Brendanův příběh

Slowpokové a Studna

„Tak tohle je Azaela Town,“ řekl Brendan a rozhlédl se po vesničce v záři zapadajícího slunce. „Ano, ty se na něj nepamatuješ? Kdysi jsme tu byli s profesorem Elmem za jakýmsi Kurtem, který vyrábí nějaké speciální PokéBally, nebo co,“ řekla Kris. „Speciální PokéBally?“ podivil se Brendan. „Á, možná už si vzpomínám. No, jelikož dneska už asi zápasy na Stadionu nestihneme, co kdybychom ho šli najít?“.

***

Kurt měl domek na opačném konci vesničky, který ale nebyl moc vzdálený. Když se Brendan ptal na cestu nějaké vesničanky, ta se jen odvrátila a rukou ukázala cestu. Stejně, jako se odvraceli i ostatní vesničané. vypadalo to, že se něčeho bojí, ale čeho?

Kurtův domek byl nízký, jednopatrový domek s velkou zahradou, ve které bylo plno stromů. Dveře byly otevřené dokořán a tak Brendan s Kris vstoupili dovnitř.

„Dobrý den,“ řekl potichu Brendan muži, který k nim seděl zády u stolu. „Uh?“ lekl se muž a rychle se otočil. „Už jsem myslel, že… no to je jedno. Co chcete?“ vyštěkl. „No, chtěli jsme se vás zeptat na výrobu vašich speciálních PokéBallů,“ řekla Kris. „Ano, ano, jistě. Takže, přineste mi nějaký z Meruňáků a-“. Do místnosti vběhla mladá dívka a začala křičet: „Dědečku, dědečku, už jsou ve Studně!“. „No tak to už je příliš,“ rozčílil se Kurt a vyběhl z domku, bez ohledu na naše dva hrdiny.

„Jdeme za ním, dělej,“ zakřičel Brendan na Kris a oba vyběhli za Kurtem.

***

Kurt a dívka v závěsu s Brendanem a Kris doběhli k nějaké obrovské studně, napůl jeskyni, jak to tak vypadalo. U vchodu stál člověk v černém, s velkým červeným R na prsou.

„Ale ne,“ vydechl si Brendan. „To už jsou zase oni!“. „Kdo, oni?“ nechápala Kris. „No, oni – Rakeťáci. Zloději Pokémonů. To by mě dělalo, co tu dělají.“.

Mezitím se Kurt pustil do Rakeťáka, který hlídal vchod. „Co tu děláte?“ zakřičel na něj. „Co je vám do toho?“ opakoval Rakeťák posměšně. „Pusťte mě do Studny, nebo…“. „Nebo co?“ ušklíbnul se zloděj. „Nebo nám bude muset pomoct můj Onix,“ vložil se do toho Brendan a vypustil svého obrovského Pokémona ven z PokéBallu.

Rakeťák se jen na Onixe podíval, ušklíbnul se a zmizel v jeskyni. „Tak, to by bylo, díky, Onixi,“ řekl Brendan a povolal Pokémona zpátky do jeho PokéBallu. „Jdeme dovnitř,“ řekl Kurt a skupinka vstoupila do jeskyně.

***

Po několika zápasech se slabými Rakeťáky, kteří měli jenom Ratatty, Ekanse a podobný plevel, se Brendan, Kris, Kurt a jeho vnučka dostali až ke konci jeskyně.

Tam u stěny stál jeden z rakeťáků, které si Brendan moc dobře pamatoval, protože chtěli vzít Elishina shiny Marilla a tak je sledovali skoro celou cestu přes Kanto.

Teď tam však byl ještě s jedním Rakeťákem a měli v ohrádce plno Pokémonů Slowpokeů. „Tak tady jsou všichni Slowpokové,“ vykřikl Kurt. „Víte, v naší vesnici odjakživa žilo plno divokých Slowpoků a my je vždycky stašně uctívali a nikdo je tu nesměl chytat, ale teď všichni zmizeli. Alespoň už víme, kde jsou.

„Proč ty Pokémony chytáte?“ zeptal se Kurt. „Máte představu, kolik se ve světě platí za Slowpočí ocas? Je to vynikající jídlo!“ řekl Rakeťák tónem, že o tom nehodlal nadále diskutovat. „Tak tohle teda ne,“ vykřikl Kurt. „Pojď ven, Foretressi!“.

***

„Pomůžu ti v zápasu, dědečku!“ vykřikla dívka a vytáhla taky PokéBall. „Aipome, volím si tebe!“.

Před Rakeťáky se objevila ocelová koule a malá, fialová opička. Brendan a Kris zvědavě vytáhli PokéDexy a dozvěděli se následující: „Foretress. Ocelový Pokémon, vyvíjí se z Pineca. Lze najít buď zavrtaný v zemi, spící někde ve skalách anebo zavěšený na nějakém hodně starém stromu.“. „Aipom, opičí Pokémon. Tenhle Pokémon často spí v korunách stromů v nížinách, můžeme ho také často najít v lesích a hájích.“.

„Tak tohle bude zajímavý zápas,“ prohlásil Brendan.

***

„Raticate! Fearow!“ zazněly příkazy Rakeťáků. „Do nich!“. „Foretressi, Ránu tělem!“ řekl rozčileně Kurt. „Aipome, Zuřivé škrábání!“ Oba Pokémoni se vrhli na Pokémony Rakeťáků a ti po chvilce byli vyřízení. Rakeťáci je odvolali zpátky a s nadávkami utekli.

Kurt otevřel ohrádku se Slowpoky a ti se rozeběhli ven z jeskyně.

***

„Díky za vaší pomoc,“ řekl Kurt Brendanovi a Kris, když byli zase u něj doma. „A tady máte něco za odměnu. Jsou to Lure Bally, účinné na všechny typy vodních Pokémonů. Tady máte,“ každému z nich podal modro-bílý PokéBall.

Poděkovali a dali si LureBally do batohů. „A abych nezapomněl, PokéBally vám vyrobím z jakýchkoliv Meruňáků, které mi přinesete. Jasné?“. „Ano, a děkujeme,“ řekli Kris a Brendan a odešli si najít nocleh do PokéStřediska.

***

Brendan tu noc nemohl usnout. I když Kris oddechovala na jedné z postelí, Brendan seděl u stolku a přemýšlel. Začal znovu v Johto. Kdyby tentokrát hodně trénoval, mohl by tu dosáhnout místa Šampiona. Anebo prostě vyhrát ligu a umístit se na prvním místě. Ale to bylo ještě daleko… ještě musí získat sedm odznaků a nachytat spoustu nových Pokémonů. A Kris… Brendan pohlédl na svou spící sestřenku a do hlavy se mu vkradla myšlenka na to, že s ní třeba bude muset ve finále ligy zápasit. A to by nedovedl. Nedovedl by jí porazit. Nedovedl by s ní zápasit o takové místo... ale ne. To zvládne. Ale když ona bude mít silné Pokémony... Měl bych trochu trénovat, usoudil Brendan. Už jen kvůli tomu zítřejšímu zápasu na Stadionu a kvůli tomu, že dneska můj Onix prohrál.

Brendan se zvedl ze židle a potichu odešel dolů, do přízemí Střediska a pak ven. Vypustil ven Cyndaquilla, Woopera a Onixe a odešel do lesa.