Brendanův příběh

Unowní záhady

„Hej, vy dva tam! Stůjte!“ ozvalo se najednou. Brendan a Kris, kteří zrovna šli po travnaté cestě ke Spojené jeskyni, přes kterou se chtěli dostat do městečka Azaela, kde byl další Stadion, se oba otočili a uviděli, jak na ně mávají chlapec s dívkou, přibližně v jejich věku.

„Chceme si s vámi dát zápas!“ zavolal chlapec. „Dva-na-dva, teda jestli víte, jak se takové zápasy provádějí.“ dodala dívka. „No, já to vím až moc dobře,“ usmál se Brendan a vzpomněl si na všechny své zápasy dva-na-dva, které kdy měl.

„No jistě, že víme,“ přidala se i Kris, i když nejspíš v životě takovýhle zápas neměla. „Tak dobře, jdeme na to,“ řekla cizí dívka a vytáhla PokéBall.

***

„Začni ty,“ vybídnul chlapec Brendana a ten pokrčil rameny. „Jak je libo. Cyndaquille! Bojuj!“ vykřiknul Brendan a vrhnul před sebe svůj PokéBall. Míček se otevřel a ven vyskočila ohnivá myška, připravená na zápas. „Můj Pokémon bude Totodile!“ vykřikla Kris a také pustila ven svého vodního krokodýla, který se dal do veselého tance.

„Můj Pokémon bude Phanpy, leť!“ oznámil chlapec a pustil ven malé slůňátko, které zuřivě zahrabalo přední nohou a popotáhlo chobotem. „No, a já si zvolím Misdreavuse!“ řekla dívka a před ní ve vzduchu se zhmotnil malý duší Pokémon.

Brendan a Kris vytáhli PokéDexy a začali skenovat soupeřovy Pokémony. „Tohle je Phanpy. Phanpy ovládá poměrně silné zemní útoky, jako jsou třeba Valivý útok nebo Dupnutí.“ A vzápětí se ozval i PokéDex Kris: „To je Misdreavus. Tento duší Pokémon se umí během okamžiku zneviditelnit a používá útoky typu Psychovlny.“ domluvil přístroj. „Dobře, pojďme na to!“ vykřikl Brendan.

***

Jako první se rozhodla zaútočit Kris. „Totodile, Vodní dělo na Phanpyho!“. Trenér Phanpyho ihned odpověděl: „Phanpy, vyhni se a pak Dupnutí na Cyndaquila!“. Totodile se nadechnul a vystřelil na Phanpyho silný proud vody, ale Phanpy vyskočil do vzduchu a když padal dolů, tak dopadl na Cyndaquila. Ten se zapotácel, ale zatím neomdlel. „Cyndaquile!“ zavolal Brendan. „Plamenomet na Misdreavuse!“. Dívka ovšem taky rychle zareagovala: „Misdreavus, Psychovlny na Totodila!“. Cyndaquill vychrlil plameny na dušího Pokémona a trefil se. Ale Misdreavusovi se nic moc nestalo. Jenom zazářil a z tlamičky na vodního Pokémona vystřelil psychický paprsek. Totodile nestihnul uskočit a tak dostal přímý zásah a omdlel. „Krucinál!“ vykřikla Kris. „Totodile, vrať se! Bojoval jsi dobře, ale teď si odpočiň.“.

Zápas ale pokračoval dál. Na řadě byl Brendan: „Cyndaquille, Plamenomet na Phanpyho!“. Cyndaquill opět vyšlehnul plameny a tentokrát ani Phanpy už nestihl uhnout stranou a dostal přímý záasah. A omdlel.“Phanpy, vrať se!“ vykřikl chlapec a odvolal Pokémona zpět do PokéBallu.

Teď už proti sobě stáli jenom Cyndaquill a Misdreavus. Duší Pokémon byl očividně docela v pořádku, ale Cyndaquill na tom byl podstatně hůř. Byl celý zaprášený a těžce oddechoval.

„Misdreavus, dej mu poslední ránu! Použij Zášť!“. Kolem ducha se protočily fialové plamínky, Pokémon se rozletěl a vrazil do Cyndaquila, který odletěl několik metrů dozadu a omdlel.

***

„Taky nemusíme pořád vyhrávat,“ uklidňovala Kris zničeného Brendana, když šli dál po cestě směrem ke Spojené jeskyni.

