eh, Brendane, to je tvůj Lapras?“ zeptal se ho někdo za jeho zády. Brendan se rychle otočil. Stála tam Marta. „Ahoj,“ řekla a usmála se. „No ahoj,“ řekl Brendan a usmál se. „Co ty tu děláš?“ zeptal se. „No, já si vybojovala čtyři odznaky od Pomerančového týmu a teď se chystám zápasit se Šampionem Pomerančové ligy. A co ty? A kde jsou Elisha a ...hm... Lee? A co ten Lapras?“ zeptala se. „Já si tu chci taky vybojovat čtyři odznaky a zápasit se Šampionem. Elisha a Lee – Elisha se vydala se svojí sestrou do nějakého světa daleko za mořem, protože ji tam její sestra potřebovala. A Lee – ten začíná svojí cestu v Kanto. A Lapras – co je s ním?“. Brendan se otočil. Lapras pořád plaval ve vodě u břehu a díval se na Brendana. „Ty jsi ještě neodplaval?“ zeptal se zmateně Brendan. Lapras pokýval hlavou do stran. „Moment, ty bys chtěl se mnou cestovat?“ zeptal se Brendan a Lapras nadšeně přikývl. „No dobře,“ řekl Brendan a taky se usmál. Má dalšího Pokémona.

„Brendane, se Šampionem mám domluvený zápas až za dlouho,“ řekla Marta. „Mohla bych zatím cestovat s tebou?“. „Ale jistě, bude mi potěšením,“ řekl Brendan a jeho Minun mu slezl z ramena a skočil na rameno Martě. Marta se usmála a podrbala ho na hlavičce.

Všichni tři si nasedli na Laprasův krunýř. „Tak, Laprasi, náš první cíl je Majkanový ostrov,“ zavelel Brendan a Lapras vyplul.