Harryho Dobrodružství

Jizva

Harrymu se zdál v noci velmi podivný sen. Letěl na svém Kulovém Blesku , když sebou jeho koště začalo cukat. Snažil se vzpouzející koště zastavit, ale to ho shodilo a odlítlo.Padal do tmy a nemohl se zastavit. Konečně dopadl na zem. Vykřikl. Kolem něj se svíjelo obrovské klubko malých hadů, kteří syčeli na všechny strany. Odněkud z dálky se zvedl něčí stín. Postava tak na šestnáct,možná sedmnáct let. Harry ho dobře znal. "Chceš mě zabít?", křikl. Postava se přibližovala. Harry postřehl, že se usmívá. "Ano,právě to mám v úmyslu." Něco zasyčelo. Harry tomu rozuměl.Pochytil něco jako: "uškrťte ho!" Hadi mu okamžitě začali lézt po hábitu. Pokoušel se je setřást. Obmotali ho celého až ke krku. Začal se dusit."Nechte mě!", pokoušel se říct. Ztratil schopnost mluvit s hady. Zaslechl vzdalující se, zlý, řezavý, rozléhající se smích. Slyšel ho již mnohokrát. Chtěl se bránit, ale v tu chvíli, ho jeho stará jizva na čele nesnesitelně zabolela. Slyšel maminčin hlas,který ječel :"Ušetři ho,prosím,nech ho žít!!" Raddle se smál:"ZEMŘEŠ!" Pozvedl hůlku. Udělá to sám, pomyslel si Harry. Oslepilo ho ono zelené světlo.....

Probudil se celý zpocený. Otřel si rukávem čelo. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že to vše byl jen sen. POUZE sen. Ale tak živý, opravdový. Ucítil mírnou bolest na čele. Nemohl o tom pochybovat. TAHLE byla skutečná. Na něco si vzpomněl. Rychle shlédl k nohám postele, kde míval opřený Kulový Blesk. "Aspoň že tak", zamumlal si pro sebe tiše, aby ho nikdo neslyšel. Byla to úleva, když zjistil že Kulový Blesk stojí na svém místě. Znovu usnul v neklidném spánku.

Někdo s ním třásl. "Co.. co je?", vykoktal. "Prober se, vstávej!", burcoval s ním Ron ,vzápětí ho pustil. "Proč?", zeptal se rozespalý Harry a mnul si oběma rukama oči. "Škola."vysvětlil mu krátce Ron. "Kolik je?" Harry došmátral ke stolku pro brýle. "Osm." "Ach tak" "Dělej, oblíkni se, počkám dole ve společenské místnosti." "Jo, fajn." Ron vyšel z chlapeckých ložnic a zamířil ke schodišti. Harry ho ještě slyšel jak schází dolů. Rychle se oblékl, naházel učebnice na dnešní den do tašky (aniž by se podíval na rozvrh) a vyběhl z ložnic. "Jdeš?", zeptal se Ron,když se Harry konečně dobelhal do společenské místnosti. Harry přikývl. Vyšli otvorem v podobizně Buclaté Dámy ven. Harry byl zaražený. "Co se děje?", zeptal se ho Ron. "Nebudeš mi věřit co se mi zdálo za sen", řekl Harry a vylíčil mu svůj sen. "Hm ,nejspíš to je znamení", usoudil rozvážně Ron. Na cestě do Velké síně se k nim za chviličku připojila Hermiona. Po zbytek cesty zaníceně diskutovali o Harryho snu. "Co myslíte že to teda bylo?", zeptal se napjatě Harry. "Nevím", odpověděl bezmyšlenkovitě Ron. "Ale je to divný, dávej si pozor, možná je nablízku Ty-víš -kdo." "Nesmysl!", přerušila ho Hermiona. "Přece je tu Brumbál!" "Už dvakrát tu byl!", oporoval jí Ron. Harry cítil, že ti dva se brzo pohádají. Obrátil se na Hermionu. "Hm,Hermiono?" "ano?" "Co si myslíš ty, že to bylo?"."Já si myslím, žes toho večer příliš snědl", odpověděla Hermiona. "Tak tys zvracel,Potre?", ozval se za nimi jízlivý hlas Draca Malfoye. Zřejmě zaslechl jen poslední část jejich rozhovoru a myslí si, že bylo Harrymu špatně. "Ne, vypadni Malfoyi!!", křikl ostře Harry chodbou, protože Malfoy byl od nich přece jen pěkný kus. Malfoy je dohnal."Tys taky blil slimáky jako minule Weasley?", provokoval dál Malfoy. "Ne, vypadni!", opakoval Harry. "Řekl jsem vypadni!", rozzlobil se Harry. "Nebav se s ním, Harry, nestojí ti za to.", přesvědčovala Harryho Hermiona. "Ty mlč huso jedna, takový mudlovský šmejdy jako ty měli dávno vykopnout z Bradavic." "To tebe měli vykopnout!", zařval Ron. Harry se neudržel. Vytáhl zpod hábitu svou hůlku, namířil ji na Malfoye a křikl: "Ringardium Leviosa!", první formuli, která ho v tu chvíli napadla. Malfoyovi přistál na hrudníku obrovský buvol a svalil ho k zemi. "Ty šmejde", sípal Malfoy. "Tos neměl dělat, Harry", řekla šeptem Hermiona. "Za tohle nás vyloučí, protože Malfoy řekne, že jsme ti pomáhali." "Ale vůbec ne,"pronesl velmi ostře Harry, až se sám svého tonu polekal. Sám byl ted zmatený. Nechal se unést vztekem, určitě to nebylo správné. Nechtěl to uznat, ale Hermiona měla pravdu. Ale Malfoy ji urážel!

