|
Čas vejce končí |
|
Čas vejce končí Na louce pod košatým stromem leželi jogín a bezdomovec.Oba znavení, jeden meditací a druhý žebráním o pár drobných na panáka, slastně podřimovali v teplém letním odpoledni. Slunce jim ze své výšky posílalo tuny zářivé pohody a oni je vděčně přijímali, stejně jako všechna příroda kolem. Jogín se náhle zavrtěl. V mlhách polospánku se mu v mysli zjevil jakýsi obraz. Hned zmizel, ale vzápětí se objevil znovu. Byl dost nejasný... Jogín se převalil na záda a zaujal pozici šavásána. Soustředil se... a bylo to tu. Neodbytný, vtíravý pocit stále se opakujícího děje... "Cosi se klube," řekl jogín, když se mu ten pocit podařilo pojmenovat. "Hmm..., " zamumlal bezdomovec. "Co jsi to říkal?" "Cosi se klube," opakoval jogín. "Meleš nesmysly." V tu chvíli praskla skořápka a z vejce zvaného Země se vylíhl nadtvor z čeledi dlouhověkých. Z jeho vajíčka zbyla jen ubohá hrstka rozptylujícího se popela, následující odmrštěnou atmosféru. Právě zrozený skorobůh se rozhlédl - a pak se vydal vlastní cestou.
leden 1999 |