Čas a lidi

Díl první

Za dávných časů kdy svět byl ještě mladý se zrodilo zlo.To zlo povstalo z hrozivé kletby, na konci vlády jednoho z nejkrutějších vládců na této zemi jeho jméno znělo Soren.Jeho vlády se bál každý.Kdo mohl utekl předním do vzdálené země kde měl menší vliv ,ale přece jen tam jeho ruka dosáhla.Téměř celý svět ovládal jen malou hrstku neovládal.Tam v té malé nezávislé zemičce žily divné bytosti.Byli čisté a upřímné a nikdy se v jejich srdci neobjevila zloba ani chtíč po moci.V té zemi žili:Elfové,kouzelníci,čarodějové a čarodějky,kentauři,lidé pouze s dobrým srdcem a požehnaně zvířat ,která nebyli k lovení ,ale k uctívání a k vyjádření nezávislosti.Kletba byla vyřčena na konci tohoto příběhu co si přečtete.Jestli vás to opravdu zajímá tak čtěte pozorně!!

Kolem průzračného potoka se procházeli dvě postavy.Jedna byla shrbená a ta druhá bylá napřímená a už z dálky bylo vidět,že i velmi sličná.Ta shrbená postava byl čaroděj Ruma a ta druhá postava byla elfka žena Ayne.Ayne byla dcera nejvýznamnějšího elfa v zemi s čarodějem se znala od mala.Ayne měla před sebou důležitý úkol měla jít do země Sorena a zjistit nové informace o hnutí jeho armády a o její síle.Byla jediná z elfů kdo měl to umění ovládat své myšlenky tak ,že pohnula věcmi a proniknou do podvědomí mysli lidí i zvířat.

Tato mise mohla dopomoct k svržení Sorena.,,Kdy mám vyrazit Rumo?“,zeptala se elfka ze strachem v hlase.,,Zítra brzy ráno.Co nejčasněji ještě dříve než víde slunce.Už jdi spát dítě.“Odpověděl jí čaroděj bez ostýchavosti i když měl větší strach než Ayne.,,Tak dobře, dobrou noc.Už se těším až se vrátím.“Řekla s úzkostí v hlase a pomalu se otočila a odešla k domu svého otce.čaroděj se za ní chvíli díval a v hlavě mu mezitím kolovalo mnoho otázek bez odpovědí.

Dalšího dne ráno ještě před východem slunce se kůň ladně a rychle vznášel na cestičce v lese.V jeho sedle seděla ta samá dívka ,která se včera večer pocházela kolem potoku.Její cíl byl jasný.Ještě téhož dne v poledne dorazila k hranicím své země a hranici země Sorena.Ayne pronesla zaklínadlo a obrovská brána se před ní otevřela a ona sesedla z koně a prošla bránou bez koně.Její kůň by se do této černé země ani nehodil byl moc bělostný což tahle prokletá země nebyla.Ještě naposled se ohlédla do své země a brána se zavřela a obrostla suchou trávou,aby se zakryla.Východů ze země bylo mnoho ,ale jen tenhle byl nejblíže paláci Sorena.

Najednou byla na uschlé pláni kde nikdo nebyl.A tak se vydala směrem na západ ,kde stál palác.Ayne šla asi pět hodin a pak uviděla pohled ,který ještě nikdy nespatřila.Za kopcem byly vidět hrozivé věže paláce.Krok se jí zastavil a srdce jí začalo prudce bít.Najednou za sebou uslyšela hlasy.Dříve než se mohla skrýt vynořili se dva vojáci.Jeden z nich byl mohutný a svaly mu překypovali ven z uniformy.A ten druhý byl úplňe totožný s tím prvým.Elfku hned vojáci uviděli namířili na ní meče a běželi k ní.Ayne ale však byla pohotovější a vytáhla s pod pláště luk a pohotově natáhla tětivu a vystřelila dva šípy ,které zasáhly svoje cíle.Ayne si dala luk zpátky a přetáhla si přes hlavu kapuci a stáhla si ji hluboko do obličeje.Skryla si tím svou krásu a také své elfí krásy a vydala se vstříc paláci.

