|
Příběh země Jirsu |
|
Úvod Kdysi dávno někde v daleké Asii v zemi jménem Jirsu vládl moudrý král Raska. Ve své zemi udržoval stálý mír. Vždy se snažil najít nějaké východisko, aby se vyhnul válce, i když se to vždy nedařilo, životu jeho lidí to nikdy neublížilo. Měl také skvělého rádce Jadu, který byl jeho mágem. Žil už stodvacet let a tak znal mnohé a vždy dobře poradil. Jeho nejlepším přítelem byl Drago, drak nezměrné síly, který mu už mnohokrát pomohl, kolikrát i zachránil život. Králův nejlepší špeh byl Lika, nenápadný netopýr. Byl malý, ale velmi odvážný, ve svém malém těle skrýval i sílu, kterou by nikdo vůbec nečekal. Armádám velel Kisa, Raskův nejsilnější samuraj. Vlastnil krásného bílého hřebce, kterého dostal darem od krále Mirbucha, za záchranu jeho dcery. Sám Raska měl krásnou dceru Lakitu. Již mnoho nápadníků se ucházelo o její ruku, ona však dala své srdce jedinému-ninjovi Yamattovi, kterému neřekli jinak než Spider. Sloužil Raskovi věrně, měl jeho veškerou důvěru a slib, že Lakitu dostane za manželku.
Jednou, když zrovna král projížděl svou zemí, zašel do krásného lesa obdivovat přírodu. Byl sám, nikdo ho nechránil, nikdo ho nevaroval…
Raska byl zabit. Celý národ pro něj pět dní a pět nocí truchlil ...
Kisův kůň potichu zařehtal a mírně potřásl hlavou. Nejraději by pobíhal po louce a né stát připoutaný u stromu, je to přece jen kůň a tak nemohl pochopit co se děje. Vzdal šanci na osvobození a začal se rozhlížet okolo. Stál na hřbitově. Hřbitovy z této doby byly velmi krásné. Kolem cestiček rostly keře všech teplých barev na které si člověk vzpomněl, u hrobů plápolaly plamínky svíček a okraje hřbitova lemovaly košaté stromy. Hřebec znovu potřásl hlavou. Ucítil přítomnost svého pána. Měl pravdu. Z místního kláštera zrovna vycházel Kisa doprovázející mnicha. Bělouš doufal, že už si ho jeho pán odvede, ale bohužel ještě ne. Kisa měl ve tváři zármutek, svůj obvyklí samurajský postroj vyměnil za smuteční hábit a vše nasvědčovalo tomu, že někdo zemřel. Kisa a mnich pomalu přecházeli přes hřbitov, až došli na jeho druhý konec. Poblíž jednoho z nových hrobů stál i Spider s Lakitou která mu plakala na rameni. Spider-Yamatto si nechal svůj ninjovský oblek, ale kápi měl sundanou. Chytil Lakitu kolem ramen a snažil se ji uklidnit, jenže ona plakala stále dál. V hrobě už navždy ležel její zesnulí otec Raska. Byl velikým králem, všichni ho měli rádi. Jeho národ nesl jeho ztrátu také velmi těžce, pět dní a nocí truchlil. Lakita konečně dokázala zadržet slzy a rozhlédla se kolem sebe. Opírala se o Spidera, který ji jemně držel, na druhé straně vedle ní stál Kisa a mnich, který něco tiše zamumlal a poté odešel. Výraz ve Spiderově i Kisově obličeji ukazoval, že ani jim tento hrob není lhostejný. Dlouhou dobu tam jen tak stáli, na někoho čekali. Z nenadání se zvedl jemný větřík a Kisa se pomalu rozhlédl. Věděl co přijde. Lakita se pomalu postavila na vlastní nohy a rozhlížela se. Vedle jednoho ze stromů se z nenadání objevila hustá, šedá mlha, která se zformovala do obrysu malé postavy. Následoval záblesk bílého světla a na místě, kde ležela mlha, stál shrbený stařík-Jada. Pomalu se rozkoukal a poté vyšel vpřed. Lakita se k němu rozeběhla. Jada ji starostlivě objal, dlouho se spolu neviděli. Lakita začala znova plakat. Všichni stáli kolem hrobu jejího otce a mlčky se na něj dívali.
Nic už nebude jako dřív, už to nic nevrátí ... |