Minulost ve snech
Bylo to už deset let. Deset let od doby, kdy jedna žena vypískla, když našla dítě přede dveřmi. Deset let od doby, kdy se jedna rodina rozhodla, že prázdý pokoj v jejich domě už nebude prázdý. Deset let, za které se Tereza změnila k nepoznání. Malé jednoroční dítě se změnilo v jedenáctiletou dívku. Tereza už nebyla malá, měla krátké černé vlasy a pod lehce fialovými brýlemi bledě modré oči. Její sestra Alice byla hezčí a dávala jí to najevo kdykoli, kdy mohla. Měla dlouhé rovné černé vlasy a hnědé oči. Byla asi tak průměrné postavy a byla štíhlá, jako proutek. Zato Tereza tak pěkně nevypadala. A už vůbec vedle Alice a jejích dvou kamarádek, které byly také takové. Tereza si často hrála s Blackem, svým černým vlkem, o kterém si myslela že je pes. Black byl černý, na zádech měl dva pruhy a okolo každé nohy šedivý kruh. Také na hlavě měl šedou skvrnu, která se spojovala s tou rezavo-rudou, kterou měl na čenichu a na břiše. Měl také rudé oči, které zle hleděly na každého, kdo by chtěl Tereze ublížit. Tereza ho měla nejradši ze všech zvířat v domě. Vlastně Black a Percy, perská kočka, která patřila Alici, byli jediná zvířata v domě, pokud Tereza nepočítala rybičky v obyváku. V rodinném domě, kde Tereza bydlela bylo několik pokojů, ale Tereze musel patřit zrovna ten vedle Alice. Ta si pořád pouštěla na své hi-fi muziku tak nahlas, jak jen to šlo. Tereza s ní občas hrála hudební válku, i když jako “hraní si“ to moc nevypadalo. Tereza sice hi-fi věž neměla, zato ale měla počítač. Na internetu byla skoro každý den, a celý pokoj si vylepila plakáty psů a vlků, a pokud neměla plakát toho, kterého psa nebo vlka, tak si jej nakreslila. Všue po podlaze byly také fotografie Blacka. Black, jak honí Percyho, Black, jak honí Alici, Black jak honí Percyho a Alici a Black, jak sedí věrně vedle Terezy. Terezin stůl byl plný kreseb různých stvoření. O těch stvořeních se Tereze zdálo. O chundelatém hnědém psu, který bojoval s něčím, co vypadalo jako růžovo-bílý korál s očičky a tlamičkou, se Tereze zdálo minulé úterý. Minulý měsíc se jí zas zdálo o černém vlku, který chrlil oheň na myš, která měla hnědý kožíšek a hrabala na plameny písek. Několikrát se jí zdálo, že prší a nad ní se sklání pes a vlk z jejích snů. Všechny sny si Tereza kreslila a přemýšlela, jestli takové stoření, jako korál, co má očička a tlamičku existuje. V Sobotu se Tereze podařilo nakreslit opravdu živě ohnivého ptáka a modrého psa z jejího včerejšího snu.
„Té-ré-zóó! Hej, Terezo, Black ti utek, podhrabal plot a vyběh za liškou, chtěla sem ho zastavit, ale nešlo to.“ oznámila Tereze Alice, ale Tereza věděla, že Alice spíš Blacka odehnala, než ho lákala, aby se vrátil. Vyběhla z domu a rozhlížela se. Díra jí napověděla, kam má jít.  Blacka sem tam zahlédla ale zase jí zmizel. Vyběhla za ním, ale v letním vedru se brzy musela zastavit, spocená, jak lední medvěd na sahaře. Najednou zahlédla Blacka. Okamžitě se jí ale ztrati za nejbližším stromem. Tereza za nim vyběhla. Jako by prošla nějakou neviditelnou bránou, asi tak to teď Tereze připadalo. Byla jinde. Black utekl do lesa, kde byly jehličnaté stromy, ale tady byly listnaté. Tereza se ohlédla. Za ní nebylo ani stopy po jehličnatých stromech. Najednou nad ní prolétl motýl. Ale tenhle měl snad půl metru.Tereza si to náhle uvědomila. Ten motýl bojoval s vosou asi tak stejné velikosti v jejím Snu z minulého úterý! To ale molo znamenat, že buď usla, nebo ty sny byly skutečnost! Rozhodně nebyla doma. „Vítej v Novém světě, Hiro Patymone“ ozvalo se za ní.
|
