Harryho Dobrodružství

Zrcadlová místnost

Hermionu našel Harry příští den ráno ve společenské místnosti.Zbývalo pět minut do zahájení vyučování-Hermiona však tvrdě spala a nevypadalo to,že by se v nejbližší chvíli chtěla probudit.Ron také nebyl k nalezení-ale aspon on nechal na posteli vzkaz,že něco našel a půjde si to ověřit.Harryho sice nenapadlo,co by to něco mohlo být a proč je to tak důležité,nicméně tím se ted nezaobíral.Hermiona se probudila. “Coo..Kolik je Harry,prosím tě?Trochu jsem si zdřímla,“zívla Hermiona. „Trošku víc,“podotkl Harry. “Prošvihli jsme nejen snídani,ale za čtyři minuty začíná hodina přeměnování..Hermiono,pojd prosím tě!Ron už tam určitě je!“ pobízel ji Harry ke spěchu.Otevřeli se dveře od schodiště vedoucímu k ložnicím.Stál v nich vykulený a ospalý Neville Longbottom.“Zmeškáme vyučování..Dostanu domácí úkol navíc!“děsil se Neville.“Pojdte!“zaavelel Harry a společně prolezli otvorem v podobizně a dali se do běhu.Hermioně chyběly učebnice,nesla si jen knihu,kterou odmítla ve společenské místnosti nechat.Okamžitě si je však i s brašnou přičarovala.Chytla padající aktovku a zrychlila,poněvadž její dva kamarádi byli daleko před ní.Na hodinu však dorazili pozdě.“Omlouváme se,paní profesorko“vyhrkla Hermiona .Pospíšila si k Ronově lavici a usedla.Bylo jí trapně,že poprvé přišla pozdě.Harry ji následoval.“Proč jste přišli pozdě?“ozvala se od tabule přísná profesorka McGonagallová.

Nepočkala si na odpověd a pokračovala dál.“Za to mi napíšete domácí úkol o dvou svitcích pergamenu na téma,jak lze napravit škody způsobené přeměnováním mezi zvířecími druhy.Úkol mi přinesete do zítra.A vy,slečno Grangerová,jste mě velice zklamala.Strhávám Nebelvíru pět bodů a doufám,že se váš pozdní příchod nebude opakovat.“ Tím považovala debatu na téma pozdní příchod za ukončenou.

Zbytek hodiny strávil Harry kreslením si karikatur-nakreslil Snapea,McGonagallovou a Draca.Na ty dva měl vztek už předtím,na profesorku právě ted.A na sebe také-jak mohl zapomenout na školu..Jenže po včerejším dnu se tomu nemohl divit..Radši o tom moc nepřemýšlel.Hermiona si..četla pod lavicí a nedávala pozor,což právě u ní bylo krajně nezvyklé.“Slečno Grangerová?Byla jste vyvolána! Jak to že nedáváte pozor?Vidím,že jsem se ve vás velice zmýlila.Strhávám Nebelvíru dva body.“ Uzavřela profesorka McGonagallová

první hodinu.