Jak tak šli, za lesem na levé straně byla najednou vidět jakási velká, kopulovitá zřícenina. „Brendane!“ vykřikla Kris. „My jsme přece u Ruin Alph! Pojďme se tam podívat, prosím! Alespoň se trochu rozptýlíš po tom zápasu!“. „Tak dobře,“ souhlasil mladík.

***

Ruiny Alph byl obrovský komplex zřícenin pradávných staveb, o kterém se tradovalo, že skrývá mnohá tajemství a taky to bylo snad jediné místo na světě (i když, teď poslední dobou se proslýchalo něco o tom, že na jednom z ostrovů Sevii na jihu se už také podobné chrámy objevily), kde žijí zvláštní Pokémoni Unowni, kteří však nejsou skoro vůbec použitelní v zápasech.

Ruiny byly opuštěné a vstup dovnitř byl povolen, to si Brendan pamatoval už z dětství. Ale teď tady stály dva karavany a před nimi nějací lidé s různými přístroji.

***

„Á, máme návštěvu,“ usmála se žena v dlouhém bílém plášti a přišla k Brendanovi a Kris. „Dobrý den,“ pozdravili slušně oba. „Jsme trenéři Pokémonů a zašli jsme se podívat do Ruin Alph,“ řekla Kris. „No to je dobře, je toho tady opravdu hodně k vidění,“ řekl muž, který přišel za ženou. „My jsme vědečtí pracovníci, Inka a Dan, pracujeme na výzkumech, které se týkají Unownů a vůbec celých ruin. Ale teď už vás nebudeme zdržovat, jděte se podívat dovnitř,“ usmála se žena. Brendan a Kris se tedy rozloučili a odešli ke vchodu do tajemné zříceniny.

***

Vevnitř bylo plno různých místnůsek a místností, ale všude byly pro jistotu značky, jak ven, ono se tam totiž dalo docela spolehlivě zabloudit.

Sem tam Brendanovi a Kris vskočil do cesty nějaký ten Unown, ale ani jeden z nich si je chytat nechtěli, a tak se jim vyhnuli.

Najednou stanuli před zdí, ve které byla vyryta písmena (nebo to byli Unowni?) SVETLO. Brendan ke slovům zamyšleně přistoupil, a ačkoliv nevěděl, proč to dělá, dotknul se jednotlivých písmen.

V tu chvíli jako na povel ze všech různých stran připlulo vzduchem šest Unownů a postupně se naskládali do děr, do kterých kupodivu přesně zapadli. Když se tak stalo, stěna se trochu otřásla a otevřela v sobě jakýsi tajemný vchod.

„No teda,“ vydechl Brendan. „Co to zase je?“. „Já nevím, ale udělal jsi to ty,“ řekla Kris. „Jdeme dovnitř?“ zeptal se chlapec. „Já bych byla pro,“ souhlasila Kris a tak do vchodu oba vlezli.

***

Za tajemným vchodem byla dlouhá, temná chodba, kterou museli kamarádi projít. Když z ní vylezli, uviděli malou místnost se čtyřmi podstavci a na zadní stěně žebřík. Na každém z podstavců byla nějaká věc. „To jsou přece evoluční kameny!“ vykřiknul Brendan. „Cože? Kde by se tu vzali?“ zeptala se Kris. „Já nevím, ale je to tak. Podívej,“ zvedl Brendan jeden ze čtyř barevných zaprášených kamenů a ukázal ho Kris. V kamenu jakoby proudily bublinky modré vody. „To je vážně vodní kámen! Myslíš, že si je můžeme vzít?“ zeptala se Kris. „No, proč by jste nemohli,“ usmál se někdo za jejich zády. Byli to Inka a Dan, vědci, kteří, když ucítili otřes, přišli se podívat, co se stalo.

„Děkujeme,“ řekl Brendan a otevřel batoh a podíval se, které kameny mu chybí. Měl tam Bleskový, Sluneční a Měsíční, ještě ze svých cest v Hoennu a v Kanto. Takže se natáhl pro Ohnivý a Travní. Kris si tedy vzala Bleskový a Vodní. Oba si kameny uklidili do batohů, rozloučili se s vědci, vylezli po žebříku nad zem nahoru, a pokračovali ve své cestě ke Spojené jeskyni a Azalkovému městu.