Fantasy

* Úvod aneb jak to všechno začalo *

    Kdysi dávno, kdy se pochodně nepoužívaly jen v nákladných filmech, žil jeden (1) relativně mladý čaroděj. Byl to čaroděj II. třídy (do další už nepostoupil). Jmenoval se Rodfrie. Na svůj věk 263 let vypadal poměrně zkušeně a díky plnovousu, který nosil (přerušovaně) už od 15ti let, i staře.

    Ostatně způsobil si to sám tím, že když se mu dostala do rukou první kouzelnická kniha, začal si zkoušet na trhu před zrcadlem zaklínadlo ze strany 7, druhého sloupce a devátého odstavce. Asi měl přirozené vlohy pro magii, protože se mu povedlo hned napoprvé. Číst v té době samozřejmě uměl, ale výslovnost byla obtížná. Jakmile si všiml, co se stalo, snažil se najít čaroděje, od kterého si knihu vypůjčil (se slovy "Naval dědku" a paličkou na maso, kterou měl, aby mohl bez obav utéci). Skutečně se mu to po chvíli (asi 3h) podařilo. Když dorazil, měl už za sebou totiž 10 kilometrů, jež chtěl mít původně jako náskok. Čaroděj (okradený) se právě probouzel s velkou boulí na týlu. Jelikož měl ještě roubík a svázané ruce, mohl mu Rodfrie všechno bez obav vylíčit. Geshran (tak se ten okradený čaroděj jmenoval) se zasmál a málem se zadusil roubíkem. Rodfrieovy vousy se totiž nedaly oholit. Geshran si pomyslel, že to mladíkovi stačí a dokonce (nebudu přece psát dozačátku) ho vzal na prosbu i do učení (Rodfrie trochu propadal velikášství a zdálo se mu skvělé, že by někomu mohl něco povedeného provést, kdyby se to kouzlení mohl naučit nazpaměť).

    Nejdříve se musel naučit runy. Následovala magická znamení a další nezbytnosti. Ve dvaceti letech si sám zvládl prodloužit život na konečných 589 let. Další kouzla následovala v těsném sledu a vymazávala mu z paměti starší, nejnovější si už nedokázal zapamatovat, proto se musel specializovat na určitou oblast. Jako hlavní obor si vybral zaklínání (neboť to byl jediný obor, který se vyučoval na Královské univerzitě magické). Příjmací testy složil na výbornou (složil z nich výbornou šipku) a komise ocenila, že jako jediný pochopil význam fráze "složit testy" (mimochodem i díky Geshranovi, který na univerzitě učil (je vidět, že tam byly samé kapacity) a tím pádem věděl, co je potřeba znát).

    Po pěti letech ukončil jako nejlepší čaroděj (ostatní byli kouzelníci) druhou třídu, protože už ho nebavilo věčně propadávat a zjišťovat přitom, že při přijímání se už jenom pokládají otázky (většinou na katedru) a zájemci mají odpovídat obratem (což zvládne i ten co to nepochopí, neboť je jednodušší vyjít normálně, než vycouvat). Samozřejmě, že z jeho odchodu z univerzity byl Geshran otráven jak indiánský šíp. Jenže dělat nic nemohl, poněvadž sám absolvoval jen jeden a půl třídy (to znamená, že příkladem vůbec nebyl) a převážná většina toho, co uměl, byla z vypůjčených knih (jež pro jistotu nevracel). To ale odbíhám od tématu (já = autor).

