Diablo 2 (z deníku Nekromanacera Craftera)

Díl První

Dnes, po skolení Diabla, jsem se rozhodl věnovat nějaký ten deník, aby lidé věděli, co se vlastně stalo ...

Jednoho dne do naší malé osady (jako obvykle) přišel Vůdce... Byl to silný můž který mělna čele mnoho vrásek a na obnaženém těle také jizvy... Jeho jméno bylo Shlonglor... Tento muž byl náčelníkem nejen proto že uměl vyvolat nejlepší kostry , kostěné mágy a všechny druhygolemů ale hlavně díky tomu že se v bitvě u Lut Gholeinu vyznamenal hrdinskými skutky... Usedl na svoje kostěné křeslo (které bylo ve všech vesnicích Nekromantů..) a řekl...,, Moji druhové... Zlo se vrátilo... Musíme se mu postavit... Vyberem teď 50 z vás kteří se vydají zkrotit zlo...." Já jsem byl mezi nimi... Proto i když nerad jsem odešel z vesnice...Na cestě mě ještě doprovázelo pár přátel kteří byli také vybraní... Ale později i ti odešli..Měl jsem strach bez mých oblíbených kostřiček... Chtěl jsem najít někoho kdo by mohl posloužit jako obětní beránek...

Vůdce všem z nás dal takové divné knížky... Já jsem ji zatím neotevřel... Ale měl jsem to v plánu. Když jsem došel na velkou louku na které byl pařez mohl jsem se usadit a prohlédnout její obsah... Na louce jsem se usadil proto že kdyby se někdo blížil spozoruju ho už z dálky... Když jsem knihu otevřel zaujaly mě překrásné kresby... Byl u nich text (jak už to bývá...) a různé šipky , klikyháky a jíné věci... Ta kniha byla takovou příručkou která mi později nejednou zachránila život... V knize jsem se mimojiné dočetl jak vytvořit Golema... Zatím jsem chtěl skusit jen hliněného... Ten byl nejsnažší... Zavřel jsem knihu a párkrát jsem se pokusil vyvolat golema... Zatím se mi to nepodařilo... Ale moc mi to nevadilo... Šel jsem dál... Zatím mě vedla cesta ale to se brzo mělo změnit...

Narazil jsem totiž na les... Už dávno se v vesnicích (převážně v hospodách) povídalo jak jsou lesy zrádné... Ale já neměl na vybranou... Kdybych věděl jak mi to pomůže tak bych tam spíše vběhl než takhle se strachem , pomaličku a s očima na šťopkách vešel... Po prvních stromech se ukázalo že zlo tu už bylo... Začali mě odevšad děsit zvuky... Když jsem byl v lese asi čtvrt hodiny vyběhl na mě první pekelný přisluhovač... Sice to byl jen slabý Zombie ale i tak mě vystrašil až k smrti... Zabil jsem ho... Nebylo to ani tak těžké... Ale ani tak lehké... Jediné co mě na tomhle potěšilo bylo to že jsem z něj udělal Kostru... Kostřičky jsou výtvory Nekromanů... Je to spíše směsice kostí... Ale mě to zatím stačilo... Hned jsme na cestu byli dva... No a já jsem měl víc možností na trénink ve vyvolávání golema... Nejdřív se to vůbec nedařilo... Ale potom se to zlepšovalo... Mezitím jsem zabil dalších pár příšer a udělal další dvě kostry... To víte tehdy jsem nemohl udělat jich víc... Je to hrozně obtížné na psichyku... Po několika hodinách jsme se dostali z lesa... Byl jsem z toho štastný... Ale ještě víc mě potěšil nález jistého druhu brnění které mi jako zázrakem pasovalo... Bylo tu zřejmě po nějakém dobrodruhovi který toho tolik nevydržel... No... Měl jsem si tehdy víc prohlédnout to brnění... Měl jsem totiž neuvěřitelné štěstí... Bylo to magické brnění... A ne ledajaké... Bylo velmi dobré... No ale abych tolik popisoval jedno brnění... Když už byl les za námi a před námi vesnice nebo spíš malé město v Západním království...

Uslyšeli jsme nějaké skřeky... Tehdy jsem měl vědět kdo to byl a měl jsem jít za tím skřekem... Ale teď na to vzpomínám se smíchem... Já jsem tehdy udělal tohle - šel jsem skusit vyvolat hliněného golema což mi zabralo asi pět minut a potom jsem začal teprve hledat po tom kdo vydává takovéhle skřeky... No kdybych měl těch pět minut vrátit udělal bych to... Protože ten komu patřil ten skřek byl jeden čertík... A za ním byla celá tlupa dalších... A měli tam i šamana... Myslel jsem že ty zvěsti o těchto tvorech jsou jen výmysly opilců... Ale nebyly... Ti skřetové se chystali na útok... Ale ne na mě a na moji skupinku...

