Brendanův příběh

Pupkový zápas

Lapras klidně plul po moři. Marta a Brendan spali na jeho zádech. Vtom ucítili náraz. Lapras přistál na pobřeží ostrova. Pupkového ostrova.

***

Na Pupkovém ostrově byly jenom dva domy – Pokémonské Středisko a Stadion. Ten ale stál na vrcholku vysoké hory.

Brendan a Marta zašli nejprve do Střediska, nechat si vyléčit Pokémony. „Á, máme tu další vyzyvatele,“ řekla sestra Joy, která seděla za pultíkem a četla se nějaký časopis o Pokémonech. „Ano, to tedy ano,“ kývl Brendan. „Ale ze všeho nejdřív, vyléčila by jste nám Pokémony?“ zeptal se. „Ale jistě, beze všeho,“ řekla Joy a vzala si od nich Pokébally.

Za několik minut jim je vrátila a řekla: „Náš trenér Stadionu čeká nahoře na hoře. Vypravte se tam. Mimochodem, vyzyvateli-“ usmála se na Brendana, „-ty musíš šplhat, ne lanovkou. Jen tak náš trenér pozná, že jsi opravdu silný a vytrvalý a bude ti moct po dalších zkouškách udělit odznak.“. „No dobře, pro odznak udělám cokoliv,“ usmál se Brendan.

***

Brendan se tedy rozloučil s Martou, která se slovy, že tohle musela absolvovat taky sedla na lanovku a začal šplhat. Nebylo to tak zlé, jak se to zprvu zdálo, v hoře byly vytesány jakési poloschody, takže se lezlo dobře. Brendan přemýšlel, jaké další úkoly ho nahoře čekají a v takovémhle přemýšlení mu cesta utekla docela rychle.

Přehoupl se přes okraj skály a před sebou uviděl zápasící plochu, Martu a chlapce, kterému mohlo být stejně jako Brendanovi.

„Ahoj,“ usmál se chlapec. „Já jsem Danny a jsem trenér zdejšího Stadionu. První zkoušku jsi zvládl dokonale. Ještě tě čekají tři a těch se zúčastním i já. Tak jdeme na to bez zbytečných řečí?“. „Ano,“ kývl Brendan a v očích se mu zalesklo.

***

Chlapci a Marta stáli na malé louce, obklopené stromy, která byla na vrcholku hory. Uprostřed ní vedle sebe ze země tryskaly dva gejzíry vody. „A tohle je tedy další úkol,“ řekl Danny a kývl směrem ke gejzírům. „Musíš jeden z nich zmrazit nějakým útokem svého Pokémona. Až to budeme mít oba hotové, povím ti další úkol.“. „Zmrazit?“ lekl se Brendan. „Ano, zmrazit,“ řekl Danny a usmál se. Přešel ke svému tryskajícímu gejzíru a vytáhl Pokéball. „Nidoqueene!“. Ven vyskočil velký jedovatý Pokémon a protáhl se. „Kdo umí nějaký ledový... Dragonaire!“ řekl Brendan a pustil ven svého dračího Pokémona, který uměl ovlivňovat počasí. „Ledový paprsek!“ přikázali oba chlapci najednou a jejich Pokémoni vyslali na svůj gejzír vody paprsek, který gejzír ihned zmrazil. Oba gejzíry se ulomily od země a jako velké kusy ledu padly do trávy.

„Dobře,“ pochválil Brendana Danny. „A teď další úkol – vytesej, samozřejmě za pomoci svých Pokémonů, z tohoto ledu loď. Mě budou pomáhat Scyther a Nidoqueen!“.

„A mě tedy Minun a Dragonair,“ řekl Brendan a dal se do práce.

***

Po pár zásazích ledu Dragonairovými ohnivými útoky a Minunovou elektřinou se z ledu stala docela hezká loď. Dannyho Pokémoni ještě pracovali, ale už se také blížili k finálnímu stádiu. Brendan však skončil dřív. „Vyhrál jsem,“ zavolal.

***

„No dobře, vyhrál jsi i tady,“ řekl Danny. „A teď závěrečná zkouška – sjedeme horu v lodích. První dole vyhrává. Cíl je u Marty,“ dodal a ukázal na malinkou postavičku dole pod kopcem.

„Připraven?“ zeptal se Brendana. „Samozřejmě,“ kývl Brendan a zaťal zuby. Krkolomná jízda začala.

***

Obě lodě se řítily dolů z kopce. Brendan se dobře vyhýbal hroudám hlíny, kamenům i keříkům. Dannyho loď už několikrát narazila do kamenů, a výrazně tak zpomalila. „Hahá, vypadá to, že zvítězím, co?“ usmál se Brendan. „To si jenom myslíš,“ zakřičel na něj Danny. „Já si volím Scythera!“. Z jeho Pokéballu vyskočila přerostlá luční kobylka, Scyther. Brendan teď zalitoval, že nemá Pokédex, aby se o něm dozvěděl víc. „Scythere,“ zamumlal Danny tak, aby to Brendan neslyšel, „osekej led co nejvíce a pak ho roztoč.“.

Scyther začal svými pažemi, na kterých měl ostré kosy, osekávat za jízdy Dannyho loď, až z ní zbyl jenom kousek ledu, který i s Dannym rotoval a tak zrychlil a projel cílem jako první.

***

„Tak,“ řekl Danny, když i Brendan ve své lodi prosvištěl cílem a stoupl si k němu. „Tenhle závod jsi bohužel nevyhrál.“. Odmlčel se a potom se podíval na Brendana. Ten smutně přikývl. „Ale všechny ostatní zkoušky jsi zvládl. Tudíž nevidím důvod, proč bys neměl dostat můj Rubínový odznak.“. Brendan údivem pootevřel ústa. „Cože?“. „Ano, je to tak,“ s úsměvem potvrdil Danny a natáhl k němu sevřenou ruku. Rozevřel pěst a Brendan spatřil blyštivý Rubínový odznak – stočenou škebli, ze které koukaly rubínové ostny. „Díky“.

***

„Gratuluju, Brendane,“ usmála se Marta, když seděli na Laprasově krunýři. „A vůbec, kam se vydáme teď?“ zeptal se Brendan. „Kde je třetí Stadion?“. „Takže, vydáme se na ostrov Trovita, ten je odsud kousek. A cestou bychom se mohli zastavit na pár dalších ostrovech, kde žije plno divokých Pokémonů, ne?“. „No to bychom tedy mohli,“ kývl Brendan a poplácal Laprase po hlavě. Ten šťastně zakřičel a vydal se na cestu k ostrovu Trovita.