Brendanův příběh

Růžová a zkameněliny

Lapras plaval na moři. Bylo hezké dopoledne a Brendan s Martou cestovali na Pupkový ostrov pro Brendanův druhý odznak.

Najednou se Lapras zakymácel. Brendan se podíval přes okraj jeho krunýře a strnul. Byli totiž ve vodním víru. Vír je nemilosrdně vtahoval do sebe víc a víc, až je nakonec vtáhl úplně a Brendanovi i Martě se zatmělo před očima.

***

Brendan zamrkal a otevřel oči. Leželi na nějaké pláži. Lapras a Marta leželi poblíž a už se také probírali.

„Kde to jsme?“ zeptal se chlapec zmateně. „Myslel jsem, že nás vtáhl vír.“. „Asi nás zase vyvrhl sem,“ řekla Marta. „To bude ono,“ souhlasil zamyšleně Brendan. „Ale kde to vůbec jsme?“.

***

Vyškrábali se po strmé stezce nahoru a tam se zastavili. Oněměli. Uviděli totiž – růžového Bulbasaura. Ale Bulbasauři přeci nebyli růžoví. Byli zelení, nebo ne?

„Bulbasaur, cibulkovitý Pokémon. Na zádech má zelenou cibulku, kterou používá k útokům. Neví se, zda je tento Pokémon živočich, nebo rostlina.“. „No,“ řekl Brendan. „Jakto, že je růžový?“.

„To bude tím, že jste na Růžovém ostrově,“ ozval se za jeho zády dívčí hlas. Brendan a Marta se otočili a uviděli policistku Jenny. Stejnou, jaká byla kdekoliv jinde.

„Dobrý den,“ pozdravili Brendan s Martou. „Cestovali jsme po moři, ale vtáhl nás do sebe vír a vyplavil nás na tomhle ostrově. Tak jsme se chtěli podívat, kde to vůbec jsme.“. „A já už myslela, že jste pytláci,“ vydechla policistka Jenny. „Pytláci?

Proč?“ zeptala se zmateně Marta. „A proč tu máte růžového Bulbasaura?“ dodal Brendan. „Už jsem vám říkala, že jste na Růžovém ostrově,“ řekla Jenny. „Na tomhle ostrově rostou zvláštní Růžové Bobule, které, když je Pokémon sní, tak ho obarví. Podívejte se támhle na ten keř,“ ukázala.

Brendanův Minun mu seskočil z ramena a doběhl ke keři a dřív, než ho mohl kdokoliv zastavit, snědl dvě Bobule. Všechno, co na jeho tělíčku bylo modré, zrůžovělo. Brendan se vyděsil. „Zůstane mu to už napořád?“. „Neboj, nezůstane,“ řekla se smíchem Jenny. „Jen, dokud se těmi Bobulemi živí.“. Brendan si oddychl a usmál se.

***

„Poloha tohoto ostrova je tajná, protože pytláci kradou Bobule i Pokémony a prodávají je,“ řekla Jenny, když Marta a Brendan nasedali dole na pláži na Laprase. „Nebojte, nikomu neprozradíme, že jsme tu byli,“ řekl Brendan a Lapras pomalu plul dál.

***

„Marto, jaké tu sebou máš vůbec Pokémony?“ zeptal se Brendan, když si tak pluli po moři na Laprasově krunýři a blížili se k dalšímu ostrovu Pomerančového souostroví. „No, mám tu Brelooma a Sevipera,“ řekla Marta a vypustila je na Laprasův krunýř. Lapras ale zakřičel a začínal se nebezpečně potápět, tak je hned vrátila zpátky. „Breloom, toho jsem jednou potkal,“ vzpomínal Brendan. „Ale moc o něm nevím,“ posteskl si, ale pak si vzpomněl na Pokédex a vytáhl ho. „Breloom, travní a bojový Pokémon,“ oznámil Pokédex. „Ovládá silné útoky, jak travní, tak bojové. Je to velice silný a důstojný soupeř dokonce i pro ohnivé Pokémony.“. „Aha,“ pokýval hlavou chlapec. „No a na Sevipera si pamatuju.“.

***

„Blížíme se k ostrovu,“ oznámil Brendan s dalekohledem na očích Martě, která spala vsedě. „Cože?“ probrala se dívka. „Blížíme se k ostrovu,“ zopakoval Brendan. „A vypadá to, tedy alespoň podle mapy, na Zkamenělinový ostrov. To je ostrov, kde vědci neustále pátrají po zkamenělých Pokémonech a snaží se je oživit. A další už bude Pupkový ostrov, kde je druhý Stadion. A teď už přistáváááááme!“. Lapras narazil do kamene u břehu a Brendan přelétl přes Laprasovu hlavu na pláž.

***

„Stop!“ ozvalo se, když Brendan a Marta mířili k místnímu Středisku. „Dáte si se mnou zápas dva-na-dva?“ zeptala se osoba. Brendan se podíval, kdo to je a uviděl ženu s dlouhými červenými vlasy. „Já jsem Jamie, trenérka Pokémonů,“ představila se. „A my jsme Brendan a Marta,“ představili se naši kamarádi. „Dobře tedy. Výzvu přijímáme.“.

„Bezva,“ usmála se Jamie. „Tak já si volím Vulpixe a Magnemita,“ řekla a pustila ven ohnivého a elektrického Pokémona. „Tak to já si volím Brelooma,“ řekla Marta a podívala se na Brendana. „A já tedy Dragonaira,“ dodal on.

Zápas začal. „Vulpixi, Hbitý útok na Dragonaira,“ přikázala Jamie. Ohnivá lištička se vrhla na draka a poškrábala ho. „Teď ty, Breloome,“ přikázala Marta. „Travní pěst na Magnemita!“. Breloom se roztočil na místě a pak ocasem praštil do Magnemita. Potom se znovu otočil a praštil do něj pěstí. Elektrický Pokémon spadl na zem.

***

I Vulpix lehl na zem a omdlel. „Vyhráli jsme,“ řekli Brendan a Marta a plácli si dlaněmi. „Já děkuju za zápas,“ řekla Jamie. „Vůbec, vy nejste zdejší, že ne?“ zeptala se. „Ne, cestujeme po Pomerančovém souostroví,“ řekl Brendan a Marta přikývla. „Tak to ani nevíte, že tady právě probíhá Zkamenělinový festival,“ řekla Jamie. „Co to proboha je?“ zeptal se zmateně Brendan. „To je slavnost výročí od vynalezení prvního stroje na oživení zkamenělých Pokémonů. A na jejím konci, který bude za pár minut tady za rohem, budou oživovat Aerodactyla. Nechcete se jít podívat?“ dopověděla Jamie. „Samozřejmě, že ano,“ kývli naši hrdinové.

***

„A je to tady,“ řekla moderátorka a vzala do rukou velký jantarový balvan a položila ho na složitě vyhlížející přístroj. Zmáčknula zelené tlačítko a ze stroje vyšlehly paprsky, které se zakously do balvanu. Začala se objevovat nejprve kostra, která se poté potáhla kůží a za pár vteřin tam seděl živý Aerodactyl. Moderátorka po něm hodila Pokéball a chytila ho do něj. Festival zkamenělin skončil. Brendan si povzdychl: „Škoda, že jsme toho nestihli víc. Ale teď už na Pupkový ostrov!“.