Brendanův příběh

Falknerův Stadion

„Já budu bojovat zase s Cyndaquilem,“ řekl Brendan a ukázal na HootHoota prstem. „Plamenomet.“. Cyndaquill zneškodnil svými plamínky i HootHoota a Brendan se začal divit, že je Cyndaquill nějaký silný.

„Bellsproute, volím si tebe!“ řekl Sage Li a odhalil velkého Bellsprouta, většího, než všechny, kteří v celé Sproutí věži byli. „Hm,“ řekl Brendan. „Cyndaquile! Plamenomet!“. Cyndaquill už po několikáté vychrlil plameny na travního protivníka.

Bellsprout omdlel. „Páni, ten tvůj Cynda-“ zarazil se Sage Li. Cyndaquill začal zářit. Prostě se vyvíjel. „Tak brzy?!“ řekl Brendan. „Vždyť jsem ho dostal předevčírem! JÁ JEŠTĚ NECHCI, ABY SE VYVINUL!“. A stalo se něco podivného. Cyndaquillova evoluce se zastavila. Prostě… pohasnul a nevyvinul se. Ohnivá myška se zvědavě podívala na Brendana a ten jen pokrčil rameny.

„Ale, tak ono to už ví, jak se zastavuje evoluce,“ ozval se za Brendanem chladný hlas. Brendan se otočil a uviděl toho kluka s červenými vlasy ze včerejška. „Hele, ty… ty… zloději!“ řekl mu, „nechtěl bys vrátit profesoru Elmovi jeho Chikoritu?“. „Jakou Chikoritu?“ podivil se chlapec a ustoupil stranou. Za ním stál nějaký jiný Pokémon, než Chikorita. Ale byl jí podobný.

„Hm?“ zeptal se Brendan PokéDexu. „Tak to je Bayleef. Vyšší vývojová fáze Pokémona Chikority. Z jejích okvětních lístků, které má kolek krku, vychází pronikavá vůně, která při zápasu dovede omámit protivníka,“ oznámil PokéDex.

„Startovní Pokémoni se vyvíjejí dost rychle, že ano?“ zeptal se chlapec. Brendan se na něj díval se záští v očích – věděl, že to on ukradl profesoru Elmovi jeho Chikoritu, ale zároveň to nemohl nijak dokázat. A teď už tuplem ne, když to byla Bayleef.

„A co bys řekl na zápas?“ zeptal se Brendan. „Znova? Nebudu s tebou zápasit každý den,“ odfrknul si přezíravě chlapec. „Stačilo mi, že jsem dostal odměnu tady od Sage Liho. A už jdu, nehodlám tu s tebou ztrácet čas, ty nulo. Mějte se,“ řekl kluk, prohrábnul si rukou dlouhé, červené vlasy a odešel.

„To je ale hajzl,“ zavrčel Brendan. „To nemá obdoby!“. „Není to správný trenér Pokémonů, to tedy ne,“ řekl Sage Li. „Ale, vrátíme se k tvé odměně. Mám tu několik věcí. Jednu z nich si můžeš vybrat. Podívej,“ řekl mnich a natáhl k Brendanovi ruku s několika věcmi. Na dlani ležel uhlík, bonbónek v modrém obalu a kulička s číslem 05. „Tak, to jsou Charcoal, ten posiluje ohnivé typy Pokémonů v zápasech, potom Rare Candy, která zvýší level tvého Pokémona a nakonec HM05 – Záblesk. Ten ti umožní osvětlit temné jeskyně. Co si vybereš?“.

„Vezmu si Rare Candy,“ řekl Brendan. „Dobře, je tvoje,“ řekl mnich a podal Brendanovi bonbónek. Brendan si ho dal do kapsy, poděkoval a odešel z věže do PokéStřediska.

***

Poté, co Kris řekl všechno o tom, co se stalo ve Sprout Tower, se Brendan odešel prospat do pokoje. Kris se zatím vypravila ven, hledat někoho, s kým by si dala zápas. Chtěla totiž v zápasu vyzkoušet svého nového Spinaraka.