    Po úvodu by asi měla následovat další kapitola, a tak jenom dodám pár (ne 2!) informací. Jako odborník (podvodník) byl Geshran docela žádán a většinou odjížděl sám. Rodfrie měl zatím trénovat v jejich jeskyni kouzla a zaklínadla. Na svoje vousy odeklínadlo nehledal, jelikož se mu zatím líbilo vypadat starší. Jednou také zkoušel přenosy v čase. Když zjistil, že sám se přenést nemůže, snažil se přenášet lehčí předměty. Jakmile přemístil několik věcí z pracovny, přestalo ho to bavit a začal tedy transportovat objekty z ostatních časoprostorů. Přenášel je náhodně z různých dob, ale vždy na svůj (prozatím) stůl. Do rukou se mu tedy dostala pazourková sekyra, římská přilbice a dokonce i pás cudnosti. Vše vracel právoplatným majitelům (zase kouzlem) kvůli varování, kterého se mu dostalo od Geshrana, který měl ze svého období laškování s časem nespočetně zkušeností (například ho jednou navštívil velevážený mág z minulosti, jehož stůl si Geshran přivlastnil). Protože i tohle bylo docela nudné, začal si na krátkou dobu půjčovat věci z budoucnosti. Získal krabici asi loket vysokou a dvě stopy plus tři palce širokou. Všiml si, že se uvnitř něco hýbe. Chvílemi to byli lidé, jenomže velmi malí. Pomyslil si, že v budoucnu budou trpaslíci asi ještě menší a pokusil se je vysvobodit z toho vězení (podle něj). Usuzoval tak proto, že řvali zděšením (on neznal film Noční můra z Elm street) a myslel, že jsou mučeni (to bylo podle něj barbarské). Rozbil tedy sklo a lekl se jaký se ozval zvuk (bylo to samozřejmě tím, že to byl starší televizor a ve výduti obrazovky byl odčerpán vzduch, ale to on netušil). Poslal tedy předmět urychleně zpátky. (těm, kteří hledají ve všem chybu mohu sdělit, že nic není nemožné a taková věc jako to, že v té době nebyly vysílače a vůbec nic nemohlo být zapojeno do el. sítě, se mohla díky kouzlům poněkud změnit) K prozkoumání si přičaroval ještě jeden předmět - byl velký asi jako hruška a stejně tak tvarovaný, lišil se však od ní tím, že měl černozelenou barvu. I jeho povrch byl členitější a chladnější a z horní (alespoň si to myslel) části vyčnívalo do strany něco, co vypadalo, že se za to tahá. Nechtěl za to tahat, to ne. Ale ta věc zřejmě zajímala jinak přátelské vosy, které s nimi v jeskyni bydleli. No, a Rodfrieho nenapadlo nic lepšího, než se s tím po nich ohnat, přičemž předmět držel za tu "tahací" část. Oháněl se vydatně, a není proto divu, že mu ona část v ruce zůstala, zatímco zbytek vylétl ven. Těch pár protivných vos letělo za ním. Řekl si, že tu podivnou, zelenavou věc možná vrátí někdy jindy. K tomu už ale nedošlo, protože se zvenku ozvala třaskavá rána, kterou evidentně způsobila ta věc (jestli Vám to ještě nedošlo, byl to ruční granát). Nezapomenu se zmínit ani o tom, co dělal Geshran na své výpravě v době, kdy Rodfrie prováděl pitominky v časoprostoru.

    Ze začátku se Geshran nudil (?). Když však zahlédl poprvé Malou létací odpornost (viz Dodatek: Malá létací odpornost) mohla to být i jeho smrt (byl citlivý na cokoliv, co bylo byť jen trochu směšné (viz roubík) a málem vlastním smíchem ohrozil svůj život, protože kvůli němu nemohl dýchat). Původně si ji představoval jako hnusné vraždící monstrum, ale skutečnost předčila všechna jeho očekávání. Byla sice malá, avšak to z ní nedělalo neškodnou (i když neškodná doopravdy byla). Později se mu dostalo vysvětlení proč se jí chtějí zbavit. Jenom kvůli tomu, že byla tak odporná a jejich království tudíž bylo navštěvováno výrazně méně. Také zjistil, že kdyby se někdo do této obludy náhodou zamiloval, stala by se z ní díky kletbě mnohem větší obluda, která by navíc byla velmi destruktivní. Proto udělal tu nejlepší věc, co uměl. Proměnil obludu do podoby kamene její velikosti a nechal zedníky, aby ji zazdili do hradní zdi. Jelikož ale nebyl zrovna nejlepší čaroděj, museli zadělat i konec obludina ocasu, který zůstal neproměněn. A aby toho nebylo dost, vypotřeboval skoro všechnu svoji magenergii. Po cestě zpět, bohatší o 50 zlatých, byl zastižen tlupou místních lapků v Lese Dryád. Zmohl se jen na slabé přemisťovací kouzlo. Ale bohužel pro něj lapkům nevadilo, že je sám k sobě o pět yardů přiblížil, a na jeho ochranné kouzlo měli protikouzlo (od čaroděje jménem Rodfrie, který rád v rámci svého soukromého pokusu postavit se na vlastní nohy pomáhal chudým a ještě raději bohatým; mělo jim pomoci, kdyby je ohrožoval nějaký zlý čaroděj).