Ale na dva Barbary... Barbaři byli v momentě překvapení... Nestačili ani odběhnout pryč... I já jsem nevěděl co udělat... Ale kostřičky věděly... Rozběhly se na nepřátele a začali do nich mlátit... Čertíci z nich byli trochu zmatení... Ale měli tam šamana... Ten byl v pohodě... Jeden z barbarů se vzpamatoval a vyskočil z kruhu nepřátel... Ten druhý tam zůstal... Taky na něj šaman vyslal svůj útok... Útok ani ne ale spíš ohnivou kouli... Barbar který zůstal v kruhu nepřátel Byl silně popálen... A na toto zranění potom i umřel... Druhý barbar se s hněvem pustil do čertíků... Já jsem se také překonal... Použil jsem kouzlo vyvolání golema a to se mě (poprvé) povedlo... Golem je jeden z nejsilnějších postav kterým vládnou Nekromani... Moje skupina s Golemem a Barbarem rychle vyřadila skupinu Čertíků... Když byli všichni čertíci zabiti barbar vzal svého společníka na záda a někam odběhl... Já jsem se vydal do města kam jsem mířil... V městě jsem se nejdřív stavil doplnit zásoby... Zašel jsem k zdejší kouzelnici... Tu trochu udivil můj průvod... Ale pak (když zavřela pusu) mě i moje pomocníky ozdavila... Tato kouzelnice - Akara se mě zeptala... ,, Ty jsi Nekromant???" ,, Ano" odpověděl jsem... ,, Mohl bys pro mě něco udělat???" Zeptala se... ,, Snad ano" Odpověděl jsem.A letmý úsměv potvrdil mé dobré úmysly... Ona mi řekla ,,Tady podívej to je svitek který přinesla jedna Rošťačka z jistého místa... Je to o někom kdo přežil zlou dobu a snad ještě žije..." Řekla a dala mi svitek... Já jsem si přečetl... bylo v něm...

Bohužel, byl jsem jediným člověkem, který věděl o kameni duše pohřbeném pod dávným klášterem. Jako poslední potomek Horadrim jsem já samojediný znal pravdu o tom co vězní ten krvavý kámen. Snad kdybych byl jim všem o tom řekl, naše malá pokojná vesnice by byla bývala ušetřena. Snad by se nikdy nebyl rozvinul ten strašlivý řetězec událostí...

Po pravdě, domnívám se, že to byl arcibiskup Lazarus, který se první stal kořistí žhnoucí moci Kamene duše. Vyslali ho z Karastu jako zástupce Zakamurovy církve. Zahaleného Světlem ho nikdo nepodezdříval ze zrady, jaké se ukázal být schopen. Zřejmě to byl on, kdo objevil krvavý kámen v labyrintu pod klášterem... a rozbil ho.

Ať už to bylo šílenství nebo nějaké zákeřné nutkání, jež ho popohánělo, Lazarus na nás vypustil nevyslovitelnou hrůzu. Diablo, Pán Děsu, kterého uvěznili v Kameni duše moji předkové, byl opět vypuštěn na svět. Diablo nějak použil své pekelné síly k přeměně zatuchlého labyrintu v bránu vedoucí přímo do zejícího chřtánu samotného Pekla. Jeho vražední služebníci se v něm usídlili a čekali na každého, kdo by byl dost pošetilý, aby zkoumal temné hlubiny labiryntu. Sám náš vznešený vládce, král Leoric, upadl pod Diablův vliv a zřítil se do hlubin šílenství a strachu. Zatímco náš zešílevší král svíral zemi železnou pěstí, jeho jediného syna, prince Albrechta, Lazarus unesl a odvezl do pobořeného kláštera. Pozorovali jsme, jak temné věci z podzemí začínají vnikat do naší vesnice a terorizují každého, kdo se rozhodl zůstat. Tehdy nastaly temné dny pro nás všechny...

... Když jsem svitek přečetl (tohle není vše... ale zbytek je přespříliš drastický...) přejel mě mráz... ˘Tak takhle to bylo..." Akara mi řekla ,, Najdi Deckarda a také prosím znič doupě zla... Víc ti řekne Talia... Najdeš ji v hostinci..." Já jsem ji poslech... Zeptal jsem se ještě na směr a šel jsem do hostince... Hostinec u Bílého Potěšení... Tak se jmenoval... Když jsem se blížil k němu, byl už slišet hlasitý ruch... Věděl jsem že kostry do hostince nesmí a tak jsem je nechal venku a vešel dovnitř... Starý, známý pach mě ovanul...

To be continued ...

Najde Crafter Deckarda ... co se stalo s Barbarem ... Co to brnění vlastně umí ... A spoustu dalšího ...

Příště ...