|
The Mystery of Life |
|
Smrt v plamenech (úvod) V kolébce leží díte, Matka a Otec se nad ním jen usmívají. Oba jsou šťatní. Splnil se jim jejich sen. Děťátko jen zlehka oddechovalo.Vypadalo to, jako by jim nic na světě už nemohlo ublížit. Měli jeden druhého. Obětí a láska, štěstí. Konečně to tato rodina našla. Konečně bude moci žít, ne přežívat, ale žít.... Ke kolébce přistoupil jeden ze 3 pokemonů, jenž stáli poblíž. Byl zelené barvy, s něakými ornamenty po těle. Položil své končetiny na oči dítěte, a ty své zavřel. Po chvilce skončil a přistoupil druhý. Udělal to samé. Když byl u kolébky třetí pokemon, ozval se výbuch. Pokemon se nachvíli zarazil, ale potom zakril dítěti oči, a opět své zavřel. Ozvala se druhá rána. Všichni tři pokemoni zmizeli v záblesku modrého světla. Děťátko začalo dýchat trochu ztěžka. Matka i Otec se přestali usmívat. Něco se muselo stát. Ve vesnici byl slyšet křik, panika, hrůza a zděšení. Co se to děje? Nic jim přece nemůže skazit jejich štěstí... ne teď! To nejde! Teď když našli jeden druhého už ne! A s touto myšlenkou skončila jejich existence. Otřesy, výbuchy a výkřiky zděšení. Celá vesnice byla v plamenech. Všichni umírali. Obrovští pokémoni ničili jejich domovy. Nikdo je však neznal. Obrovský červený pokémon s mohutným ocasem zakončeným velkými drápy, s černými ornamenty po celém těle a zlověstnýma, žlutýma očima vysílal jeden mohutný plamen za druhým a oheň triskal do všech stran. Ohnivé koule padali z oblohy. To všechno kvůli jednomu jedinému nepříteli. Modrý pokémon s ploutvemi taktéž zakončenými drápy, ovšem né tak mohutnými. Jedno máchnutí rozdvojeným ocasem vytvářelo vlny velikosti desítek metrů. Červené ornamenty na jeho těle byly stejně záhadné jako jeho žluté oči. Tento pokémon oplácel vodními útoky. Rozpoutával bouře, obrovské vlny jedním mávnutím ocasem a vodní proudy obyčejným fouknutím. A oba dva s útoky přestali po jediném zákroku třetího pokémona. Strážce světa se rozzuřil, nastolil opět mír. Ale kam se podělo to děťátko? Celý les byl zničen, ale malé dítě z kolébky nikde. Všude jen plno mrtvích těl. A přece. Rychlostí blesku se mezi stromy, daleko od událostí, proplétá pokémon s dítětem na zádech. Malý chlapec nic nepoznává, nic si nepamatuje. Jen se oddává únavě a usíná. Pokemon doběhl do vinných sadů, pár kilometrů od New Bark Town. Dítě něžně položí před dveře, mocně zavije, a zmizí stejně rychle jako se objevil. Dva starší lidé se přiběhnou podívat co se děje. Najdou však jen dítě u svého prahu. Nemají své děti, nemohli je mít. Kde se tu vzalo? Bylo celé umouněné, trochu potlučené a poškrábané, a bylo cítit kouřem. Něco se stalo, to bylo oběma jasné. Žena vzala dítě do náruče. Podívala se na muže, který měl oči zalité slzami. Dítě se jen trochu pohnulo, ale spalo dál. Vrátili se zpět do malého domku u rozlehlích vinných polí. Uložili dítě do své postele... Chvíli nad ním stáli, a pozorovali ho. Mohl mu být tak rok. Ano, rok. Rozhodli se že jeho narozeniny budou slavit tento den, 8. června, kdy se jim objevilo u dveří. Je mu jeden rok, snad zapomene brzy na hrůzné události co se stali. Oba starci na to mysleli. Dítě otevřelo oči. "Postaráme se o něj, jako o vlastní. Jednoho dne se však pravdu o své minulosti dozví" řekl muž a pohladil dítě po tváři. Žena vzala lahev a začala dítěti pomalinku lít do úst výživné Miltančí mléko.
O 17 let později:
Mladý muž sedí ve svém pokoji v domě u vinných sadů. Píše si poslední poznatky o divokém chování ptačích Pidgey. Po pár minutách psání ho zavolá jeho otec a on okamžitě vstane a jde za ním. Je vysoký asi 177cm, má velké, upřené oči a tmavé krátké vlasy. Má modré džíny sepnuté koženým páskem, černé tričko s krátkým rukávem a černou džínovou vestu. Ruce má pokryté černobílími letními rukavicemi. Pomalu sejde schody. "Ano?" zeptal se Paul "Potřebuju aby jsi mi pomohl s dnešní sklizní vína" informoval ho otec. "Samozřejmě" usmál se Paul a vyšel ze dveří za svým otcem. Každy z nich popadl jeden džber, přičemž se ho táta zeptal: "Nenapadlo tě někdy opustit sady a trochu prozkoumat okolní svět?" Paul se na chvíli zarazil, potom však zavřel oči "Napadlo..." promluvil pomalu "...ale nevím, líbí se mi tady." Paulův taťka tu reakci čekal, nevěděl ovšem co nato říct. Byl velmi rád že se mu tady líbí, ale na druhou stranu si myslel- je na čase aby se Paul dozvěděl pravdu a našel svůj původ, nicméně se té pravdy bál. Shodl se se svou ženou na tom, kdy bude dost zralý na tuto informaci, a ta doba je teď, oba to vědí.
Po pečlivém výběru zralých bobulovitých plodů a zdlouhavém rozmačkávání a slévání do skleněných lahví se oba dva vrhli do trávy a odpočívali. Pozorovali oblohu, kde se předháněli Pidgey a Spearow. Paulův otec si přemítal celých 17 let kdy tu Paul je. Tu noc kdy ho našli u prahu. Doby kdy ho učil všem svým dovednostem, vychovával ho, doufajíc že dobře. Zavřel oči. Nastal čas aby se Paul dozvěděl pravdu? Nelze to dál oddalovat. Vstal a pokynul Paulovi ať jde za ním, kde už čekala jeho matka, jež moc dobře věděla co se nyní bude dít. |