"Ale ale, copak to tu máme?", ozval se za nimi ledový hlas. Všichni tři se s trhnutím otočili. Nebyl to nikdo jiný než Snape, učitel Lektvarů. Stál tu a vítězně se šklebil. Mávl hůlkou a buvol z Malfoye zmizel. "Tak jakpak to bylo?", obrátil se laskavě k Malfoyovi. Harry,Ron a Hermiona věděli, že teď nemá vůbec smysl něco říkat. I kdyby řekli jak to bylo, Snape by byl poslední kdo by jim věřil. Harry si přál, aby měl u sebe svůj starý neviditelný plášt po otci. Mohl by zmizet, kam chce i se svými dvěma kamarády a nikdo by ho přitom neviděl. A potom by se zpovzdálí mohli klidně bavit nad marným Snapeovým úsilím je najít. Jenže teď tu místo toho stáli jajo přimrazení a nebyli schopni jediného slova. "Zajděte si na ošetřovnu, Malfoyi, madam Pomfreyová vám dá něco na uklidnění. Jistě jste z toho otřesen." "to teda jo,"protáhl Malfoy a dal se do předstíraného fňukání, jak ho celé tělo bolí. Harry, Ron a Hermiona věděli proč to dělá: aby oni tři dostali ten nejhorší možný trest. "A vy tři půjdete se mnou", nakázal jim Snape.

Se svěšenými hlavami se tiše plahočili za Snapem (Malfoy mezitím odkráčel na ošetřovnu s nosem zdviženým až do nebes) Hermiona vypadala, že se každou chvíli rozpláče. Harrymu jí bylo líto: byla to koneckonců jeho vina, co se stalo, a nevěděl jak to napravit. Byli na poloviční cestě ke Snapeovu kabinetu, když potkali profesora Brumbála, v očividně velmi dobré náladě. Když je spatřil , přispěchal k nim . Harry si všiml že trochu zvážněl. "V pořádku Severusi, já už si ty uličníky odvedu", řekl vlídně. "Jak to může vědět?", šeptl překvapeně Ron Harrymu. Harry se na něj usmál: věděl, že Brumbál ví vždy o všem co se kde šustne. "Samozřejmě, že budou po zásluze potrestáni", nezapomněl dodat. Neznělo to jako by si dělal legraci. Snape se škodolibě usmíval. "Děkuji vám pane profesore ale nezapomeňte, že způsobili zranění jednomu z mých žáků, měl bych proto rozhodnout o trestu který by.. "nestačil však domluvit když se Harry hlasitě pleskl do čela. "Au!" "Co to k sakru vyvádíte Pottere?", obořil se na něj Snape. "Ta..jizva..podívejte!" Ron se otočil na Brumbála. "Co je s ní?", vyjel podrážděně Harry. "Ach Harry,ona je.....ZELENÁ!", vydechla Hermiona. "Co že je?" "Zelená,vážně!", dal Hermioně za pravdu Ron. Po chvilce jizva ovšem získala zpět svou původní barvu. Harry si myslel, že se všichni zbláznili. Je to přece absurdní! Z červené zelená, během momentu? Ne, tohle opravdu není možné, i když si už zvykl, že v kouzelnickém světě je možné ledacos. "Kde jsme to přestali...", snažil se Snape znovu převést řeč na původní téma, Brumbál ho ale neposlouchal. Upřeně hleděl na Harryho - v jeho pohledu bylo znát že si o něj dělá velkou starost. "Pojď se mnou Harry, a vy dva se jděte nasnídat do Síně. Beztak máte určitě hlad", spiklenecky na ně mrkl. Oba pochopili. "Děkujeme", vyhrkli oba svorně a šli do Síně. "S dovolením, Severusi děkuji za vaši laskavost." "Laskavost, pche.", ulevila si Hermiona. Slyšeli Snapeovi námitky, ale nevěnovali jim pozornost. Pak se Snape nejspíš otočil a vztekle zamířil do svého kabinetu. Ron s Hermionou se hlasitě rozesmáli: "Ten ho utřel,co?", smál se Ron."Jo, a to nás ani nevyloučili ze školy, já se tak bála!", rozesmála se konečně také vynervovaná Hermiona. Její výrok si u Rona vysloužil další výbuch smíchu. Když se konečně utišili, zeptala se Hermiona: "Ty..Rone?" "No?" "Nevíš...Dělám si starosti o Harryho, tohle se mu ještě nestalo, nebo ano?" "Myslím, že ne. Taky si o něj dělám starosti. Říkal,že ho ta jizva bolí. Nedokážu si vysvětlit proč..Dost možná, že je teď nablízku něco opravdu zlého" "Možná,"přisvědčila Hermiona a zahleděla se do dáli. "Myslím že...Ty-víš-kdo."

Přispěchal k nim Harry. "Tak co?", zeptala se ho Hermiona. "V pořádku, chtěl abych šel na ošetřovnu..no, ale víte,je tam Malfoy! S tím bych se teda vážně potkat nechtěl. Tak jsem řek, že to je v pořádku. Jestli to je Vold... promiňte, Vy-víte kdo, dokážu se o sebe postarat. Nebudu ho hledat, pokud on nechá na pokoji mně." "To sotva, jo a co Malfoy?" "Brumbál říkal, že to bude pro mne jen školní trest. Prý mi máte jen pomoct,", uchichtl se Harry. "Bezva!".A všichni tři se šli spokojeně najíst.