Večer dorazila do města pod hradem ubytovala se v místním hostinci a ,aby nevzbudila moc velkou pozornost tak platila v malých mincích a z malého prázdnějšího měšče.Pokoj nebyl moc útulný.V pravém rohu byla postel jestli se tomu tak říkat vůbec mohlo v dalším rohu byla skříň a na malém stolečku byl džbán s vodou.pokoj byl situován do dvora ,což se Ayne hodilo měla v plánu se ještě téhož večera vydat do paláce co možná nejvíc nezpozorována.Měla ,ale pořád strach.Strach z toho ,že jí odhalí a uvězní.O strašlivém vězení v zemi Sorena slýchávala v jejich zemi už jako malé dítě.Ty co se do něho dostali se těžko dostali ven.S tisíce jejich tajných vyslanců ,kteří byli uvězněni se vrátili jen dva.Ten první se z vězení dostal před 80 lety a ten druhý asi pře 9 měsíci byl v takovém silném šoku ,že nikomu nic od svého návratu neřekl byl to člověk.jeho jméno bylo Dyvo.Bylo sedmnáct ,když se do vězení dostal,ale dostal se odtamtud až v dvaceti tří letech.jeho oči měli v sobě prázdno! tu a děs i když nemluvil,dorozumíval se s okolním světem nějakým jiným způsobem nikdo niky nepochopil jakým.

Ayne s uvažování vytrhlo klepání na dveře ,stáhla si kápy ještě více do obličeje a zeptala se: ,,Kdo je?“ nikdo však neodpověděl.Zase klepání na dveře ,ale tentokrát hlasitější a proto se elfka zeptala znovu.A znovu žádná odpověď,ale tentokrát místo odpovědi uslyšela škrábání na dveře.Ayne pochybovačně došla ke dveřím a pochvíli váhání otevřela dveře.Za dveřmi stála postava,byla zahalená do pláště a hlavu měla překrytou kápí.Tajemná postava vstoupila do Ayninového pokoje bez tázání a po jemném odstrčení elfky neznámou postavou,zavřela postava dveře.Ayne sahala po noži ,ale postava si začala pomalu sundávat kápy.Ayne připadalo ,že si kápy sundává celou věčnost,ale když si sundala postava kápy zatajil se jí dech.byl to muž,kterého dobře znala jeho jméno bylo Dyvo.,,Dyvo“vykřikla Ayne šťastně a objala ho kolem ramen.,,Poj´d už musíme jít“Ayne se lekla a pustila ho ze svého objetí a zeptala se ho:,,Ty ty mluvíš?“Ayne se najednou zdála ,že se v jeho očích objevil strach.,,

Ano já mluvím ,ale jen tady v blízkosti tohoto paláce.Tenkrát ,když sem byl uvězněn tak na mě použili nějaké kouzlo ,které mělo docela logický význam,“nadechl se a pokračoval, ,,tenkrát se ze mě snažily dostat různé informace a to potřebovali ,abych mluvil ,ale když mě už nepotřebovali tak mě hodili do kobky a pro jistotu ,že bych utekl a mohl bych někomu říct jak a co sem zjistil tak mě okouzlili a mluvit bych mohl jen v jejich blízkosti.“Ayne se nadechla a chtěla se zeptat na tolik otázek ,ale Dyvo ji předstih:,,Neptej se teď kdy tak až budeme mít po úkolu,“elfka přikývla.Dyvo přešel k oknu a otevřel jej.Chvíli zkoumal okolí a když uznal ,že tam je klid vyskočil z okna a pomocí háku ,jenž zaháknul na římsu a vyhoupl se na protější dům.Ayne udělala to samé.

Přehoupli se takhle asi ještě asi osmkrát a pak konečně dorazili ke asi deseti metrové zdi.Dyvo se chvíli díval nahoru a pak zamyšleně pohled sklopil.Ayne se na něj tázavě podívala tázavě ,ale on udělal najednou něco co jí hodně překvapilo,odhrnul jen křoví co tam bylo.Za křovím byla vrátka byla sice malá ,ale udělány byli z tlustého dřeva.Ale Dyvo udělal ještě jednu věc ,kterou elfka neočekávala ani trošičku. Dyvo vytáhl klíč ze svého pláště a vrátka odemkl a pomalu vešel dovnitř a Ayne ho následovala.Stěny byly studené a vlhké,ale chodba byla asi častěji používaná ,protože na zemi byly čerstvé otisky.Podle podrážky a délky kroku by Ayne usoudila ,že tyto stopy patří asi muži.Dyvo ,který šel před ní se na ní otočil a řekl jí:,,Ty stopy ,které si tak prohlížíš jsou mé.Šel jsem tudy dříve než jsem tě navštívil ,zkoumal jsem jestli se tato jeskyně dá ještě použít.Tudy jsem totiž utekl z vězení.Tato chodba vede do tajné místnůstky blízko Velké síně.“ Ayne se na něho dívala ! a potom se ho zeptala:,,Proč jsi za mnou přišel na tento úkol jsem měla jít jen já ne?“Dyvo jí odpověděl bez váhání:,,Ruma mi pověděl ,že jsi šla sama ,a že z tohoto úkolu máš strach neváhal jsem a šel jsem za tebou.Protože jen já sem utekl z vězení a asi bych z něho utekl znovu.“Ayne přikývla a oba se začali zase jít hlouběji do chodby.Světlo v chodbě bylo pořád menší a menší šli už asi hodinu ,když Dyvo zašeptal:,,Už jsme u vstupu do té místnůstky.Já pudu první a kdyby tam někdo byl tak ti neotevřu dveře.Jasný?“Elfka přikývla a Dyvo otevřel nějaké dvířka za chvíli jí Dyvo otevřel ty samé dvířka ,aby vstoupila.Ayne tedy vstoupila a co uviděla jí překvapilo.

