Brendanův příběh

Poslání

Bez váhání se vydali na cestu. Chtěli to stihnout ještě ten den, protože bylo sotva odpoledne a tak se to krásně stihnout dalo. Brendan i Crys se radovali ze svých nových Pokémonů.

Brendan ale nemohl zapomenout na Elishu, která byla kdesi v Orre. „Neměl bych jí zavolat?“ ptal se sám sebe. „Ale ne. Zatím ne. A kdyby chtěla, nechá mi někde vzkaz,“ pomyslel si a pomalu na Elishu zapomněl.

***

Brendan a Crys šli po cestě 29. Brendan opět začal vzpomínat na to, jak tu s profesorem Elmem kdysi dávno chodili pozorovat divoké Sentrety, Pidgeye a Hoppipy...

„Hele, Brendane!“ vykřikla Crys, když kráčeli několik centimetrů vysokou trávou. „Hoppip.“. „Kde?“ otočil se chlapec, protože Hoppipy měl vždycky moc rád. „Přímo támhle,“ řekla Crys a ukázala do trávy. Na první pohled nebyl vidět, ale byl tam. Travní Pokémon Hoppip.

Crys vytáhla Pokédex a Pokémona naskenovala. „Hoppip. Travní Pokémon. Tento Pokémon je hojně rozšířený v Kanto i na Sevii Islands a žije ve vyšší trávě. Je tak lehký, že ho často můžete spatřit, jak ho unáší vítr.“.

„A ty si ho chceš chytit?“ zeptal se Brendan opatrně. „Ne, protože vím, jak máš Hoppipy rád,“ usmála se jeho sestřenice a chlapec se usmál taky. „Díky. Jdu na to. Bude to můj první chycený Pokémon tady v Johto. Cyndaquile, volím si tebe! Pojď ven!“.

Cyndaquil vyskočil ven a rozžhavil plamínky na zádech. „Super,“ zaradoval se Brendan. „Cyndaquile, použij Nárazový útok!“. Cyndaquil se rozběhl a tvrdou hlavičkou narazil do Hoppipa, který poodlétl o několik metrů dál, jak byl lehký. Překulil se a vypadalo to, že není při vědomí.

„Složil ho jeden útok?“ podivil se Brendan a Crys zamyšleně kývla. „No, je to možné. Tady v okolí New Bark Town jsou hodně slabí Pokémoni.“. „Dobře,“ pokrčil rameny chlapec a vytáhl prázdný Pokéball. Rozmáchl se a zvolal: „Pokéballe, leť!“. Vrhnutý Pokébal rotoval vzduchem a konečně se dotkl Hoppipa, který ležel omráčený v trávě. Pokéball Pokémona vtáhnul do sebe a spadl na zem. Ani se neotřásl. Hoppip byl Brendanův. Chlapec sebral Pokéball a připnul si ho k opasku. Usmál se.

***

Slunce hřálo a hřálo. Za pár minut cesty už konečně byly vidět domy města Cherrygrove. U prvního domku seděl na lavičce starý dědeček a kolem něj poletoval Pokémon, Ledian.

Brendan a Crys se rozeběhli vysokou trávou a ke starci doběhli. „Dobrý den,“ zavolali na něj. Stařík se na ně zkoumavě podíval a pak řekl: „Ahoj, ty náš Šampione, ahoj, Crys.“.

Byl to totiž jejich starý známý, z dob, kdy Brendan bydlel v Johto.

„Vy máte PokéGeary,“ všiml si stařík věcí, zavěšených kolem jejich krků. „Ano, dostali jsme je od babičky a od dědy,“ řekl Brendan. „No, to bych vám něco mohl věnovat, počkejte tu minutku.“. Postavil se a vešel do domku. Brendan si okouzleně prohlížel Lediana, který okolo něj poletoval a nakonec mu usedl na hlavu.

Za pár desítek vteřin se přištrachal stařík se dvěma zeleno-modrými krabičkami. Podal je Brendanovi a Crys, každému jednu. „Tohle jsou Mapové karty do PokéGearů. Schválně si je vyzkoušejte,“ řekl a sledoval chlapce a dívku, jak zasouvají kartičky o velikosti mobilních SIMkaret do PokéGearů. Brendanův PokéGear zabzučel a na obrazovce naskočila neskutečně detailní mapa Johto. Crysin udělal totéž.

„Pěkně, díky,“ řekli Brendan i Crys najednou. „Nemáte zač, já bych si jich stejně neužil, nikdy nikam necestuji,“ usmál se stařík a s kývnutím odešel do domu.

***

Brendan a Crys už neměli důvod se zdržovat v Cherrygrove City a tak vyrazili dál, na cestu 30. Po jedné straně cesty se táhl malý lesík, po druhé řeka.

Crys otevřela pusu a chtěla Brendanovi něco říct, ale dřív, než to stihla, ozvalo se z druhé strany řeky: „Stůjte! Chci si s vámi dát zápas!“. Brendan i Crys se otočili a uviděli, jak na druhém břehu řeky stojí mladík s Pokéballem v natažené ruce. „Máte nějakého vodního Pokémona?“ zeptal se.

„Ano, já mám Totodilea,“ kývla Crys. „To je dobře,“ řekl mladík. Dáme si zápas vodních Pokémonů na vodním zápasišti, tedy tady v té řece, co ty na to?“. Crys znovu kývla. „Můj Pokémon tedy bude Totodile. Leť!“. Vyhodila Pokéball, který se otevřel, vypustil ven Totodilea a vrátil se dívce zpátky do ruky.

„A můj Pokémon bude Wooper!“ řekl mladík a pustil ven Pokémona, který vypadal jako modrá žába s něčím, co připomínalo tlusté fousy na hlavě.

Brendan vytáhl Pokédex: „Wooper. Žabí Pokémon. Bývá často používaný ve vodních turnajích, protože jeho vývoj, Quagsire, je vodní i zemní typ, a tak odolává elektrickým útokům.“.

„Dobře,“ řekla Crys a přichystala se zahájit její první zápas na její cestě. „Totodile, použij Vodní dělo!“. Totodile skočil do řeky, nabral si do tlamy vodu a v rychlém proudu ji vyprskl na Woopera. „Woopere, teď ty. Plácnutí ocasem!“ přikázal mladík svému Pokémonovi a ten také vskočil do mělké říčky. Vyskočil na hladinu, odrazil se od ní ocáskem a pak praštil Totodilea přes hlavu.

Totodile omdlel. Však ono se nebylo co divit, byl to Pokémon pro začátečníky. „To byl rychlý zápas,“ poznamenal Brendan a podíval se na zdrcenou Crys.

„Díky za zápas,“ zavolal na ni mladík a dodal: „Tohle by se teď tvému Totodilovi mohlo hodit.“. Hodil po ní jakousi věc. Crys ji chytla a zvědavě se na ni podívala. Byla to Berry, neboli Bobule.

***

Crys dala ovoce Totodileovi sníst a ten se hned cítil lépe. Dívka Pokémonovi poděkovala za zápas a vrátila ho zpátky do Pokéballu.

***

Konečně se před našimi kamarád objevil domek s malou zahrádkou, za níž začínal les. Na poštovní schránce bylo napsáno Pan Pokémon.

Brendan zaklepal na dveře a ozvalo se dvojhlasné: „Vstupte!“.

Brendan otevřel a s Crys vešli dovnitř. Tam zůstal zkameněle stát.

U stolu s počítačem ve dvou křeslech seděli pan Pokémon a profesor Oak. Ale to nebylo všechno. Na obrazovce PC byla Elishina tvář, která se právě usmála a řekla: „Ahoj, Brendane.“.