„Co tě to napadlo?“zeptal se Hermiony Ron.“Nic.Harry,pojd,musím ti nutně něco ukázat.“ Harry si myslel:A nemohlo by to počkat? Jako by mu četla myšlenky,řekla:“Opravdu ne,nepočká to.Rone promin,ale musíme něco jít zjistit do knihovny.Tomu přeměnění dikobrazích spálených štětin fakt nerozumím.“ „Ty jo?“zeptal se Ron.“Copak ty můžeš něčemu nerozumět?Vždyt ty chápeš všechno!Hermiono,co přede mnou tajíš?“naštval se Ron.“Rone,tohle je mezi mnou a Harrym..A prosím nenaštvávej se,já to takhle udělat musím.Požádal mě o to..Podívejte!“zarazila se uprostřed nedopovězené věty.Proti nim samolibě kráčel Malfoy se svou partičkou.“No né,to máme štěstí…potkat zrovna tebe!Nemůžeš laskavě chodit jinudy?“ řekl ostře Ronald.“To teda nemůžu,a proč se tu producíruješ ty,Weasley?Nebo jste si konečně koupili pořádnej barák?Samo že né,takoví ubožáčci nemají na nic tak drahého peníze,já zapomněl..“klepl se Malfoy do čela.Ron nezadržitelně rudl. „Dávej si pozor na jazyk!“varoval Draca.“Nebo tě……“ „Co,ty malej zrzoune?Snad bys mi neublížil?“ provokoval dál Malfoy.Než ho Harry a Hermiona stačili zadržet,Ron se po Malfoyovi vrhl.“Tos neměl říkat!“sykl.Za chvíli se prali jak malí.Harry je zkoušel od sebe oddělit,Hermiona utekla,Crabe a Goyle stáli a přihlouple na všechno zírali,netušíc co dělat. „Jděte od sebe,no tak!“pomyslel si Harry.Jenže ti dva se rvali co mohli:Ron měl roztrženou půl hábitu a natržený ret,ze kterého mu tekla krev-Malfoyovi se pomalu začala tvořit pod okem fialová podlitina,jak mu dal Ron pěstí.Harry nemohl nic dělat-nepoužívali kouzla,nemohl tedy říct ukončující kouzlo-a oddělit ty dva se zdálo skoro nemožné.Přišel Hagrid-přivedla ho Hermiona.“Tak snad byste se neprali jak koně!“mírnil je usměvavý obr.Vzápětí je od sebe odtrhl.“A mažte si oba po svém,nebo to povím řediteli.“ Počkal,než Draco se svými přítelíčky odešel a usmál se na Rona.“Ale nandal jsi mu to dobře,to zas jo!Vono bylo docela zábavný vás pozorovat..Ale tuhle Hermiona mě požádala,abych vás oddělil“věnoval jí dobrácký úsměv.“Tak,ale ted pojd na ošetřovnu.“odvedl Rona.Hermiona s Harrym osaměli.“Harry..neměli se prát.Mohli jsme přijít o další body,a to bych opravdu nerada.Chtěla jsem ti ukázat..kouzelné místo.“ „Hermi,tohle je taky kouzelné místo!“ „To ano..ale je tu jedna místnost..pojd,rychle!“

Hermiona ho dovedla k obrazu s loukou.Had tam nebyl,místo toho na jeho místě byla hádanka:“Řekni to,co nejdražší chráníš,ale nikdy neuchráníš.“ „Zkoušela jsem život,ale to to heslo není.“vysvětlila rychle Hermiona.“Musíme se dostat dovnitř,řekni to,Harry!“ Obraz se otevřel.Vstoupili dovnitř.“Jak je to možné..neřekli jsme heslo!“ „Ale ano.Harry bylo heslo,chápeš?“ „A proč jsi mě tedy pobízela,abych to řekl,když si to stejně udělala sama?“ „To byl trik.Ty jsi to říct nemohl-na tebe se totiž ta hádanka nevztahuje,protože ty sám sae uchráníš.Bylo to docela jednoduché.A ted se rozhlédni.Lumos.“ Místností zavládlo šero,slabé světlo osvětlovalo dvacet zrcadel vedle postavených vedle sebe do půlkruhu.“Co má tohle znamenat?“zeptal se Harry.“Máme tak akorát konec přestávky,a ty mi tu ukážeš nějaká hloupá zrcadla!“ „Ne.Tady čas neplyne.Můžeš tu vidět ledacos,z budoucnosti,přítomnosti i minulosti.Jsou tu kouzelná zrcadla,která dokážou ukázat jen to,co si přeješ.A další,co ukáží tvůj největší strach.Ale pak je tu jedno,které je přikryté..Je tam na látce nápis,že kdo ho odkryje,toho zabije zlé kouzlo..A já se bojím,“řekla tiše Hermiona. „Ale já ne.Jdu nejdřív tam.“ „Jak si přeješ.Jdu ale s tebou.Naučila jsem se kouzlo,které chrání přítele-ale pouze jednoho.Proto sem nemohl jít i Ron.Myslím,že to zrcadlo chce vidět nejvíc tebe.A ty se nebojíš.“