Stáli v malé místnosti ,která byla obložena dřevem,v jednom rohu byl klíč.Dyvo šel ke klíči a uchopil ho a přešel k s ním k jedné stěně ,do které zasunul onen klíč do malé skulinky,která byla vidět až při důkladném prozkoumání stěny.Dyvo klíčem otočil a otevřely se malé dveře v e stěně.Ayne přešla k těm dveřím a vykoukla z nich nikde nikdo nebyl , a proto dala Dyvovi pokyn ,že vzduch je čistý.Ayne vyšla první a za ní šel Dyvo,vstoupili do dlouhé chodby.na obou koncích byli mohutné dveře a po stranách šest menších dveří.,,Ty dveře po levé straně vedou ven na nádvoří a ty dveře do pravé straně do Velké síně.My pudem do těch dveří po pravé straně.“šeptl Dyvo.Když dorazili ke dveřím prostě je otevřeli.Za dveřmi byl prostorný sál ,ale byl moc tmavý téměř černý.Ayne a ni Dyvo neváhali a běžely ke tmavému trůnu za nímž byla malá komůrka.Když zavřeli dveře uslyšeli v sálu těžké kroky a potom žuchnutí na vévodící křeslo ,které asi mělo představovat trůn.,,Tak co mi neseš za zpráv! y?Neříkej ,že špatné!“řekl kdosi těžkým hlasem.,,Můj pane“začal koktavý hlas ,,na cestě ke městu směrem na jih byli zastřeleni dva naši vojáci.Mělo vytasené meče takže muselo jít o nějaký konflikt.Byli zastřeleni“hlas si odkašlal ,,lukem s bělostnými šípy..Oba dva šípy byli zabodnuti přímo v srdcích našich vojáků.“Hlas skončil ,ale za ten těžký hlas na něj začal křičet:,,Už jsi našel vrahy?!“druhý hlas odpověděl:,,Ne můj pane.“Těžký hlas se uklidnil a začal mluvit takovým nepříjemným způsobem ,že to bylo až nesnesitelné:,,Zburcuj palác a prohledej každou škvíru v mé zemi.Pochybuji o tom ,že by ten vrah mohl být v paláci to by musel být hodně hloupý!Ha ha.Pamatuješ na toho hlupáka jak se dostal do paláce a chodil tu jen tak bezstarostně po chodbách.Cha ha ha.Neodpovídej jdi zburcovat mou zemi!“Hlas skončil.Ayne si všimla jak Dyvo sklonil zrak ,když ten těžký hlas mluvil o tom jak chodil bezstarostně po chodbách.Ayne chvíli uvažovala o tom ,že by ten zbloudilec mohl být Dyvo ,a! le její myšlenky vytrhli kroky ,které se ozývali se síně.Byli lehké jen brnění vždy zašustilo po každém kroku.,,Á můj milý velitel.Co my neseš za zprávu?“dořekl těžký hlas.,,Můj pane!Naše armáda je již připravena na útok na zemi Odporu!Myslím ,že již zítra můžeme vyrazit!“domluvil úlisný hlas.,,Hmm,tobě já věřím budiž tedy zítra vyrazíme.Ať mi připraví koně pojedu s vámi!Ať svět vidí svého budoucího pána!

Po těchto slovech,uslyšeli Ayne a Dyvo ze svého úkrytu kroky toho asi generála a potom i kroky toho úlisného padoucha.Ayne a Dyvo vykoukli ze svého úkrytu a když viděli ,že je síň prázdná vyběhli ven ze svého úkrytu a běželi ven ze síně.Když za sebou zavřeli dveře Velké síně čekalo je překvapení.

Pokračování podle čtivosti. Snad se vám to líbilo. Když tak napíšu pokračování.