    To protikouzlo mělo jeden malý vedlejší účinek. Rodfrie ho tam raději přidal pro případ, že by se dostalo do nesprávných rukou (nebo pařátů). Byl docela zajímavý - sice zbavilo oběť obranného kouzla, jenže ihned ji transportovalo o míli dál od místa, kde bylo použito.

    Shodou okolností byla o míli dál taková malá propast (hloubka: 174,5 m). Dalo by se říci, že Geshran měl štěstí v neštěstí (těch náhod je doopravdy hodně). Jeho osel padal o dost pomaleji, a tak dopadl mnohem dříve. Spadl na něco růžovobílého s modrými fleky, to něco křuplo a on zařval bolestí. Vedle Geshrana se právě zřítil jeho osel do poněkud hlubší vody, což zrovna čarodějovi nebylo dopřáno.

    Zrovinka když se Geshran začal zvědavě rozhlížet, jak by se nejsnadněji dostal z propasti ven, musel znovu procítěně zařvat, protože byl ze spodu nečím napíchnut rovnou do nyní bolavé zadní části těla. Bylo to zelené, a když kvůli tomu Geshran spadl dolů na zem, zjistil, že to první něco je dračí vejce a vydedukoval z toho, že to, co ho bodlo, je malý roh dráčete, pomocí kterého se snaží dostat ven (a on mu v to nejspíše napomohl). Geshran z toho moc velkou radost neměl (dokonce ani malou). Zatímco bylo slyšet, jak dráček dojídá vnitřní obal vejce a dostává se ven, Geshran se usilovně snažil vzpomenout si na co nejvíce informací o dracích. Podle jeho názoru se klidně mohlo stát, že by ho drak považoval za jednoho z rodičů (z toho vyplývá, že draky příliš neznal). A z doslechu také věděl, jak se draci rádi povalují ve vzácných věcech (na tom možná něco pravdy je). Proto příliš nestál o to, mít nějakého draka (nebo dráčka) na starost.

    Avšak věci se vyvinuly úplně jinak. Jakmile se drak vyprostil z vejce, přezkoumal skořápku a vrhl se k částečně stojaté vodě, zakalené díky oslovu snažení dostat se z ní ven. Ihned jak se tam dostal, začal hltavě pít a vypadalo to, že okolí si nevšímá. Když vodu téměř všechnu vypil, hlasitě si říhl a začal se konečně rozhlížet. Vvpadalo to, jako by si nejdříve prohlédl Geshrana, potom osla a krajinu, načež ve vzduchu nad sebou upekl svým dechem tři okounějíci supy (několik dalších jen přismahl), které se jal, jakmile dopadli na zem, sežrat. Geshran to uznale komentoval větou, že postarat se o sebe asi umí. Srogaw (tak si bude ten drak v budoucnu říkat) se na něj udiveně podíval a užasle konstatoval fatální věc: "Ty mluvíš?!"

    "Ty nemáš umět mluvit, vždyť jsem to četl! A TY se MĚ ptáš jestli mluvím" odvětil mu ještě užasleji Geshran.