Před Střediskem postával nějaký trenér a na rameni mu seděl Spearow. Trenér měl dlouhé, tmavě modré až černé vlasy a povídal si se svým Pokémonem. Kris k trenérovi přistoupila a řekla: „Nechtěl by sis dát zápas, jeden na jednoho?“. „No…“ zamyslel se chlapík. „Proč ne. A když mě porazíš, dostaneš jako bonus Zefírový odznak, Zephyr Badge, chceš?“. „Cože?“ vykulila oči Kris. „Jakto?“. „No já jsem Falkner, leader místního Stadionu,“ řekl chlápek a ukázal Kris šestiboký odznak, který se v sluníčku pěkně leskl.

„Tím radši si s tebou ten zápas dám,“ kývla Kris. „A možná, že se to proti ptačím Pokémonům nehodí, ale zvolím si Spinaraka, potřebuje vytrénovat.“. „Jak chceš,“ usmál se Falkner. „V tom případě si na tebe nezvolím nejsilnějšího Pokémona. Volím si Natu!“. Z Falknerova Pokéballu vyskočil malý ptáček s velkou zelenou a červenou hlavičkou a vesele zapištěl. Kris vytáhla Pokédex a zeptala se na víc informací o Pokémonovi.

„To je Natu,“ oznámil PokéDex. „Létající a psychický Pokémon. V zápasech nebývá většinou moc užitečný, ale dokáže nahlédnout do blízké budoucnosti a pochopit, co se brzy stane. Jeho vývojová fáze, Xatu, ovládá nahlížení do budoucnosti mnohem lépe.“.

***

„Spinaraku,“ zavelela Kris. „Pavoučí vlákno!“. Spinarak z tlamičky vypustil silné provázky lepkavé pavučiny a snažil se do nich Natu zavinout. „Natu, Klovnutí.“ usmál se Falkner. Natu dvakrát cvaknul zobáčkem a byl z vláken venku.

„A teď Noční stín!“ přikázala Kris, poučená o Spinarakových útocích svým PokéDexem. „Cože? Noční stín?“ leknul se Falkner, ale už bylo pozdě. Spinarak zvedl hlavičku a vystřelil na malého ptačího Pokémona tmavě fialový paprsek. Natu se svalil na zem a protočily se mu oči. Omdlel.

***

„Brendane! Vstávej!“ vykřiknul někdo Brendanovi těsně u ucha. „Eh? Co? Kolik je hodin?“ zeptal se zmateně Brendan. „Brendane, nebudeš tomu věřit, mám první odznak, Zefírový odznak, jen se podívej!“ zakřičela Kris a mávala Brendanovi před očima malým, blyštivým odznáčkem. Pak se uklidnila a dala si ho do tmavě modré krabičky, ve které tím pádem zbývalo už jenom sedm prázdných míst.

„Kde jsi ho vzala? A kde jsi vzala badge case?“ zeptal se překvapeně Brendan, protáhl se, a obléknul si tričko. „No, obojí jsem dostala od místního vůdce Stadionu, když jsem ho porazila v zápasu tady před Střediskem,“ řekla Kris a dala si badge case do batohu. „Myslím, že Falkner je teď dole a léčí si své Pokémony,“ dodala.

Brendan vyletěl ze dveří, ani se nenamáhal odpovídat. Seběhl po schodech, málem porazil místní Chansey a doběhl k léčícímu pultu, kde si právě Falkner bral PokéBally od sestry Joy.

„Chtěl bych si dát zápas o odznak,“ vyfuněl ze sebe Brendan. „Mno, jak je libo,“ prohlásil Falkner a usmál se. „Jdeme tedy před Středisko, nebo ke mně na Stadion?“ zeptal se leader. „No, čím dřív to bude, tím líp. Takže před Střediskem¨to bude stačit,“ usmál se Brendan a vytáhl PokéBall s Cyndaquilem.

***

Celý zápas netrval dlouho – konec byl po čtyřech útocích. Nejdřív Cyndaquill použil Hbitý útok, potom Falknerův Spearow opověděl Klovnutím, Cyndaquill uhnul a opět použil Hbitý útok, zakončený Plamenometem. Spearow omdlel.

***

„To je něco. Být poražen dvakrát v jeden den,“ drmolil Falkner, když Brendanovi předával badge case a v ní i Zefírový odznak. Brendan poděkoval, stisknul Falknerovi ruku a odešel za Kris do Střediska. Venku začínalo drobounce sněžit.