Postoupili do další místnosti,ve které byla tma.Harry šel první-jakmile vstoupil,zazářilo kolem něj bílé,jasné světlo.“Světlo patrona dobrých kouzel.Četla jsem o něm v Dějinách Bradavické školy-v prvním vydání.Jsou tam i věci,které v ostatních vydáních nejsou,protože bylo zakázáno říkat ty největší tajemství školy.“ Světlo se rozzářilo i okolo Hermiony.Harry spatřil velmi vysoké zrcadle,na kterém byla bílá rouška-a na ní velkým písmem napsáno:“Vítej,Harry“. „Předtím tam bylo něco jiného!“vykřikla překvapená Hermiona.Rouška ze zrcadla sama spadla.Harry viděl zpočátku jen sebe a Hermionu-potom se ale začala místnost v zrcadle rozoostřovat.V zrcadle ted byl velký,padající vodopád.Padal dolů,slyšeli i hukot vody.Potom bylo chvíli naprosté ticho,které přerušil drsný,silný hlas.“Ta navíc at si poodstoupí.“ „Udělej to Hermiono,“požádal ji Harry.Odešla z místnosti.

Najednou se v zrcadle začaly objevovat různé věci-byla tam Lily jak utíká nějakým lesem,ale co říká Harry neslyšel.Potom tam byla profesorka Trelawneyová(„Co ta tam má co dělat?“ řekl Harry),pak nějaká ruka(„Áa.zase Červíček!“),Draco a potom nic.Ale..počkat.Něco tam opravdu bylo..Bylo to rudé,zlé oko.“ZZZabijuuuuu..Je nebo tebe…Konečně…….“kmital hadí hlas.Pak byla vidět spousta krve a.. „Né,Cho ne!“křikl zoufale Harry.“Tak jsem pojd,no pojd..pojd si pro ni!“lákal ho hadí hlas.Ale v Harrym se ozval silnější hlas:“Nedělej to!Nesmíš!“ „Ne,Harry,ty to neuděláš,vím to!“slyšel..Hermionu,ačkoli tam vůbec nebyla.“Je to jen přelud!“ „Tak ty nejdeš?Tak tě sem vtáhnu!“zasyčel hadí hlas.Harry cítil,jak se přibližuje k zrcadlu jako zhypnotizovaný-ačkoli se chtěl vrátit zpět,nemohl.“Ne!!!!!!!!!!!!!“přetla syčící hlas svým Hermiona.Harry nechápal,co se děje-ale instinktivně se dal na útěk.Ale ouha!Dveře od místnosti se proměnily v zlatou bránu,kolem které se rozhořely plameny.Brána byla otevřená,ale plameny ohně plály čím dál výš.“Ted nebo nikdy!“řekl si Harry.Prudce se rozeběhl a skočil.Proskočil.Místnost za ním se propadla do temna.V druhé místnosti seděla Hermiona s hlavou na kolenou.Plakala.“Pojd,Hermiono,musíme odejít!“ „Harry..bála jsem se že je po tobě..Cítila jsem že se tam něco děje,pokoušela jsem se dveře otevřít,ale byly zamčené..nešlo to otevřít žádnou formulí!“ „Půjdeme.Myslím,že tady nemáme již co dělat.“ Vyšli ven z celé místnosti zpět na chodbu.Obraz louky zčernal a zmizel.“Nechápu co se stalo?“promluvila Hermiona první. „Já taky ne.Pojd,jdeme odtud.Když přidáme do kroku,měli bychom stihnout formule.Ale předtím chci vidět Rona.Pojd-směr ošetřovna!“

Ron byl již v pořádku.Zbytek dne plynul klidně a příjemně.Harry s Hermionou si nechali své dobrodružství pro sebe.Věděli,že by jim stejně nikdo nevěřil-všichni si totiž určitě myslí,že Harry je duševně nevyrovnaný….