    "Já mluvit umím, ale ty bys neměl." řekl už normálně Srogaw.

    "Jak to můžeš vědět?" zeptal se čaroděj.

    "Měl jsem to napsané ve skořápce, klidně se přesvědč." nabídl velkoryse.

    Geshran zkusil na vejci najít nějaké znaky a za chvíli zjistil, že skořápka je opravdu popsaná nějakými pro něj nesrozumitelnými znaky (to byly ty fleky, respektive flek byl souvislý text).

    "Mohl bys mi říct, co je tam napsáno?" zeptal se Geshran.

    "Nejdřív to zkus otočit a obrátit" poradil mu drak.

    Za chvíli zjistil čaroděj, že to je normální písmo, psané sice zvenku, ale čitelné jen zevnitř a doprovázené obrázky. Přes poloprůhlenou skořápku ho dokázal číst i on. O lidech tam stálo: »Používají zvířecí kožešiny jako oděv, házejí dřevěné tyče s kameny na konci a zvěř zabíjejí nedračími způsoby.«

    "Kdo to napsal" zeptal se podrážděně Geshran.

    "Jak to mám vědět," odvětil Srogaw "Já jen vím, že dole je napsáno »Potisk vytvořili Dragon & syn léta páně 20 000 d.l.«. Ani nevím jak se vůbec jmenujete, tak proč bych vám to měl říkat?"

    "Já jsem čaroděj Geshran" řekl hrdě čaroděj, "Mimochodem, jak to, že znáš to datum a výrobce? A co je to d.l.?"

    "Mám fotografickou paměť. To d.l. znamená dračího letopočtu. A jsem Srogaw" řekl hromovým hlasem drak.

    "Jak to víš?" optal se zvědavě čaroděj.

    "Protože to mám napsané na vnější straně skořápky." děl drak.

    "Řekni mi, jak to, že umíš číst?"

    "To je dědičné." řekl drak a vypadalo to, jako by pokrčil něčím, co by mohlo vzdáleně připomínat ramena.

    Čaroděj bezděky zalapal po dechu. Asi také v důsledku toho si vzpomněl na to, kde jsou. Pro jistotu se zeptal: "Vynesl bys mě ven z té propasti?"

    "Noo. Mohl bych tě nést v zubech. Ale co bych z toho měl?" Jistá vypočítavost se mu rozhodně nedala upřít.

    "Podporu čaroděje a mého osla, kdybys mne donesl až k mé jeskyni."

    "To je dost málo. Přidej!" Drak byl kupodivu už od narození chamtivý.

    "Vždyť nic nemám. Co bych ti mohl dát?" do jisté míry vykuleně poznamenal čaroděj Geshran.

    "Například ten měšec, co máš u pasu. To by byl dobrý začátek." (na cenné věci měl evidentně nos - či spíše čumák)

    "Začátek??? No dobrá. Tady ho máš, tak mě chyť do zubů a leť." řekl Geshran rozezleně a hodil mu měšec.

    Drak se ho v letu začne ptát, co je to čaroděj. Geshran odpověděl, že povolání. Pak dostal Geshran otázku co je povolání a místo odpovědi se zeptal, má-li mu raději ukazovat, kudy má letět, nebo s ním diskutovat. Drak uznal to druhé (to je nuda, viďte).

    Vše dopadlo jak už to bývá dobře. Drak dostal měsec a čaroděj se dostal ke své jeskyni. Jenom Rodfrie litoval, že už nemají ani osla, ani peníze.

    Dobrodružství, která prožili buď každý zvlášť, nebo společně, bylo mnohem více, jenže ani moje paměť není nic moc extra, takže bych si musel určité části domýšlet, a tím Vás mystifikovat (což sice dělám skoro všude, ale tady by se to dalo lépe poznat a to by se mi mohlo vymstít). Nyní tedy začíná zvláštní pojednání o strastiplném životě Rodfrieově.